Teď už jenom ty, Pane!

Teď už jenom ty, Pane!

O trochu jiné cestě ke štěstí bratra Patrika Rygiela OFMConv.

Otázky lidského štěstí se staly předmětem úvah mnoha učenců, vždyť každý z nás po něm touží a hledá cesty, jak je dosáhnout. O jedné takové cestě vypravuje příběh bratra Patrika, který své životní štěstí nalezl v odevzdání se Kristu skrze slib čistoty, chudoby a poslušnosti v řádu menších bratří sv. Františka z Assisi.

Náměstkové Kristovi (18)

Náměstkové Kristovi (18)

Nástupci nemravného Alexandra VI. nebyli žádnými duchovně žijícími osobnostmi, jaké Církev tenkrát potřebovala. Stav morálního rozkladu z éry Innocence VIII. a Alexandra VI. přetrvával. Taková situace nahrála Martinu Lutherovi a Janu Kalvínovi a stala se jednou z příčin protestantské reformace, jež tragicky rozdělila tehdejší latinskou církev.

Poděkování – Immaculata č. 158

Poděkování – Immaculata č. 158

Neposkvrněná Panno Maria, moc Ti chci poděkovat za veliké skutky, které konáš skrze Tvoji zázračnou medailku.

Švagrová mi řekla, že její neteř (evangelička) leží v Čechách v porodnici. Po porodu upadla do komatu a je již měsíc v bezvědomí. Poslala jsem jí po švagrové zázračnou medailku, aby jí ji dali na krk. Lékaři už tuto maminku chtěli odpojit od přístrojů.

Náměstkové Kristovi (17)

Náměstkové Kristovi (17)

Ferrarsko-florentský koncil, jenž proběhl v letech 1438–1442, o němž jsme psali v předchozí části našeho seriálu, vyhlásil řadu věroučných dekretů o posledních věcech člověka, o biskupském a kněžském svěcení a o eucharistii. V disciplinárních záležitostech byly publikovány jeho reformní dokumenty tvrdě postihující simonii a lakotu kléru. Papež Evžen IV. se po ukončení koncilu a uklidnění situace v Římě (psali jsme o tom opět v předchozí části seriálu) mohl opět vrátit a ujmout se svého úřadu. Zemřel r. 1447. To už se ale plně projevovala renesance se všemi svými pozitivy i negativy.

Náměstkové Kristovi (16)

Náměstkové Kristovi (16)

Situace, kdy v čele Církve na počátku 15. století stáli tři papežové, vrhající navzájem na sebe klatby, se stala naprosto neudržitelnou. Svolání koncilu, jenž by tomu učinil přítrž, bylo již nejvyšší a nejpalčivější nutností. Protože nikdo ze stávajících tří papežů nepodnikl v tomto směru patřičnou iniciativu, chopil se celé záležitosti samotný římskoněmecký císař Zikmund, jemuž to tehdejší právní struktura umožňovala. Kostnický koncil náležel k jedněm z nejvelkolepějších všeobecných církevních sněmů. Konal se v letech 1414-1418 a účastnilo se ho téměř 400 kardinálů a biskupů. Krom toho bylo přítomno i velké množství nižšího kléru, především řeholního. Koncil si vytkl jako přednostní cíl „reformovat Církev v hlavě a v údech“.

Náměstkové Kristovi (14)

Náměstkové Kristovi (14)

Papežové v Avignonu byli častokrát konfrontováni s výzvami k návratu do Říma, který po jejich odchodu čím dál víc chátral. Srdce věřícího katolíka se muselo nad tím svírat. Řím byl přece hrobem sv. Petra a místem prvního pronásledování křesťanů, na poutě do „Věčného města“ stanovila církevní autorita odpustky. Rovněž tak nebylo těžké poukázat na to, že před odchodem papežů do Avignonu se v církvi nevyskytovaly zlořády plynoucí z papežského fiskalismu.