Katecheze pro M. I.: Žít ve spojení s Ježíšem

Žít ve spojení s Ježíšem

Jak pečovat o nejdůležitější vztah v našem životě

text: br. Bohdan Heczko OFMConv

Určitě jsme již slyšeli slova, že křesťanská víra, to není jen soubor příkazů a zákazů, ale především vztah člověka k Bohu, který narozením Božího Syna dostal konkrétní jméno: Ježíš. Jak o tento vztah pečovat? 

K tomu nám může dobře posloužit věta z duchovního deníku Gabriely Bossisové, kde ji Pán Ježíš na otázku, co znamená žít ve spojení s ním, říká: „Znamená to myslet na mne. Povídat si se mnou jako s nejlepší přítelem, hledat mé zájmy, trpět za mou věc, starat se o mé království, pamatovat na mé utrpení.“ Zkusme se na toto Ježíšovo přání blíže podívat.

Myslet na mne. Když máme někoho rádi anebo jsme někomu za něco vděčni, tak je zcela přirozené, že na něho myslíme a přemýšlíme o tom, co pro nás udělal a co krásného ještě spolu zažijeme. Stejně tak se to patří i ve vztahu k našemu Spasiteli. Vždyť pro nás nasadil svůj život. Proč bychom měli být tak nevděční a ani si na něho nevzpomněli?

Povídat si se mnou jako s nejlepším přítelem. Pán Ježíš má otevřené srdce pro každého, nikdo mu není lhostejný, ani ten nejhorší hříšník. On sám o sobě řekl, že je dobrý pastýř, který dává život za své ovce. A jeho nepřátelé ho dokonce nazvali „přítel celníků a hříšníků“. Náš Přítel si přeje, abychom získali poklad nejcennější, kterým je život věčný, a je ochoten pro to nasadit i vlastní život. Pěkně to říká Sirachovec: „Věrný přítel je k nezaplacení, ničím nelze vyvážit jeho cenu“ (Sir 6,15). A Pán Ježíš nejen, že je ochoten nasadit svůj život za každého z nás, on už to udělal – svou obětí na kříži a svým zmrtvýchvstáním nám otevřel nebe a nabízí nám život věčný. Jak musí být pro něho zraňující, když si jeho přátelství neceníme! A naopak, jakou bude mít radost, když jeho – dobrého Přítele – budeme zvát do svého života a nebude nic, o čem bychom mu řekli: „Do toho mi nemluv!“ 

Hledat mé zájmy. Náš Přítel – Ježíš není jen obyčejný lidský kamarád, on je také pravý Bůh, a tedy ten, kdo stvořil všechno, svět i člověka v něm. On ví nejlépe, jak prožít život, aby měl hluboký smysl. A proto nás zve, abychom hledali jeho zájmy a byli jeho nástroji v tomto světě. Vždyť nepřišel, aby svět odsoudil, ale aby lidi zachránil (Jan 12,47). Nyní zve i nás, abychom s ním spolupracovali a pomohli i jiným najít život v plnosti.

Trpět za mou věc. Jak víme z vlastní zkušenosti, perspektiva věčného života je pro lidi obvykle tak vzdálená, že nechtějí tomu moc obětovat. Spíše je zajímá, jak si užít života tady a teď. Apoštol Jakub hovoří o „světě“,  který je v nepřátelství s Bohem, a tento svět nás pokouší, abychom se pro vidinu pozemského zisku vzdali přátelství s Ježíšem: že prý je staromódní, že prý je náročný, že prý nám nepřeje, že prý nám nemůže nijak být užitečný… Ježíšův učedník zde může zažít těžké chvilky. Avšak stojí za to zůstat věrný a vydávat Ježíšovi svědectví, jak svým životem, tak svým slovem. Ostatně Ježíš neříká, že kdo jde za ním, bude mít na růžích ustláno. Naopak říká, že kdo chce jít za ním, ať vezme svůj kříž a následuje ho. Vždyť i jeho pronásledovali, proč by se utrpení mělo vyhnout zrovna nám? V utrpení ať jsou nám povzbuzením jeho slova: „Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět“ (Jan 16,33).

Starat se o mé království. Znova jsme nuceni uvažovat o tom, pro co žijeme. Je to něco hlubokého, co v sobě nese otisk opravdové lásky a tím i odměnu věčnosti? Anebo se pachtíme jen za prázdnými pomíjejícími pozemskými věcmi? Pán Ježíš nás v horském kázání vybízí, abychom si nedělali příliš velké starosti o to, co budeme jíst, co budeme pít a do čeho se budeme oblékat, protože náš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujeme. Zdůrazňuje nám však, abychom při svým každodenních úkolech nepřestali Bohu důvěřovat a neztratili ze zřetele jeho království, protože ono je nejcennější. Říká: „Hledejte především Boží království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno“ (srov. Mt 6,33).

Pamatovat na mé utrpení. Kvůli vnější činnosti, byť pro našeho Přítele, by se nám mohlo stát, že zapomeneme na samotného Přítele. Proto nás opět vrací k sobě a připomíná nám, že nás miluje a že pro nás mnoho vytrpěl. Jeho láska není prázdné slovo, ale byla prověřena ohněm utrpení. Jestli chceme vědět, jak moc našemu Příteli opětujeme jeho lásku, všimněme si, jak reagujeme v situacích, kdy trpíme. Vzpomínka na Ježíše, který nás neopouští v našem utrpení, ať je nám posilou. Využijme tyto situace jako příležitost být s Ježíšem jako přítel na jeho křížové cestě. Sirachovec říká: „Máš-li se dobře, sotva objevíš pravého přítele, ale povede-li se ti zle, nepřítel se neutají“ (12,8). Kéž bychom se v situacích, kdy náš Přítel Ježíš je pronásledován, ukázali jako jeho dobří přátele. 

Podobné články:

Katecheze pro M. I.: Žít ve spojení s Ježíšem
Štítky: