immaculata@minorite.cz 605 459 174
V sobotu 12. května byl na Staroměstské náměstí, na místo Mariánského sloupu umístěn základní kámen hmotnosti 3 tuny v rámci happeningu na závěr modlitebního putování Prahou od 11 do 16 hodin. Celá akce je vyjádřením velké naděje, že po 100 letech bude konečně odčiněna národní urážka Matky Boží. Podívejte se na videozáznam z akce.
Aby člověk byl chráněn před ideologickými svody, je nutno opakovaně uznat, že poslušnost člověka vůči Bohu je hranicí poslušnosti člověka vůči státu. A přijetí této výzvy uprostřed epochálních změn, jaké dnes prožíváme, znamená, že je třeba bránit rodinu – napsal papež František v předmluvě k výběru statí Benedikta XVI. o vztahu mezi vírou a politikou.
Zatčení 89členného gangu a osvobození 39 žen vězněných obchodníky „s bílým masem“ je plodem spolupráce sester kongregace služebnic Nejsvětější svátosti se španělskou policií.
„13. května v den památky Panny Marie Ftimské australští katolíci se budou modlit růženec za svou vlast. Inspiraci čerpali z podobných akcí, které se konaly v Polsku a Velké Británii,“ oznamuje The Catholic Weekly.
Církev má nového blahoslaveného, otce 8 dětí, františkánského terciáře a mučedníka z ostrova Madagaskar. Jmenuje se Lucien Botovasoa.
V poselství ke Světovému dni míru r. 2004 Jan Pavel II. volal: „Lidstvo více než kdy jindy potřebuje najít cesty porozumění, které jsou ničeny egoismem a nenávistí, žádostí panovat nad druhými a touhou po pomstě”. V podobném duchu se vyslovil i BENEDIKT XVI., který vyzýval „dát světu novou naději, protože mír není sněním, není utopií, je možný”.
Milí rytíři Neposkvrněné a čtenáři časopisu Immaculata, ať Kristus zmrtvýchvstalý zažene každý Váš smutek a naplní Vás radostí z jeho vítězství nad smrtí, abyste s pevnou vírou, vytrvalou nadějí a dokonalou láskou, měli podíl na věčném životě i Vy. Přeje Národní centrum Rytířstva Neposkvrněné,
Alenka seděla v kuchyni a zamyšleně míchala své večerní kakao. „Mami, kde je zase táta?“ zeptala se najednou. Maminka vzhlédla od hrnce, ve kterém chystala tatínkovi večeři, a odpověděla: „Vždyť víš, je v práci. Za chvíli se vrátí. Potřebuješ něco?“
Milé děti, Panna Maria počítá s každým z nás. Chce, abychom každý na svém místě splnili svůj díl velkého Božího plánu, kterým je spása všech lidí. Ten, kdo s ní spolupracuje, vytvoří ve svém okolí něco krásného, ať už velkého, nebo malého. Tak tomu bylo také v životě otce Maxmiliána a jeho bratří.
Papežové v Avignonu byli častokrát konfrontováni s výzvami k návratu do Říma, který po jejich odchodu čím dál víc chátral. Srdce věřícího katolíka se muselo nad tím svírat. Řím byl přece hrobem sv. Petra a místem prvního pronásledování křesťanů, na poutě do „Věčného města“ stanovila církevní autorita odpustky. Rovněž tak nebylo těžké poukázat na to, že před odchodem papežů do Avignonu se v církvi nevyskytovaly zlořády plynoucí z papežského fiskalismu.
Modlitební úmysl M. I. na březen: Aby Rytířstvo Neposkvrněné spolupracovalo jako jedna rodina na budování království lásky a radosti.
„Nevím, zda vím, co je to zázrak,“ vyjádřil prezident Havel svoje pocity radosti a obdivu v úvodu prvního uvítání Jana Pavla II. Podobně můžeme i my žasnout nad skutečnostmi, za nimiž tušíme Boží vůli a moc. Týká se to i míst zneuctěných a zdánlivě zapomenutých, jako byl poutní chrám Maria Hilf u Zlatých Hor.
Od roku 1774 úlohou bratov minoritov je vysluhovať sviatosť zmierenia v Bazilike sv. Petra. Keď som ukončil úrad predstaveného na Slovensku, tak mi generálny predstavený rádu ponúkol túto službu. Na začiatku som tomu nebol príliš naklonený. Dokonca som mal spovedať aj v maďarskom jazyku, čo bolo pre mňa naozaj ťažko prijateľné. Poslušnosť je poslušnosť, a tak v septembri 2013 som sa ujal tejto služby. Spovedám v taliančine, v slovenčine, v maďarčine a v poľštine. Tým, že slovenčina je ako moja rodná reč, rozumiem aj češtine, takže spovedám aj českých pútnikov.
Do kláštera jsem jít nechtěla. Nikdy. I když si to moje maminka přála. Měla jsem své zaměstnání, ve farnosti se věnovala schóle, přihlásila se do skautu, jezdila na katechetický kurz. Bylo mi 19 let a měla jsem velkou touhu po manželství a po založení rodiny. Dokonce jsem dva měsíce chodila s chlapcem. Ale žárlivost kohosi jiného překonala všechny plány, které jsem tenkrát měla.
Pocházím z katolické rodiny. Rodiče nás děti vedli k víře, chodili jsme do kostela, ke svátostem. Měl jsem však období, kdy má víra, poctivě předaná rodiči, umřela. Bylo mi 14 let. Pár nevyslyšených modliteb, nějaké to nespravedlivé utrpení, poznání historických zajímavostí, jako třeba inkvizice nebo odpustky, a byl konec.