Náměstkové Kristovi (14)

Náměstkové Kristovi (14)

Papežové v Avignonu byli častokrát konfrontováni s výzvami k návratu do Říma, který po jejich odchodu čím dál víc chátral. Srdce věřícího katolíka se muselo nad tím svírat. Řím byl přece hrobem sv. Petra a místem prvního pronásledování křesťanů, na poutě do „Věčného města“ stanovila církevní autorita odpustky. Rovněž tak nebylo těžké poukázat na to, že před odchodem papežů do Avignonu se v církvi nevyskytovaly zlořády plynoucí z papežského fiskalismu.

Za zpovědí do Vatikánu

Od roku 1774 úlohou bratov minoritov je vysluhovať sviatosť zmierenia v Bazilike sv. Petra. Keď som ukončil úrad predstaveného na Slovensku, tak mi generálny predstavený rádu ponúkol túto službu. Na začiatku som tomu nebol príliš naklonený. Dokonca som mal spovedať aj v maďarskom jazyku, čo bolo pre mňa naozaj ťažko prijateľné. Poslušnosť je poslušnosť, a tak v septembri 2013 som sa ujal tejto služby. Spovedám v taliančine, v slovenčine, v maďarčine a v poľštine. Tým, že slovenčina je ako moja rodná reč, rozumiem aj češtine, takže spovedám aj českých pútnikov.

V máji jsem řekla své ANO

Do kláštera jsem jít nechtěla. Nikdy. I když si to moje maminka přála. Měla jsem své zaměstnání, ve farnosti se věnovala schóle, přihlásila se do skautu, jezdila na katechetický kurz. Bylo mi 19 let a měla jsem velkou touhu po manželství a po založení rodiny. Dokonce jsem dva měsíce chodila s chlapcem. Ale žárlivost kohosi jiného překonala všechny plány, které jsem tenkrát měla.

Komunistické antidesatero (I)

Komunismus je úplným opakem křesťanství. Pius XI. o něm říká, že je to největší blud všech dob. Nese v sobě absolutní popření Desatera, což je vidět v každém přikázání. Každá z deseti vět, které dostal Mojžíš na hoře Sinaj, nachází svůj opak v komunistickém systému, který sám sebe nazývá nadějí lidstva. Jan Pavel II. v knize „Překročit práh naděje“ říká, že jsme uprostřed války mezi silami evangelizace a antievangelizace. Ta druhá strana – jak říkal papež – má své prostředky a programy a celou svou silou se staví proti evangeliu.

O svoji víru musíme bojovat

Možná jsme někdy zaskočeni tím, když vidíme, jak nemálo křesťanů omezilo svůj náboženský život jen na několik svátostí, jako je křest, první sv. přijímání, někdy biřmování a sem tam i církevní sňatek. Aniž si uvědomujeme, jsme stejně jako první lidé v pokušení kolonizovat duchovní svět, přizpůsobit si jej svým představám a postavit se na místo patřící Bohu.

Víra a prožitek

Naše prožívání víry může nabývat různých podob. Existují však dvě protikladné pasti, do kterých můžeme upadnout. První past spočívá v honbě za euforickými prožitky, zatímco druhá usiluje o jejich vyloučení z naší duchovní zkušenosti. Jak se vyhnout těmto krajním polohám a jak nalézt bezpečnou cestu za Pánem?

Lze dokázat Boha?

Otázka v nadpisu tohoto článku je starým problémem filosofů. Jako asi všechny důležité filosofické otázky, i tato je nesmírně komplikovaná a nelze ji v žádném případě vyčerpat dvěma stránkami časopisu, který chce být srozumitelný „normálním“ křesťanům. Protože se však toto téma dotýká víry, měl by se s ním aspoň povšechně seznámit každý. K následujícím řádkům tedy musí čtenář přistoupit s vědomím, že se jedná o pouhé letmé dotknutí se problému a že náročnější zpracování musí hledat jinde. Pro větší srozumitelnost jsme po Platónově vzoru zvolili literární formu rozhovoru se smyšleným filosofem, kterému budeme říkat třeba profesor Augustin.

Otazníky a pochybnosti jako součást víry

Otazníky a pochybnosti jako součást víry

Víra v Boha je již ze své podstaty spojená s tázáním. Otázky, které si klademe, mají vést k prohloubení naše­ho vztahu s Bohem. Na druhou stranu nás však mohou znejistit a zavést víru do „kalných vod“ pochybností. Jednou z cest, jak se dostat do bezpečného přístavu víry, je rozpoznání těchto pochybností, pochopení je­jich původu a správná reakce na ně.

První přikázání je skutečně první

První přikázání je skutečně první

Katechetická formule prvního přikázání zní: „V jednoho Boha věřit budeš.“ Vypadá to jako požadavek Stvo­řitele z výše jeho přesažnosti, vznesený k podřízenému tvoru, jenž je povinen jako otrok pod hrozbou trestu splnit uložený úkol. Skutečnost je ale jiná – milující Otec se dovolává prokázané lásky a vybízí nás k odpovědi.