Vážení čtenáři, milí rytíři Neposkvrněné,
srdečně Vás zdravíme z redakce Immaculaty. Téma tohoto vydání je utrpení jako znamení Boží přítomnosti na zemi.
Dovoluji si tvrdit, že všichni toužíme po blaženosti a jsem přesvědčen, že nás Pán Bůh stvořil, abychom byli šťastní navěky. Proč je tedy náš život protkán tolika utrpením a nakonec se musíme utkat se smrtí? Naše víra nám dává odpověď, že je to kvůli hříchu, který narušil původní harmonii a že utrpení a smrt původně k životu nepatřily. To sice nějak logicky dává smysl, ale kde bychom zde měli vidět znamení Boží přítomnosti? Tu Boží přítomnost vnímáme v Boží lásce, se kterou vstoupil do našeho „stavu smrti“. Nikdo totiž nemá větší lásku než ten, který za své přátele dává život (srov. J 15,13). A víme, že Pán Ježíš – vtělený Bůh – přijal naše lidství, v lidském těle podstoupil smrt a zmrtvýchvstáním nám otevřel cestu k vytouženému věčnému blaženému životu. Při pohledu na Ježíšův kříž si uvědomujeme, že utrpení ani smrt nemají poslední slovo, že příslib věčné radosti je nám stále na dosah, nakolik jsme ve spojení s Ježíšem, který o sobě řekl, že on je vzkříšení a život, kdo ho následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít
světlo života (srov. 11,25; 8,12).
br. Bohdan Heczko OFMConv
šéfredaktor Immaculaty
Přehled čísla – Nenechte si ujít!
Kristus je milosrdný Samaritán
Příběh o milosrdném Samaritánovi hovoří podle výkladu Origena o lidstvu, které čeká na svého zachránce. „Člověk, který sestupuje dolů je Adam, Jeruzalém je ráj, Jericho je svět…,“ vysvětluje Origenes. Kdo jsou lupiči a kdo je Samaritán? Nebo koho představuje soumar a koho hostinec… má to něco společného s naším životem? Odpovědi najdete v textu P. Petra Soukala na straně 6.
(Foto: AdobeStock_916505818)
Proč právě já?
Mons. Vojtěch Cikrle se zamýšlí nad tím, jak můžeme nalézt smysl utrpení a proměnit jej v růst, který nás přibližuje k Bohu. Autor ukazuje, že utrpení může prohloubit naši vnímavost k potřebám druhých a posílit naši víru, pokud jej přijmeme s otevřeností. Přečtěte si úvahy Mons. Vojtěcha Cikrleho na straně 16.
(Foto: ID75920047 | Dreamstime.com)
Nakonec nám Bůh setře každou slzu z očí
„Vše zlé je k něčemu dobré,“ říká se mezi lidmi. Avšak je to pravda? V článku se autorka přiklání spíše k biblickému tvrzení, že „všechno napomáhá k dobrého těm, kteří miluji Boha“. Tehdy lze utrpení lépe akceptovat, i když jeho smysl nám může unikat. Více v textu doktorky Ilony Burdové na straně 10.
(Foto: ID 23624987 | depositphotos.com)
Naděje na Ježíšův dotek
Dotek – tak obyčejné gesto… Avšak zároveň tak důležité, které člověka ujišťuje o akceptaci druhými lidmi a dává pocit sounáležitosti. Žena z evangelia, která trpěla dvanáct let krvácením, neměla dvanáct let nárok na normální lidský dotek – byla nečistá. Přichází však Ježíš, který svým dotekem přináší uzdravení a obnovuje důstojnost člověka… Podívejte se na text P. Jaroslava Brože na straně 32.
(Foto: yongsungkimart.com)
Půjdu místo něj!
Článek od s. Maxmiliány Bendové OSF přináší inspirativní fiktivní dialog mezi sv. Maxmiliánem Kolbem a třemi mladými lidmi, kteří se vracejí ze školní návštěvy Osvětimi a hledají odpovědi na otázky o zlu, oběti a Boží přítomnosti. Článek nabízí hluboké poselství o naději, vnitřní síle a schopnosti být světlem pro druhé i v těch nejtemnějších časech. Přečtěte si na straně 36.
(Jan Hora)
DÁLE BY VÁS MOHLO ZAJÍMAT
Cesty k Hrabyňské Panně
Článek od Václava Štauda přibližuje bohatou historii a duchovní význam poutního místa Hrabyně, které po staletí přitahovalo poutníky hledající útěchu a posilu. V kontextu osudových událostí slezské historie autor představuje životní dílo kněze Jana Böhma, který byl pro věřící oporou a inspiroval k posílení poutní tradice. O poutním místě Hrabyni čtěte na straně 28.
Věděla to jen matka
Otec Vladimír Hubálovský OFMConv představuje příběh Bree Solstadové, bývalé pornoherečky, která se obrátila ke katolické víře a opustila život plný neřestí. Autor líčí její duchovní proměnu od života ve světě plném iluzí k hlubokému vztahu s Bohem, který jí přinesl radost a nový smysl. Přečtěte si text o. Vladimíra Hubálovského na straně 26.
Panna Maria v umění: Mariazellské Madony
Pan profesor Royt povznáší čtenáře do nádherného světa Mariazellských madon, dvou vzácných zobrazení Panny Marie, která se stala silným symbolem ochrany pro lid v Habsburských zemích. Nazývána Velkou Matkou Rakouska, Velkou Paní Maďarů a Matkou slovanských národů, inspiruje nás k víře a naději, že tyto národy mohou žít pospolu v míru a přátelství. Čtěte na straně 24.
Toto a ještě další články najdete v tomto čísle Immaculaty (č.192 – 2024/5).
Objednejte si tištěné vydání – rádi Vám je za dobrovolný příspěvek obratem zašleme. Naše náklady za jeden výtisk jsou 40 Kč.
