Milí čtenáři a rytíři Neposkvrněné,
srdečně Vás zdravíme a zveme k prožití pobožnosti prvních sobot. Březnová první sobota připadá na 7. března 2026. Společně budeme rozjímat čtvrté tajemství bolestného růžence: Ježíš, který pro nás nesl těžký kříž.

Pojďme potěšit naši nebeskou Matku a přinést jí smír za hříchy, které zraňují její Neposkvrněné Srdce. Prosme také o milosti potřebné k obrácení pro ubohé hříšníky.

Děkujeme Vám za Vaši účast a modlitby.

Růženec se s námi můžete pomodlit zde:

  • na Youtube (obraz a zvuk, mohou se objevovat reklamy)
  • na Soundcloudu (jen zvuk, bez reklam)
  • na Spotify (jen zvuk, bez reklam)

  • Informace k prvním sobotám najdete na tomto odkazu.
  • Modlitbu růžence se můžete s námi virtuálně pomodlit zde.

Přihlaste se k odběru rozjímání k prvním sobotám

Pokud byste chtěli pravidelně dostávat email s připraveným rozjímáním, zaregistrujte svůj email do newsletteru. Mail bude chodit jednou měsíčně.


Text rozjímání:

Nesení kříže (text si můžete také poslechnout)


Rozjímání na první sobotu (březen 2026)

Nesení kříže

P. Sławomir Kunka

Ó Matko Bolestná, skrze rozjímání o křížové cestě Tvého Syna toužíme především přinést útěchu Tobě a zadostiučinit za každou ránu a každé utrpení, které Ježíš z lásky k nám vzal na sebe. Dovol nám při tomto rozjímání být jako svatý apoštol Jan, abychom více hleděli na Ježíšovu lásku a Tvou věrnost než na nenávist a hřích světa.

Maria, Tvůj Syn Ježíš neučinil nic zlého. Ke všem byl dobrý, nápomocný a milosrdný. Tomu také učil. Přinášel světu Otcovo odpuštění i Tvou něhu a vlídnost, které zakusil v nazaretském domě. Dokonce i Pilát dobře věděl, že „ho velekněží vydali z nenávisti“ (Mk 15,10). Pilát snad spoléhal na jakousi moudrost lidu a zároveň věřil svým rétorickým schopnostem a právnickému umu. Dal davu vybrat, podobně jako se to dnes dělá v demokratických volbách. „O svátcích jim (vladař) propouštíval vězně, o kterého požádali“ (Mk 15,6). Vedle našeho Pána postavil Barabáše, který „byl právě ve vězení ještě s jinými vzbouřenci, protože se při vzpouře dopustili vraždy“ (srov. Mk 15,7). Záměr místodržícího však nevyšel, neboť „velekněží poštvali lid, ať jim raději propustí Barabáše“ (Mk 15,11). Může však dialog se zlem a hříchem, hledání kompromisu a tzv. „společné cesty“ přinést dobré řešení? Může se malá lež časem proměnit v pravdu?

Když se Pilát pokoušel zachránit Ježíše před rozsudkem smrti, nechal ho zbičovat, a když Ježíš stál před davem celá zakrvácený, s trnovou korunou na hlavě a oděný v purpurovém plášti, ukázal ho Pilát zástupům se slovy: „Hle, dám vám ho vyvést, abyste uznali, že na něm neshledávám žádnou vinu“ (Jan 19,4). Nejspíš se domníval, že takový pohled ukojí touhu po smrti a pomstě vůči Spravedlivému. Věci však nešly předpokládaným směrem. „Když ho však uviděli velekněží a služebníci, začali křičet: „Ukřižuj ho, ukřižuj!“ (Jan 19,6). Poté přišel čas na tzv. „dialog“, výměnu kompromisů a vyhrůžek. Nakonec veškeré Pilátovo úsilí vyhnout se zlu tím, že učiní zlo menší, nepřineslo výsledek. Tak je tomu vždy, když se snažíme namluvit si, že účel světí prostředky, když vydáváme nevinné k „bičování“ pomluvami a obviněními, nebo když z pocitu „slušnosti“ projevujeme lhostejnost vůči bezbranným.

Židé stále křičeli: „Pryč s ním! Pryč s ním! Ukřižuj ho!“ Pilát jim namítl: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, ale jen císaře!“ (Jan 19,15). Tato slova zasáhla místodržícího přímo do srdce. Protože jeho srdce bylo plné strachu ze ztráty úřadu a trestu ze strany Říma. Poslední jiskry lidské, legalistické spravedlnosti zhasly. „Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován“ (Jan 19,16). Je tu ještě jeden detail, možná jen vnější, ale velmi důležitý. Evangelista Matouš poznamenává:

„Pilát viděl, že tím ničeho nedosáhl, ba naopak, že bouře stále vzrůstá. Dal si tedy přinést vodu, před očima lidu si umyl ruce a řekl: „Nemám vinu na krvi tohoto člověka. To je vaše věc.“ Všechen lid odpověděl: „Jeho krev ať padne na nás a na naše děti!“ (Mt 27,24-25). Voda lhostejnosti, strachu či takzvané tolerance nesmyje nevinnou krev ani z rukou soudců, ani z celého národa. Je zapotřebí krve neposkvrněného Beránka. Je zapotřebí krve Nevinného, která bude ze země volat k nebi a vyprošovat milosrdenství pro bratrovrahy a o odpuštění pro viníky. Maria, Ovečko neposkvrněná, tím spravedlivým Beránkem bez vady je Ježíš, Tvůj Syn.

Maria, naše Matko! Od chvíle, kdy Ježíš vyšel z Nazareta hlásat Boží království, urazil mnoho cest. Byl jako dobrý pastýř, který hledá ztracené ovce. Jakou odměnu za to od nás dostal? Jak se člověk Tvému Synu odvděčil za lásku, četná uzdravení, námahu při učení a přinášení útěchy? Křížem na ramena a rozsudkem smrti? Matko, jak velká je Tvá bolest, když vidíš svého Syna tak zhanobeného! Jak velmi trpíš, když je láska Tvého Syna odmítaná! Tvá bolest vychází už nejen ze samotného Ježíšova utrpení, ale i z naší nevšímavosti vůči jeho spasitelné oběti. Naše nevděčnost a lhostejnost jsou tím nejhlubším trnem, který zraňuje Tvé Neposkvrněné Srdce. Matko, přijmi naše zadostiučinění a touhu po změně života. Jdeme dál za Ježíšem – Ty, Matko, i my, Tvé děti.

V Matoušově podání dostává tajemství nesení kříže tuto podobu: „Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť, oblékli mu zase jeho šaty a odvedli ho, aby ho ukřižovali. Když vycházeli, potkali jednoho člověka z Kyrény, jmenoval se Šimon. Toho přinutili, aby mu nesl kříž. Když došli na místo zvané Golgota, což znamená ‚Lebka‘, dali mu pít víno smíchané se žlučí. Okusil, ale pít nechtěl. Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty losováním“ (Mt 27,31-35). Matko, tradice si zapamatovala více podrobností z této Spasitelovy cesty. Při pobožnostech křížové cesty rozjímáme o setkání s Tebou i o jednotlivých pádech našeho Pána.

Svatý Lukáš si všímá také přítomnosti „žen, které nad ním naříkaly a plakaly“ a toho, že „Ježíš se k nim obrátil a řekl: ‚Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou! Spíše nad sebou plačte a nad svými dětmi‘“ (Lk 23,27-28). Tento pláč měl by být i dnes slyšet v mnoha současných „Jeruzalémech“, které nevědomky čekají na svou budoucnost. Matko, zaplač i Ty nad hlavními městy, která Boha vyhnaly a odsoudily k zapomnění. Tvé přečisté slzy, ó Neposkvrněná, přinesou záchranu!

Svatý Matouš dodává, že „Zároveň s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici, druhý po levici“ (Mt 27,38). Tedy i oni měli svou křížovou cestu, šli stejně jako Ježíš, ale ne s Ježíšem. Na tuto cestu se ale dostali z úplně jiného důvodu než náš Pán, přesto se s ním setkali. Víme, že jeden z nich dokonce vyznal víru v Ježíše, a proto od něj mohl slyšet: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji“ (Lk 23,43). Věříme, že se tak stalo také díky Tvé přítomnosti a modlitbě. Možná to byl Dismas, jak nazýváme Dobrého lotra, kdo při pohledu na Tebe, Maria, pod křížem Syna, sebral odvahu k úkonu víry a prosbě o milosrdenství. Pohled na matku vždy obměkčí srdce, protože každý přece má matku.

Ó Neposkvrněná, kříž jako nástroj popravy a mučení měl zločince odstrašovat. Od okamžiku ukřižování Tvého Syna je tomu jinak. Z Kristova kříže vychází láska, jež přitahuje, a odpuštění, které otevírá novou cestu. Pro Dobrého lotra se jeho vlastní kříž stal místem setkání s Bohem. Naplnila se tak slova našeho Pána: „A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě“ (Jan 12,32). Jak hlubokým a utěšujícím tajemstvím zůstávají tato slova pro současné „dobré“ lotry. I oni díky Tvé modlitbě, Maria, a Tvé přítomnosti u jejich křížů obdrží příslib ráje. K tomu jsou zapotřebí také kněží, hlasatelé Božího milosrdenství a vysluhovatelé svátostí. Pevně věřím, ó Maria, že Tvé Neposkvrněné Srdce je pokladem Nejsvětější Trojice a kněžská horlivost je zase Tvým pokladem. Proto tak pečuješ o kněze, o jejich svatost, horlivost a zbožnost.

Sionská dcero a naše nebeská Matko! Je jeden vyvolený národ, který Boha odmítl a poslal na kříž. Jsou však i národy, které na slovo z kříže: „Hle, tvá matka“, přijaly Tebe, Maria, k sobě a uprostřed těžkých dějinných zkoušek Tě vzývají jako svou Královnu a Ochránkyni. Pod Pánovým křížem stál apoštol Jan a po jeho vzoru se i náš lid v dobách nejistot utíkal pod Tvůj mateřský plášť. V plánu Božího milosrdenství jsou dějiny národů nejen učitelkou, ale i služebnicí Páně. První vyvolený národ odmítl Božího Syna a odsoudil ho ke smrti, protože v Něm nerozpoznal Otcovo milosrdenství. Avšak tato zaslepenost vyvoleného národa slouží k větší slávě Boží a k otevření cesty spásy ostatním národům. V Tvém Srdci, Maria, které je nejblíže Srdci Spasitele a které dokonale souzní s Božími plány, je škola našeho života, umírání, utrpení i slávy. Z Tvého Neposkvrněného Srdce vychází také ona duchovní jiskra, která připravuje svět na konečný příchod Tvého Syna, Krále vesmíru a Pána všech národů.

Amen!

Ave Maria!


Děkujeme Otcům Pallotinům a za zpřístupnění textů rozjímání.



První sobota v březnu 2026
Štítky: