Mater domus jezuitského řádu
text: Jan Royt | autor je historik umění
Nenápadná, jen pětadvacet centimetrů vysoká soška Panny Marie nalezená v belgickém dubu, se v 17. století stala předmětem mimořádné úcty, která překročila hranice Belgie a zakořenila také v českých zemích. Panna Maria Foyenská se stala blízkou ochránkyní poutníků i jezuitů a její stopy nacházíme i v našich kostelech.
Soška nalezená v dubu
Příběh Panny Marie Foyenské začíná roku 1609 v Belgii. Dva muži, dřevorubec Gilles z Wanlinu a jeho průvodce Innocent Delimoir, objevili při řezání obrovského kmene dubu malou sošku Panny Marie. Byla z terakoty, doprovázelo ji několik kamenů a vlasy. Soška hned vzbudila jejich pozornost. Oba muži považovali její nalezení i zachování uvnitř stromu za znamení shůry.
Zpráva o neobyčejném nálezu se rychle rozšířila po okolí a k sošce začali přicházet poutníci. Nejprve byla přenesena do dutiny jiného dubu. Když se však ukázalo, že se ji pokusil někdo ukrást, baron z Celles ji nechal přenést do své soukromé kaple na zámku Vêves. Ani tam však proud poutníků neustával.
Zázračné uzdravení
Úcta k Madoně z Foy sílila i díky zprávám o vyslyšených prosbách a prvním zázračném uzdravení, které se stalo roku 1616, kdy byl na přímluvu Panny Marie uzdraven starý muž trpící bolestivou neléčenou kýlou. Kanonické šetření, nařízené lutyšským biskupem Ferdinandem Bavorským, dospělo k závěru, že šlo skutečně o zázrak. Brzy se ukázalo, že zámecká kaple už poutníkům nestačí. Mezi přicházejícími byli nejen prostí lidé, ale i šlechtici a významné osobnosti, například arcivévoda Albrecht VII. a jeho manželka Isabela. Proto bylo rozhodnuto o stavbě nové poutní svatyně. Stavba byla zahájena roku 1622. Plány vypracovali bratři Michel a Jaspard Stilmantovi s pomocí Guillauma Gobleta; podle jiných badatelů se na nich podílel také B. Flémall a stavitel neznámého původu Bartholomé. Kostel byl vysvěcen 8. září 1624, na svátek Narození Panny Marie, sufragánním biskupem z Lutychu, který tehdy zastupoval knížete-biskupa Ferdinanda Bavorského. V té době však byla dokončena pouze hrubá stavba kostela, zatímco kazetový strop vznikl přibližně o deset let později.
kopie Madony z Foy
Velmi brzy začaly vznikat kopie milostné sochy a poutníci si odnášeli domů barevné kamínky, které se v okolí hojně vyskytovaly. Jeden takový kamínek obdržel i Tomáš Luttring, jezuitský novic z Brna, jenž měl zchromlou ruku. Po pouti do Foy se uzdravil a roku 1628 si odtud přinesl také kus dřeva z „dotýkaného“ dubu.
Protože však řezbář neznal přesnou podobu foyenské sochy, zvolil jako vzor dřevěnou milostnou sochu z poutního kostela v Scherpenheuvel-Zichemu u Lovaně v Belgii. Také tato socha byla podle tradice nalezena na dubu a její kult se šířil od druhé poloviny 16. století. Podobně jako v případě Foy byla následně přenesena do kostela. Poutě do Scherpenheuvelu nakonec v Belgii zastínily i samotný kult Madony z Foy, jak dosvědčuje velikost tamního kostela i počty poutníků.
Obě sochy jsou přibližně stejně velké, liší se však umístěním dítěte Ježíše. U Madony z Foy je oblečený Ježíšek nad levým bokem Matky, zatímco u Madony ze Scherpenheuvelu nad pravým. Je proto velmi pravděpodobné, že milostná soška v kostele sv. Mikuláše v Praze je ve skutečnosti kopií sochy ze Scherpenheuvelu-Zichemu.
Ochránkyně českých jezuitů
Roku 1629 se Tomáš Luttring stal představeným profesního domu jezuitů na Malé Straně a sošku daroval kostelu sv. Mikuláše, kde pro ni byla již roku 1630 zřízena nová kaple. Po postavení nového barokního kostela sv. Mikuláše byla socha přenesena na levý boční oltář v chóru. Socha získala záhy takovou proslulost, že se její vyobrazení objevilo i na jednatřicátém zastavení Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi. Kopie skutečné Foyenské Madony známe u jezuitů v Klatovech, Brně, Jičíně, Tuchoměřicích a Hradci Králové; jičínskou kopii však uloupili Švédové. Mimo jezuitské prostředí najdeme Madonu Foyenskou také ve Vojslavicích. Podle místní tradice byla považována za sošku sv. Willibrorda, kterou roku 1714 přinesl z Amsterodamu želivský premonstrát Daniel Schindler.
Z Valonska do Lomce
V nádherném poutním kostele Jména Panny Marie v Lomci je na hlavním oltáři uctívána milostná socha Panny Marie, považovaná za devocionální kopii Madony z Foy. Ve skutečnosti jde spíše o velmi volnou kopii milostné Madony ze Scherpenheuvelu-Zichemu, protože Kristus je zde posazen nad pravým bokem Madony. Hrabě Karel Filip Buquoy si tuto sochu přivezl z Valonska a připisoval jí, že ho roku 1685 uchránila před utonutím při plavbě z Itálie do Španělska. Slíbil Bohu a Panně Marii, že bude-li zachráněn, nechá na svém panství v Čechách postavit „po způsobu španělských kaplí“ kostel, do něhož sochu daruje. Jako vhodné místo se mu zdál zalesněný vrch u vsi Lomec. Smrt však jeho plány překazila, a tak stavbu zahájil až jeho syn, hrabě Filip Emanuel Buquoy, položením základního kamene v roce 1692. Protože však chybělo církevní schválení, bylo se stavbou skutečně započato až roku 1699. Kostel byl vysvěcen v roce 1704.
Milostná socha je dodnes vystavena úctě věřících v zasklené skříni na nádherném oltáři baldachýnového typu, umístěném uprostřed kostela. Inspirací byl patrně Berniniho oltář v chrámu sv. Petra v Římě.
QR platba na účet časopisu Immaculata: 7498984001 / 5500.
Objednat
