Milí čtenáři a rytíři Neposkvrněné, zdravíme Vás a zveme ke slavení pobožnosti prvních sobot – listopadová první sobota bude 2.11.2024. Tentokrát rozjímáme první tajemství bolestného růžence: Ježíšova modlitba v Getsemanech
- Informace k prvním sobotám najdete na tomto odkazu.
- Modlitbu růžence se můžete s námi virtuálně pomodlit zde.
Přihlaste se k odběru rozjímání k prvním sobotám
Pokud byste chtěli pravidelně dostávat email s připraveným rozjímáním, zaregistrujte svůj email do newsletteru. Mail bude chodit jednou měsíčně.
Text rozjímání na první sobotu v listopadu
Ježíšova modlitba v Getsemanech (text si můžete také poslechnout)
Text rozjímání ke stažení ve formátu PDF.
Rozjímání na první sobotu (listopad 2024)
modlitba v Getsemanech
P. Marcin Sobiech
Maria, Matko se sedmkrát probodeným Srdcem, přeji si strávit několik chvil u tvého Srdce. Prosím o milost soustředění a schopnost nechat záležitosti každodenního života na později.
Ó Maria, má dobrá Matko, věrná Snoubenko Ducha Svatého, vypros mi od Boha lásky jeho žár a světlo. Ty sama přiveď mou ubohou duši k jeho božským plamenům, aby ji roznítily láskou, oživily její víru a naplnily ji zkušeností Boží přítomnosti. Uděl mi také neochvějnou věrnost pohnutkám milosti a jejímu Božímu působení. Duchu Svatý, skrze Mariiny ruce se odevzdávám tvé očišťující a posvěcující lásce. Vládni ve mně spolu s Otcem a Synem.
Dnes chci spolu s tebou doprovázet Ježíše v Getsemanech. Svatý Matouš tři hodiny utrpení v Getsemanech popisuje několika větami:
Potom s nimi šel Ježíš na venkovský dvorec zvaný Getsemany a řekl učedníkům: „Poseďte tady, zatímco se půjdu tamhle pomodlit.“ Petra a dva Zebedeovy syny vzal s sebou. Pak se ho zmocnil smutek a úzkost. Řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti, zůstaňte zde a bděte se mnou!“ Trochu poodešel, padl tváří k zemi a modlil se: „Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ Potom se vrátil k učedníkům a našel je, jak spí. Řekl Petrovi: „To jste nemohli ani jednu hodinu se mnou bdít? Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo je slabé.“ Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, nemůže-li mě (tento kalich) minout a musím ho vypít, ať se stane tvá vůle.“ Znovu se vrátil a našel je, jak spí, protože se jim únavou zavíraly oči. Nechal je, opět odešel a modlil se potřetí stejnými slovy. Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim: „Jen spěte a odpočívejte dál! – Už je tady ta hodina: teď bude Syn člověka vydán do rukou hříšníků. Vstaňte, půjdeme! Hle, už je tady můj zrádce. (Mt 26, 36-46)
Nejmilejší Matko, nedivím se Matoušovi, že to shrnul do několika vět, nebyl by schopen to celé popsat, protože by nejspíš zemřel, tak děsivé byly ty tři hodiny po Poslední večeři. Francouzská dominikánka – mystička 17. století blahoslavená Anežka z Langeacu – věřila, že právě v Getsemanské zahradě Ježíš při svém umučení nejvíce trpěl, když viděl její osobní hříšnost i hříšnost člověka vůbec. Bylo to Ježíšovo vnitřní utrpení, které se projevilo krvavým potem. Pro Ježíše to byly nejtěžší chvíle jeho života. Mnozí se domnívají, že utrpení v Getsemanské zahradě bylo pro Ježíše mnohem těžší než ukřižování. Tehdy totiž bylo ukřižováno jeho srdce a duše, zatímco na kříži bylo ukřižováno jeho tělo… A že to během té hodiny Ježíš nesl velmi těžce, o tom svědčí slova, která pronesl: „Ani jednu hodinu jste nemohli bdít se mnou?“. Odtud víme, že toužil po útěše. (…) Ježíš přikazuje: bděte a modlete se (…). Jen bděním a modlitbou mu můžeme zůstat věrní. Ježíš nám říká: „Modlete se, abyste nepodlehli pokušení“.
Maria, Ježíš v Getsemanech trpí; proč jsou tato muka tak velká a těžká? Protože při bičování nebo ukřižování tekla krev pod vlivem vnější situace. Naproti tomu nejbolestnější bylo Ježíšovo vnitřní, duchovní utrpení – kvůli pádu člověka, kvůli jeho hříchem zraněné přirozenosti.
Otec Pio, jehož život byl po padesát let neustálým prožíváním utrpení tvého Syna, popisuje muka a duchovní utrpení božského Mistra takto:
„Jeho očím se zjevil další obraz, obludnější než ten první. Všechny naše hříchy se vší svou ošklivostí stály před ním ve všech svých detailech. Vidí, jak na něm ulpěla veškerá ničemnost a zlo všech tvorů. Ví, do jaké míry tyto hříchy urážejí a znevažují Boží Majestát. Vidí všechny hanebné skutky, nestoudnost, kletby, které vyšly z úst tvorů, doprovázené zlobou srdcí, těch srdcí a těch úst, která byla stvořena, aby pronášela jen chvalozpěvy a požehnání ke cti Pána. Vidí svatokrádeže, jichž se dopouštějí kněží i věřící, zanedbávají svátosti ustanovené pro naši spásu a jako prostředky nezbytné pro předávání Božích milostí; tyto prostředky se naopak stávají prostředky hříchu a odsouzení duší. Musí se obléci do celé ošklivosti poskvrn lidské zkaženosti a postavit se před Svatost svého Otce, aby odčinil každou vinu, aby mu navrátil slávu, jenž Byla Bohu odepřena, aby odstranil z lidí tu hromadu nečistoty, v níž se rochní s pohrdavou lhostejností. A od toho všeho neustoupil. Jako rozbouřené moře Ho tato nesmírná spousta zla zaplavila, přikryla a srazila na kolena. S veškerým lidským pohrdáním Boží spravedlností nyní musí stát před svým Otcem. On, který je jen neposkvrněná čistota a přirozená svatost se musí spojovat s hříchem!… Ba co víc, vypadá to, jako by se On sám stal hříšníkem. Kdo může pochopit, jaký odpor zakouší ve svém vlastním duchu? Hnus, který pociťuje? Ošklivost a opovržení, jimiž se stal? Všechno to nese na svých bedrech, nic nevyjímaje, jako obrovské břemeno, které Ho drtí, tísní a sráží k zemi: Vyčerpaný sténá pod břemenem Boží spravedlnosti, když stojí před svým Otcem, který k němu obrací svou tvář, připraven uložit mu trest, a to se vší prudkostí, jako tomu, který je proklet.“
Ježíš v Getsemanech při modlitbě k Otci říká: „Ne má vůle, ale tvá se staň“ (Lk 22,42). Plnit „Boží vůli“ to není jen tak. Je to boj o lásku, o druhého, kdy je třeba sebe sama nechávat ve stínu někde v pozadí.
Matko, jak velká je bolest a utrpení tvého božského Syna. Jak nedokonalý jsem v modlitbě, a především v lásce k druhému. Je snazší darovat svůj život ve prospěch někoho blízkého, někoho, koho známe a milujeme, ale Pán Ježíš, podle slov svatého Pavla, „zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci“. Bůh dává svůj život za své stvoření, které bylo stvořeno jeho rukou, které zná v jeho slabosti, které přesto bezpodmínečně miluje. Každý z nás je Bohem milován a jím beze zbytku proniknut vždyť „jsme jeho majetkem“. Můžeme to přijmout nebo odmítnout, ale Pán Bůh se nenechává odradit. Čeká a vyhlíží ty, kdo se od něj vzdálili, jako to bylo v podobenství o marnotratném synovi, neboť každý z nás je jeho synem či dcerou.
Ježíši, v přebytku své lásky a k překonání tvrdosti našich srdcí uděl mnoho milostí těm, kdo rozjímají o tvém svatém utrpení v Getsemanech a rozšiřují úctu k Tobě. Prosím Tě, dopřej mému srdci a duši, aby během dne mnohokrát rozjímaly o Tvém tak bolestném utrpení v Olivové zahradě, abych se, pohnut soucitem s Tebou co nejvíce sjednotil.
Požehnaný Ježíši, který jsi té noci nesl břemeno všech našich hříchů a plně jsi za ně zadostiučinil, uděl mi velký dar dokonalé lítosti nad mými mnohými hříchy, kvůli kterým ses potil krví. Ó požehnaný Ježíši, skrze tvůj těžký zápas v Getsemanech mi dej sílu, abych zcela a rozhodně zvítězil nad pokušeními, zvláště těmi, vůči nimž jsem nejzranitelnější. Ó trpící Ježíši, kvůli nezměrným a nevýslovným smrtelným zápasům a nejtrpčím děsům Tvé duše v této noci zrady mě osvěcuj, abych poznal a plnil Tvou vůli, a přiměj mě neustále myslet na Tvůj strašný zápas a uvažovat o tom, jak slavně jsi ho snášel, aby se naplnila ne Tvá, ale Otcova vůle. Buď požehnán, Ježíši, za Tvá sténání během této svaté noci a za všechny slzy, které jsi prolil.
Dej, Ježíši, aby Tě všichni, kdo se dívají na Tebe ukřižovaného, milovali a pamatovali na Tvé obrovské utrpení v Olivové zahradě a podle Tvého příkladu se učili dobře se modlit, bojovat a vítězit, aby Tě jednou mohli oslavovat v nebi. Amen
Amen.
Ave Maria!
Děkujeme Otcům Pallotinům a za zpřístupnění textů rozjímání.
