Seriály

Také s tímto „obviněním“ Katolické církve je možno se v různých publikacích setkat. Církev prý ničila umělecká díla, jež nevzešla bezprostředně z jejího středu. Uvádí se několik příkladů: likvidace pohanských pamětihodností, zvláště pak proslulé knihovny s mnoha papyrovými svitky antických autorů v egyptské Alexandrii křesťanskými

Jedním z nejčastějších argumentů proti Katolické církvi je teze, že prý „Církev byla nepřátelská vědeckému bádání“. Fakta dokazují nesmyslnost a lživost takového tvrzení. Církev ve středověku zakládala univerzity a podporovala rozvoj vědy včetně přírodních nauk. První ženou v dějinách, jež se stala univerzitní profesorkou,

Obvyklá námitka, předhazovaná Katolické církvi, zní: špatní papežové. Bezohlední diktátoři, mamonáři, smilníci nedodržující celibát… to byli zástupci Krista na zemi? Odpověď zní jednoznačně: z hlediska legitimity a právoplatnosti jistěže ano, ale čest svému úřadu a reputaci Církve vůbec nedělali. To je třeba přiznat

Téma křížových výprav dnes ožívá v souvislosti s islámským fundamentalismem. Radikální muslimské kruhy označují současné vojenské akce v Iráku „novověkým křížovým tažením“, sebevražedné atentáty fanatiků v New Yorku, Madridu a Londýně jsou často prezentovány některými agresivními mohamedánskými duchovními jako „pomsta za křižácké výpravy“. Středověké kruciáty

Za komunistické éry jsme mnohokrát četli v učebnicích dějepisu i v médiích, že prý „Církev podporovala každý vykořisťovatelský řád, v nejnovější době potom kapitalismus proti socialismu“. Naopak, Církev socialismus tvrdě odsuzovala ve všech dokumentech, věnovaných sociální otázce. Stačí jen nahlédnout do encyklik „Rerum novarum“

Toto propagandistické klišé je tak rozšířené, že pochybovat o něm znamená platit v leckteré společnosti buď za nevzdělaného primitiva nebo za „fanatika“. Mnoha lidem střední a mladé generace je „jasné“, že Církev podporovala Hitlera, papež Pius XII. mlčel k jeho zločinům a biskupové žehnali zbraním

Církev odmítala v 19. stol. lidská práva a svobodu. To je možno se dočíst v řadě publikací. „Důkazem“ je encyklika papeže Řehoře XVI. „Mirari vos“ z r. 1832, kde stojí slova, z nichž leckterému demokratovi naskakuje husí kůže: „Je nemyslitelné, že by bylo možné přijmout

V mnoha publikacích a učebnicích dějepisu se lze dočíst, že teprve osvícenské bezbožectví odstranilo smutné antihumánní jevy náboženské nesnášenlivosti, čarodějnických procesů a užívání mučení v justici. Je pravdou, že vzájemné války mezi katolíky a protestanty a uplatnění principu „čí země, toho náboženství“ při uzavření míru v německém

Velmi často je možno číst a slyšet: Nacistické vyvraždění milionů Židů by nebylo možné bez středověkého křesťanského antijudaismu, jenž svými protižidovskými pogromy k tomu vytvořil podhoubí fanatické nenávisti. Jaká je skutečná pravda? Především je třeba důrazně odlišit antijudaismus ve významu rasovém a ve

V historické literatuře a učebnicích dějepisu se neustále tvrdí, že heretické sekty ve středověku ztělesňovaly prý mimo jiné i požadavek náboženské tolerance proti údajné intoleranci římskokatolické církve. Jak to bylo ve skutečnosti? Je to pravda nebo lež? Od římského císaře

Protikatolická propaganda často zdůrazňuje: Církev ve středověku svojí intolerancí se ukázala být zaostalou vůči pohanům a mohamedánům, kteří projevili podstatně více snášenlivosti. Opravdu? Srovnejme si fakta: Pohanská Římská říše až do Konstantinova Milánského ediktu r. 313 krvavě pronásledovala křesťany, což je