Přijetí těla jako poslání

Teologie těla podle sv. Jana Pavla II. v pohledu Mary Healy

text: Jan Krejčí

Známá biblistka Mary Healy napsala knihuMuži a ženy jsou z ráje¹. Už samotný název je jemnou odpovědí na známý bestseller Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Autorka tím naznačuje, že pravé porozumění vztahu muže a ženy nenajdeme v populárních psychologických teoriích, ale v návratu k biblickému počátku – k ráji a k Božímu záměru se stvořením člověka. Ve své knize proto srozumitelně přibližuje učení sv. Jana Pavla II., známé jako Teologie těla². Jednou z jeho důležitých myšlenek je, že přijetí vlastního těla je nejen samozřejmostí, ale také duchovní cestou.

Boží obraz v člověku

Bible říká: „Bůh stvořil člověka ke svému obrazu… jako muže a ženu je stvořil“ (Gn 1,26–27). Člověk tedy není jen duší, ale i tělem, které je součástí Božího plánu. A když Bůh dokončil své dílo, řekl: „Bylo to velmi dobré“ (Gn 1,31). Naše tělesnost tedy není něčím druhořadým. Naopak – zjevuje něco důležitého o člověku i o Bohu.

Mary Healy upozorňuje, že dnešní svět často upadá do dvou extrémů. Někdy tělo zbožšťuje – reklamy a kultura zdůrazňují tělesnou přitažlivost a požitky. Jindy je naopak tělo znevažováno a člověk s ním zachází jen jako s věcí nebo majetkem. Křesťanský pohled je jiný. Tělo zviditelňuje vnitřního člověka. Skrze něj jsme povoláni ke vztahu a ke společenství lásky. Právě v tom se odráží obraz Boží Trojice – věčné výměny lásky mezi Otcem, Synem a Duchem Svatým. Jako Boží obraz má tedy každý člověk nesmírnou důstojnost.

Tělo stvořené k daru

Jednou z klíčových myšlenek sv. Jana Pavla II. je tzv. snubní význam těla. Znamená to, že člověk je stvořen k tomu, aby se stal darem pro druhé – v manželství nebo v zasvěceném životě.

V ráji mezi mužem a ženou panovala úplná pravdivost. Bible říká, že „se nestyděli“. Prvotní hřích však narušil harmonii mezi člověkem a Bohem, mezi lidmi navzájem i v našem vlastním těle. Do lidských vztahů vstoupila žádostivost. Druhého člověka můžeme začít vnímat jako prostředek k vlastnímu uspokojení, místo abychom ho vnímali jako dar. Přesto Bůh člověka neopustil. Velikonoční zpěv Exsultet dokonce nazývá pád člověka „šťastnou vinou“, protože díky ní přišel Vykupitel.

Čistota – svoboda srdce

Často se dnes říká, že člověk nemůže ovládat své touhy. Že je nemožné žít zdrženlivě nebo věrně. Křesťanství však ukazuje jinou cestu. Čistota není odmítnutím těla, ale jeho správným uspořádáním. Je to svoboda, která umožňuje vidět v druhém člověku osobu, ne předmět. Není to cesta snadná. I sv. papež Pavel VI. na její náročnost upozornil, když v roce 1968 v encyklice Humanae vitae znovu potvrdil odmítnutí antikoncepce v době sexuální revoluce a zdůraznil, že opravdové sebedarování člověka nemůže být odděleno od otevřenosti k životu. 

Jak připomíná svatý Pavel: „Vaše tělo je chrámem Ducha Svatého… oslavujte tedy Boha svým tělem“ (1 Kor 6,19–20). Tato cesta není snadná. Ale Duch Svatý dává člověku sílu, aby dokázal své touhy usměrňovat a žít v pravdě.

Manželství a celibát

Celibát znamená darovat Bohu celé tajemství své osoby, a tedy i svou sexualitu. Se svatou Terezií z Avily tak můžeme volat: „Bůh sám stačí!“ Teologie těla ukazuje, že manželství a celibát nestojí proti sobě. Obě cesty vyjadřují darování sebe sama. Důležité je rozpoznat, k jakému povolání nás Bůh zve.

Bible ukazuje krásu manželství už na prvních stránkách. Adamova první slova jsou slovy úžasu nad ženou. Manželství se tak stává obrazem vztahu mezi Bohem a člověkem.

Svatý Jan Pavel II. proto zdůrazňoval význam rodiny a prorocky připomínal, že „budoucnost lidstva závisí na rodině“. Právě z této víry vyrůstala i jeho silná obrana lidského života – od nenarozených až po staré a nemocné.

Přijmout dar těla

Tělo je církví. Kristus je spojen s církví jako ženich s nevěstou. I my víme, že církev je společenstvím hříšníků. Samotná církev by však měla být přijata. Mnoho věřících totiž bojuje s církví, s jejími přikázáními i s její tradicí. Přesto ji Kristus miluje, i když jsme hříšníky. A my sami jsme také církví, záleží tedy i na nás.

S tím souvisí i obrazná řeč v biblické Písni písní. Autor zde zdánlivě popisuje lásku dvou lidí, hlubší výklad však vede k obrazu vztahu Boha a církve. V některých duchovních textech je tato milostná poezie vztahována také k Marii a Bohu. Není nic silnějšího než láska. Tak svatí milují Boha a tak Kristus miluje církev.

Je proto nutné přijmout své tělo, neboť je darem od Boha, přijmout i tělo druhého člověka, protože je naším bratrem, a přijmout také tělo nemocné nebo slabé, protože my nejsme pány tohoto světa. A jak zpívá Karel Kryl v jedné ze svých písní: „Pro touhu po kráse děkuji za ošklivost.“ Neboť je třeba za všechno děkovat. I za to zlé, protože my nedokážeme dohlédnout dál. To dokáže jen Bůh Otec.  

1. Healy, Mary. Muži a ženy jsou z ráje: Úvod do teologie těla Jana Pavla II. Praha: Paulínky, 2025. ↩︎
2. Jan Pavel II. Teologie těla: Katecheze Jana Pavla II. o lidské lásce podle Božího plánu. Praha: Paulínky, 2015. ↩︎

PROSÍME, PODPOŘTE NÁS

Milí čtenáři, časopis Immaculata je hrazen pouze z dobrovolných příspěvků čtenářů. Svým darem se podílíte na šíření duchovních hodnot v našem národě. Děkujeme Vám.

QR platba na účet časopisu Immaculata: 7498984001 / 5500.

Objednat