Co skutečně rozhoduje o lidské spáse?
text: br. Bohdan Heczko OFMConv
Otázka, zda budu spasen, je tou nejzásadnější otázkou lidského života. Týká se totiž naší věčnosti. Svatý Maxmilián Maria Kolbe na ni odpovídá způsobem, který spojuje tři skutečnosti: Boží milosrdenství, lidskou svobodnou vůli a mateřskou pomoc Panny Marie.
Bůh chce tvou spásu
Prvním a základním faktem je, že Bůh chce, abys byl spasen, to znamená abys dosáhl věčného, nepomíjitelného štěstí. Od samého počátku tě miloval a stvořil s tím cílem, aby tě učinil šťastným. Hřích sice mezi člověkem a Bohem vytvořil propast, kterou žádná lidská snaha nemůže překlenout, ale Bůh tuto propast překročil sám. Poslal svého Syna, Ježíše Krista. On, který je jediným Prostředníkem mezi Bohem a lidmi, jako pravý Bůh a pravý člověk přinesl na kříži nekonečné zadostiučinění za lidské viny. Jeho krev otevřela nebe všem lidem bez výjimky. Spása tedy není nejprve výkon člověka, ale dar. Dar Boha, který chce, aby každý člověk byl zachráněn.
Chceš být spasen nebo si to jen přeješ?
Podstata věčného štěstí je v lásce a milovat je možné pouze svobodně, proto také tě Bůh nespasí proti tvé vůli. Nyní je řada na tobě, abys odpověděl na Boží lásku a rozhodl se s ním spolupracovat. Bůh s respektem čeká na tvé svobodné rozhodnutí. Maxmilián často opakoval jednoduchou větu: „Chceš-li, budeš spasen.“ Klíčem k pochopení této věty je rozdíl mezi dvěma postoji, které se na první pohled zdají podobné, ale ve skutečnosti vedou zcela jinam.
„Chci“
Tento postoj znamená rozhodnutí. Člověk, který říká „chci být spasen“, je připraven použít všechny prostředky, které k cíli vedou, i když ho něco stojí. Počítá s bojem, s pády i s námahou. Nevzdává se, když se mu nedaří. Nečeká na ideální podmínky, ale jedná hned. Takový člověk ví, že cesta ke spáse není bez kříže, a přesto po ní jde.
„Chtěl bych“
Naproti tomu postoj „chtěl bych“ sice považuje nebe za krásnou myšlenku, ale zároveň se bojí ceny, kterou bude třeba zaplatit. Člověk by chtěl být spasen, ale nechce se vzdát pohodlí, pýchy nebo hříchu. Odkládá obrácení na později. Říká: „Až budu mít víc času… až budu starší… až se zlepší okolnosti.“ Ve skutečnosti nechce použít prostředky, které mu Bůh dal k dispozici a které má na dosah. Samotné zbožné přání však nestačí.
Prostředky
Abychom mohli cíle dosáhnout, dává nám Bůh konkrétní nástroje. První ze všech je Ježíšova výkupná oběť, kterou je třeba přijmout jako dar Boží lásky a odpovědět na ni také láskou. Dále je to modlitba jako dech duše; bez ní ztrácíme kontakt s Bohem a náš duchovní život slábne a umírá. Pak jsou to svátosti, především svatá zpověď a Eucharistie, které nás usmiřují a sjednocují s Kristem. Desatero jako ukazatele správného jednání. Věrnost každodenním povinnostem, vykonávaným z lásky k Bohu, a přijetí utrpení, malých i velkých křížů, které očišťují naši lásku. Tyto prostředky jsou dostupné každému. Rozhodující je použít je.
Mateřská pomoc Panny Marie
Svatý Maxmilián realisticky chápal lidskou slabost. Věděl, že člověk často padá a ztrácí odvahu. Právě proto ukazoval na Pannu Marii, kterou nám dal sám Pán Ježíš na kříži jako Matku. Ona, která má v Božím díle spásy mimořádné postavení a úlohu, nás mateřsky doprovází a povzbuzuje, abychom neztratili konečný cíl svého života z očí, abychom nepřestali chtít. Existuje totiž riziko, že buď tváří v tvář těžkostem zmalomyslníme, anebo naopak, že se v půli cesty zastavíme v domnění, že už jsme v cíli. Je však třeba vytrvat až do konce.
Otázka spásy má tedy jasnou odpověď. Bůh tě chce spasit. Cesta je v Kristu otevřená každému. Rozhodující otázkou nyní zůstává jediné: Zda to skutečně chceš i ty? Pokud ano, máš všechny potřebné prostředky pod rukou. Chtěj a používej je.
QR platba na účet časopisu Immaculata: 7498984001 / 5500.
Objednat
