Milí čtenáři a rytíři Neposkvrněné, zdravíme Vás a zveme ke slavení pobožnosti prvních sobot – květnová první sobota bude 3.5.2025. Tentokrát rozjímáme páté tajemství radostného růžence: Nalezení Ježíše v chrámě.
- Informace k prvním sobotám najdete na tomto odkazu.
- Modlitbu růžence se můžete s námi virtuálně pomodlit zde.
Přihlaste se k odběru rozjímání k prvním sobotám
Pokud byste chtěli pravidelně dostávat email s připraveným rozjímáním, zaregistrujte svůj email do newsletteru. Mail bude chodit jednou měsíčně.
Text rozjímání na první sobotu v lednu
Nanebevstoupení Pána Ježíše (text si můžete také poslechnout – připravujeme)
Rozjímání na první sobotu (květen 2025)
Nelezení Ježíše v chrámě
P. Sławomir Kunka
Panno Maria, přicházíme o této první sobotě opět k tobě a chceme přinést smír za hříchy proti tvému Neposkvrněnému Srdci. Chceme strávit s tebou tuto čtvrthodinu a potěšit tvé mateřské srdce. Pomoz nám, ať i my dokážeme otevřít naše srdce tobě a rozjímat o událostech ztracení a nalezení chlapce Ježíše v jeruzalémském chrámě.
Evangelista zaznamenává, že jste do Jeruzaléma chodili každý rok slavit Velikonoce. Tak tomu bylo i v době, kdy bylo Ježíšovi dvanáct let. Svatý Lukáš dále píše: „A když ukončili sváteční dni a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. V domnění, že je ve skupině (poutníků), ušli den cesty; (teprve potom) ho hledali mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho“ (Lk 2,43-45). Matko, jsem celým srdcem s tebou a se svatým Josefem. Vím, že tato událost nebyla náhodná, že Ježíšovo zmizení nebylo důsledkem vaší nedbalosti nebo nepozornosti. Muselo se to tak stát, aby to tebe, Maria, i Ježíše připravilo na dobu, kdy bude Ježíš „ztracen“ ve smrti ukřižováním a po třech dnech „nalezen“ ve vzkříšení. Tentokrát je s vámi svatý Josef, věrný a spravedlivý muž. Měl ti přinést úlevu a útěchu jako svatá Alžběta po Zvěstování nebo prorokyně Anna po Simeonových slovech v den Obětování tvého prvorozeného a jediného Syna v chrámě.
Ty, Matko Páně, jsi vždy věděla, že život dává jedině Bůh. Z tvého Srdce nikdy nezmizelo vědomí, že Ježíš není jen tvým dítětem, ale především Synem Božím. Věděla jsi, že dítě je dar Boží, který si žádný rodič nemůže přivlastňovat, ale že je třeba je vést k Tomu, kdo je původcem veškerého života. I dnes je to výzva pro každého otce a matku – otevřít svému dítěti obzory víry a učit ho milovat Boha i lidi. Ty jsi to žila, Maria. Učila jsi Ježíše hledat vůli Otce; s důvěrou a tichým souhlasem jsi mu ukazovala cestu.
Ó Neposkvrněná, jaký zármutek musel zmítat tvou duší, když jsi hledala Ježíše. Strach, že malého Mesiáše poznají příliš brzy, že mu ublíží, drásal Tvé mateřské Srdce. Měla jsi vedle sebe svého pozemského Snoubence, který byl pro Tebe znamením přítomnosti a péče Boha Otce.
Po třech dnech nacházíte Ježíše v chrámu, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. (Lk 2,46). Matko, moudrost tvého Syna posluchače uchvacuje: „všichni žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi“ (Lk 1,47). Avšak až se s nimi Ježíš setká za dvacet let, nebude už z jejich strany žádný obdiv, ale podezíravost, výsměch, posměch, nepřátelství a obviňování. Po letech už učenci nepoznají v nazaretském prorokovi chytré Dítě, které vzbuzovalo jejich obdiv. Až vyroste, odsoudí ho jako modloslužebníka a odmítnou světlo božské moudrosti, které tvůj Syn přinesl světu. A přece svatý Petr správně učil, že „V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy“ (Sk 4,12). Dnes obdivovaný si pak vyslechne rozsudek davu podněcovaného vůdci národa vložený do Pilátových rukou: „Ukřižuj ho!“ (Mk 15,13). A ty Maria, budeš stát po Synově boku a uslyšíš tato slova, která tvé Neposkvrněné srdce naplní velkou bolestí. Bude celé rozbolavělé, ale nepukne. To bude pouze začátek cesty „hledání“ dospělého Ježíše. A ty vytrváš až do konce, navzdory nepopsatelné bolesti mateřského Srdci Matky zavrženého Syna.
Ó, Maria, tak starostlivá a věrná, slova otázky se derou z tvých prsou: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali!“ (Lk 2,48). Proč se stavíš na druhé místo po Josefovi? Nebyla tvá bolest větší? Nebo se tato slova z chrámu už netýkají jen svatého Josefa? On je jen stínem Boha, jediného Otce. Není to předzvěst toho, co se odehraje mezi tvým Srdcem a Srdcem Boha Otce, až Nejsvětější Srdce Ježíšovo bude probodeno kopím římského vojáka? Otec a Ty, věčný Otec a Neposkvrněná Matka – jsou jedno, zvláště v utrpení jejich Syna.
Odpověď dvanáctiletého Ježíše na Tvůj, plný péče a lásky povzdech, má také podobu otázky: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?“ (Lk 2,49).
Přesto že jsi nerozuměla všemu, Maria, přece jen jsi pochopila mnohem víc než Josef. On spravedlivý, ty Neposkvrněná! Lukášovo vyjádření zanechává mnoho otázek: „Ale oni nechápali, co jim říkal“ (Lk 2,50).
To, co se stalo potom, umožňuje najít vysvětlení mnoha pochybností a nejasností v popsané biblické scéně: „Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. Ježíš pak prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí“ (Lk 2,51-52). Ježíš díky poslušnosti vůči tobě a svému Opatrovníkovi rostl a rozvíjel se. S vámi, napodobováním vaší práce, chování a zvyků, Boží Syn dospíval, aby poslušně naplnil Otcovu vůli.
Maria, a co „je Otcovo“? Co jsou jeho věci, o kterých Ježíš mluví? Abychom to pochopili, je třeba projít celou Vykupitelovu cestu. Je třeba následovat ho na Golgotu, ke hrobu a dospět k ránu Zmrtvýchvstání a dalším slavným tajemstvím, až k Tvému Nanebevzetí a korunování. Jakmile se Syn, Bohočlověk, plně ujme slávy, kterou mu Otec připravil, zavolá si tě k sobě, aby tě korunoval, a jako Syn ti poděkuje za tvou péči a trpělivé doprovázení, když On v mládí díky tobě „prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí.“ (Lk 2,52). Tehdy bude celému stvoření zřejmé, kde je pravý chrám (Zj 11,19) a jak je to s věcmi, které patří Otci, a jaké jsou záměry jeho Srdce. Jasně se ukáže pravda, že Bůh si nás v Kristu „vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce“ (Ef 1,4).
Neposkvrněná, srdcem cele sjednocená se svým Synem, podle Otcova úradku, jsi Ho uváděla do hlubin tajemství vykoupení.
Jako každá matka jsi i ty, Maria, svou poslušností Bohu učila Syna sytit se Otcovou vůlí. Tuto pravdu symbolicky znázorňuje ikona Matky Boží ustavičné pomoci. Na ní vidíme, jak Ty, Maria, s velkou vírou, nadějí a s pohledem upřeným na slávu Vzkříšení, objímáš své nejdražší Dítě, které musí projít cestou utrpení, smrti a Vzkříšení.
Ať nám při tomto rozjímání pomohou slova upřímné a důvěryplné modlitby svaté Faustyny Kowalské: „Matko Boží, tvá duše byla ponořena do moře hořkostí, shlédni na své dítě a nauč mě trpět a v utrpení milovat. Posilni mou duši, ať ji nezlomí bolest. Matko milosti – nauč mě žít s Bohem“ (D 315). Kéž se slova sekretářky Božího milosrdenství stanou i naší modlitbou, – i nás posiluj a uč nás žít s Bohem, plnit jeho vůli, a svěřovat mu vše skrze tvé Neposkvrněné Srdce.
Maria, nauč nás hledat Ježíše v Církvi, v Eucharistii; hledat ho a nalézat. On na nás čeká. „Otcovy záležitosti“ jsou ty nejdůležitější věci. Kde jsme jim blíže? V Jeruzalémském chrámu, nebo v Srdci Panny Marie z Nazareta? Maria, neustále hledej kněze v záležitostech jejich každodenní služby, v chrámech, katedrálách, kaplích, nemocnicích a hospicích, akademických sálech a školních učebnách. Přečistá služebnice Páně, hledej je, aby se vrátili k tvému Synu a našli pokoj a radost ze života. Matko kněží, je tak snadné ztratit se v každodenním dění, i když se odehrává na těch nejposvátnějších místech. Jako jsi nalezla Ježíše uprostřed učených a v očích tohoto světa významných lidí, tak usiluj o to, aby kněží tvého Syna byli v tom, co je Otcovo, tedy ve tvém Neposkvrněném Srdci, Matko. Jedině tam mohou „prospívat v moudrosti, věkem a oblibou u Boha i u lidí“. Stejně jako prospíval Ježíš Kristus, podřízený tobě jako tvůj Syn.
Amen.
Ave Maria.
Děkujeme Otcům Pallotinům a za zpřístupnění textů rozjímání.
