Milí čtenáři a rytíři Neposkvrněné, zdravíme Vás a zveme ke slavení pobožnosti prvních sobot – červnová první sobota bude 7.6.2025. Tentokrát rozjímáme páté tajemství růžence světla: Ustanovení Eucharistie.
Pojďme spolu potěšit Mariino Neposkvrněné Srdce, přinesme smír za hříchy proti Ní a vyprošujme obrácení pro ubohé hříšníky. Děkujeme Vám.
- Informace k prvním sobotám najdete na tomto odkazu.
- Modlitbu růžence se můžete s námi virtuálně pomodlit zde.
Přihlaste se k odběru rozjímání k prvním sobotám
Pokud byste chtěli pravidelně dostávat email s připraveným rozjímáním, zaregistrujte svůj email do newsletteru. Mail bude chodit jednou měsíčně.
Text rozjímání na první sobotu v lednu
Nanebevstoupení Pána Ježíše (text si můžete také poslechnout – připravujeme)
Rozjímání na první sobotu (červen 2025)
Ustanovení Eucharistie
P. Sławomir Kunka
Všechno, co je skutečně důležité a svaté, se odehrává ve skrytosti. Okázalá lidská pozornost a veřejný obdiv totiž mohou zničit křehkost a opravdovost toho, co je nejcennější a jedinečné.
Dítě se formuje pod matčiným srdcem a svět to nevidí. Když Ježíš při Poslední večeři ustanovil eucharistii, účastnilo se toho asi jen tucet lidí. Maria, Ty jsi byla blízko, duchovně sjednocená se svým Synem. Apoštolové tehdy nemohli rozumět tomu, co se stalo, jaký význam mají gesta a slova, kterých byli svědky a na kterých se podíleli.
Ty, Maria, jsi chápala více, vše jsi intuitivně vycítila. Dobře jsi znala cenu díla spásy, a tak pro Tebe bylo i ustanovení Eucharistie a kněžství srozumitelnější než pro nás, Tvé děti. Copak Eucharistie nezačala ve Tvém Neposkvrněném Srdci?
Poslední večeře se stala první eucharistickou obětí, která předjímala páteční oběť na Golgotě, ale čerpala svou moc z kříže. Nikdo nemá právo oddělovat betlémské jesličky, oltář a kříž. Bez Kříže se oltář stává jen hodovním stolem, bez jesliček se Kříž stává starobylým nástrojem mučení a hanby. Maria, Ty svým věrným srdcem, poslušností a pokorou spojuješ jesličky, oltář a kříž. Tvé „fiat“ je vláknem, která váže tato tři tajemství v jedno veliké tajemství Milosrdenství Neposkvrněného Početí. V tomto tajemství se nejplněji zjevuje dobrota Boha Otce, která předchází dobro stvoření, přesahuje jejich zásluhy i skutky lásky, čistoty a odevzdání. Otcův záměr je tajemstvím „které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství (božské) slávy je pro pohany v tomto tajemství, že Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu.“ (Kol 1,26-27). Ten Kristus, který je Tvůj Syn, ó Panno Neposkvrněná, ó Matko Eucharistie!
Popis svatého Jana obsahuje důležité podrobnosti, které mají velký význam. Píše je jako očitý svědek těchto událostí:
„Bylo to při večeři. Ďábel už vnukl Jidáši Iškariotskému, synu Šimonovu, myšlenku, aby ho zradil. Ježíš věděl, že mu dal Otec všechno do rukou a že vyšel od Boha a vrací se k Bohu. Proto vstal od večeře, odložil svrchní šaty a uvázal si kolem pasu lněnou zástěru. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat jim je zástěrou, kterou měl uvázanou kolem pasu.“
(Jan 13,2-5)
Milovaný učedník tvého Syna, ó nejsvětější Matko, odhaluje velké tajemství. Jak ho můžeme uchopit, jak ho můžeme vystihnout, jak ho můžeme svým srdcem obsáhnout? Přátelství a zrada, milosrdenství a podvod, světlo a tma se v této hodině snoubí. Náš Ježíš to všechno ví, je si hluboce vědom toho, co jeho apoštoly spojuje a co rozděluje. Jak muselo být Ježíšovo Srdce naplněno Otcovou láskou, věčnou, bezmeznou, bezpodmínečnou. Matko, Ježíšovo Srdce také pamatovalo na Tebe, Matku z Nazareta, z jeruzalémského chrámu, z galilejské Kány a brzy i z Golgoty. Není Syna bez Otce, není Vykupitele bez Matky!
Panno z Nazareta, pomoz mi duchovně prožít to, co se stalo ve Večeřadle, když tvůj Syn umýval učedníkům nohy. Udělal pro ně to, co jsi Ty dělávala v prvních letech Jeho života pro Něho. Umývání nohou milované osobě není ponižující, ale je projevem péče, porozumění a služby. Syn Služebnice Páně posluhuje svým učedníkům, aby je naučil tomu, čemu se sám naučil od tebe. Maminko, pomoz mi přijmout tuto lekci lásky, pokory a služby.
Ježíš nejprve přistupuje k Šimonu Petrovi, ke skále své církve. Reakce prvního z apoštolů připomíná chování Jana Křtitele, když ho Ježíš požádal o křest. Od té chvíle by měl každý, kdo přistupuje ke slavení Nejsvětější eucharistie, zakoušet jistý ostych, pocit nehodnosti, ale zároveň milost, že je vybrán sloužit vyvoleným. Tak přišel k Šimonu Petrovi. Ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ Ježíš mu odpověděl: „Co já dělám, tomu ty nyní ještě nemůžeš rozumět; pochopíš to však později.“ Petr mu řekl: „Nohy mi umývat nebudeš! Nikdy!“ Ježíš mu odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ Šimon Petr mu řekl: „Pane, tak mi umyj nejen nohy, ale i ruce a hlavu!“ (Jan 13,6-9).
Copak mohl chudák Petr všemu rozumět? Stále se cítí silný. Spoléhá na svou důvěru, věří ve svou víru. Jak dlouhá a bolestná cesta, ověnčená slzami, ho ještě čeká. Ó Matko plná milosti, ponoř mě do proudů milosrdenství Neposkvrněného početí, uzdrav moje oči, srdce, duši i tělo. Chci vidět svůj život tak, jak ho vidí Ježíš. Toužím přijmout to co pro mě Bůh ve svém milosrdenství chce učinit. Matko, potřebuji tvou pomoc! A dovol mi posloužit také tobě, osušit Tvé slzy, které již brzy budou bohatě omývat zmučené Tělo tvého Syna, Beránka bez poskvrny.
Na Petrovu žádost Ježíš odpovídá: „Kdo se vykoupal, potřebuje si umýt jen nohy, a je čistý celý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ (Jan 13,10). Přesto budou umyti všichni, bez výjimky – vždyť Ježíš je zde uprostřed svých přátel. Ačkoli zná jejich srdce a úmysly, jejich ctnosti i slabosti, nedělá mezi nimi rozdíly. Je jako Otec, který „dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým“ (Mt 5,45). Ó Matko Spasitelova, skrze ruce svého Syna, které se díky vodě z umyvadla ještě více připraví na přijetí hřebů, stéká milost na nohy těch, kdo budou šířit jeho evangelium až do končin země, i na ty nohy, které se za chvíli rozběhnou, aby ho zradily. Ó, jak velká je to láska, Matko!
Po umytí nohou apoštolům nám Ježíš dává krásnou lekci. Musím si ji zapamatovat – může změnit mé srdce.
„Když jim tedy umyl nohy, zase si vzal na sebe své šaty, zaujal místo u stolu a řekl jim: „Chápete, co jsem vám udělal? Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem. Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy“.
(Jan 13,12-15)
Matko, kolikrát jsme na příklad Tvého Syna zapomněli, kolikrát jsme ho přehlíželi nebo nahradili příkladem tohoto světa, který ponižuje slabé a utiskuje chudé. Odpusť nám, Matko, ve jménu Tvého Syna a pomoz nám napravit chyby minulosti, které vznikly z nedostatku ducha pokory a služby těm nejpotřebnějším a nejzranitelnějším.
Kde je Otec a Syn, musí být i Matka. Evangelium dětství odhaluje pravdu, že Syn je darem Otce pro Tebe a skrze Tebe pro celý svět. Události spojené s veřejným působením našeho Pána nám umožňují vidět plody tohoto daru, až po ustanovení Eucharistie a služebného kněžství. A konečně evangelium o Kristově soudním procesu, umučení a smrti potvrzuje, že Syn je tvým obětním darem, Matko, který přinášíš Otci. Události, které rozjímáme v tajemstvích slavného růžence, pak uvádějí celé lidstvo do velikých plodů tohoto daru – Tvého daru, přečistá Ovečko, Matko Beránka.
Svatá Faustyna, nám dává krásnou lekci modlitby:
„Před každým svatým přijímáním vroucně prosím Matku Boží, aby mi pomohla připravit duši na příchod jejího Syna, a cítím jasně na sobě její péči. Velice ji prosím o to, aby ve mně laskavě roznítila oheň takové lásky k Bohu, jakým hořelo její čisté Srdce ve chvíli vtělení Božího Slova“.
(D 1114)
Matko, i my tě prosíme, připrav naše srdce na příchod Pána ve svatém přijímání i na konci časů. Maria, nejlépe to však uděláš Ty sama – přijmi Ho v nás do svého Neposkvrněného Srdce!
Amen.
Ave Maria.
Děkujeme Otcům Pallotinům a za zpřístupnění textů rozjímání.
