Kdo byla Služebnice Boží Matka Rosa Vůjtěchová? Právě probíhá proces jejího blahořečení.
text: s. Františka Sebíňová CSC
„Ježíš ve své opuštěnosti v Getsemanské zahradě a na kříži se stal snoubencem její duše. Probudil v ní touhu těšit ho a bdít nejen hodinu, ale všechny hodiny svého života, v mystickém spojení s Ním.“ (J. Mikulášek)
Uchvácena Kristovou obětí
Narodila se v roce 1876 do prosté vesnické rodiny v jižních Čechách, kde se víra žila. Od dětství se jí silně dotýkalo vyprávění o utrpení Pána Ježíše. „Bylo mně jej tak líto. Ráda bych mu pomohla. Cítila a myslela jsem to tak, že ještě pořád trpí.“ Vnímání Ježíšova utrpení jako neustále tajemně přítomného Barboru nikdy neopustilo. Když jí bylo dvanáct let, dostalo se jí milosti vnitřně prožít něco z utrpení Páně. Bylo to na Zelený čtvrtek během křížové cesty. „Trpěla jsem s Pánem Ježíšem všechno, co trpěl On, a nemohla jsem to vydržet. Srdce mi bolestí tlouklo, jakoby chtělo puknout. S bídou jsem se vlekla od zastavení k zastavení. Doma se mě lekli, že jsem jak mrtvola. Já jsem myslela, že to tak prožívají všichni, jen já se nedovedu přemoct. Vyspala jsem se, ale ráno na Velký Pátek začalo nové utrpení. Provázela jsem Pána Ježíše vším, co trpěl, cítila jsem všechno s ním. Trvalo to až do tří hodin.“ Tyto prožitky se s větší nebo menší intenzitou vracely i v pozdějších letech.
Jako školačka prožívala Barbora intenzivně zápas mezi Bohem a „světem“, jak byl tehdy chápán. „Svět mi namlouval, že mohu být zbožná a mnoho dobrého konat, a přitom si ho užívat.“ Ona však cítila, že to tak nejde. Často zkoušela sama sebe, jestli je ochotna se kvůli Bohu všeho zříci. Měla jasno: Pán Bůh byl u ní na prvním místě a chtěla žít jen pro něj. Jenže jak? Maminka jí řekla, že dívky, které chtějí žít jenom pro Boha, jdou do kláštera, ale líčila to místo dceři v nejhorších barvách. Marně. Barbora byla rozhodnuta a v patnácti požádala o přijetí v kongregaci Milosrdných sester sv. Karla Boromejského.
Těšitelka
Sestry boromejky měly nemocnice, ústavy, školky. Barbora, která při obláčce dostala jméno sestra Rosa, pracovala nejprve v psychiatrické léčebně, pak v nemocnici. Nejvíce se však osvědčila v péči o nemocné v domácnostech. Tato práce nesla s sebou mnoho příležitostí k obětem z lásky k Bohu: „Bylo to, jako bych seděla u kamen a neustále přikládala dříví.“ Co jí chybělo, byl větší prostor pro duchovní život. „Ve mně hořela touha po životě jiném, toužila jsem po klášteře s přísným mlčením a disciplínou, po vnitřní modlitbě. Viděla jsem se v duchu všude jinde, jenom ne u boromejek. A zároveň jsem se bála, že ztratím povolání. Byla to muka.“ Tento vnitřní konflikt prožívala sestra Rosa téměř dvacet let.
V roce 1911 byla sestra Rosa přeložena do filiálního domu v Brně. „Kéž bych místo ovoce mohla přebírat nesmrtelné duše a získávat je pro Krista!“ povzdychla si jednou, když přebírala jablka ve sklepě. Nezůstala bez odpovědi: „Doufej, budeš!“ slyšela jasně ve svém nitru. Pán Bůh již měl pro ni připraveno široké pole působnosti. Krátce poté dostala za úkol pracovat ve Spolku pro bezplatné ošetřování chudých nemocných v rodinách. Sestra Rosa se věnovala nejen ošetřování chudých, ale dělala vše pro to, aby v nich probudila víru a důvěru v Boha. Pracovala do úmoru, ale se šťastným pocitem, že se konečně věnuje těm, co to potřebují nejvíce. Její touha se však splnila jenom zčásti. V duchu viděla družinu sester, které nezištně slouží těm nejpotřebnějším a sdílí jeden úmysl: těšit trpící Srdce Ježíšovo. Protože pro ni byl vždy na prvním místě Ježíš. Chtěla modlitbou, oběťmi a prací zachraňovat duše a tím mírnit jeho žízeň. A nejen sama, musí jich být víc. V roce 1915 ve spolupráci s brněnským biskupem Pavlem Huynem založila sestra Rosa Kongregaci sester těšitelek Božského Srdce Ježíšova. Sestry se věnovaly bezplatné péči o chudé nemocné v jejich příbytcích. Důraz byl kladen na život modlitby, mlčení a pokání. Kongregace se rychle šířila. Za života Matky Rosy vstoupilo do ní kolem 200 sester, byl vybudován velký klášter v Rajhradě a vzniklo 14 filiálních domů. V roce 1920 Matka Rosa začala spolupracovat s P. Josefem Litomiským a pomohla mu založit Kongregaci bratří Těšitelů z Getseman.
Oběť za sestry
Matka Rosa se posledních třicet let svého života věnovala rozvoji kongregace a především formaci sester. Snažila se jim vštípit, že věrnost modlitbě je základ jejich působení. „Sestra, která je ve spojení s Bohem, vykoná pro duše v krátkém čase mnohem víc než jiná za mnoho let.“ Záleželo jí na tom, aby sestry nebyly jen charitativní pracovnice, ale především misionářky, kterým jde hlavně o spásu duší. Věděla, že na tomto poli se nejvíc získává modlitbou a obětí. Vybízela sestry, aby si nenechaly ujít žádnou příležitost k sebezapření: „Kdybyste věděly, jakou cenu má zde na zemi utrpení, závodily byste o něj!“ Učila je, aby když je něco těžkého potká, nehledaly útěchu v tom, že si budou jedna druhé stěžovat. Vedla je k tomu, aby veškeré své smutky, úzkosti a nechuť obětovaly a spájely s Ježíšovou smrtelnou úzkostí v Getsemanech a své nemoci a fyzické potíže s jeho obětí na kříži. „Ježíš nevýslovně touží mít tady na zemi duše, ve kterých by mohl dál trpět, dál se obětovat za duše, ve kterých by nadále žil. Půjčme radostně Spasiteli své tělo i duši, aby v nás mohl trpět jako smírná oběť.“ Díky důrazu kladenému na ochotu k obětem za duše se kongregace těšitelek řadí mezi kongregace smírné.
Matka Rosa Vůjtěchová završila svůj život krátce po skončení druhé světové války. Během přechodu fronty nabídla Pánu Bohu svůj život s prosbou, aby ušetřil její sestry, které se nacházely v nebezpečí v bombardovaném klášteře v Rajhradě a ve vzdálených filiálkách. Všechny sestry přežily válku bez újmy, ona však stále více chřadla, až 5. září 1945 zemřela. Sestry vždy věřily, že Pán Bůh přijal její oběť za ně.
Matka Rosa se již jako mladá dívka cítila být mocně přitahována sžírajícím ohněm Boží lásky a nechala se jím přetvářet. Věděla, že láska je to, co vytváří rozdíl mezi utrpením jako trestem a utrpením jako životodárnou obětí. Sama to vyjádřila slovy: „Láska mění kletbu v požehnání.“
V současné době probíhá proces blahořečení Služebnice Boží Matky Rosy Vůjtěchové. Více o jejím životě se lze dozvědět na www.matkarosa.cz, nebo z knihy „Kříž je mou radostí“. O Matce Rose vznikl i dokument Tajemná radost, který je možné zhlédnout na YouTube. Citáty v textu pocházejí z autobiografických a formačních spisů Matky Rosy.
QR platba na účet časopisu Immaculata: 7498984001 / 5500.
Objednat
