Milí čtenáři a rytíři Neposkvrněné, zdravíme Vás a zveme ke slavení pobožnosti prvních sobot – dubnová první sobota bude 5.4.2025. Tentokrát rozjímáme druhé tajemství slavného růžence: Nanebevstoupení Pána Ježíše.
- Informace k prvním sobotám najdete na tomto odkazu.
- Modlitbu růžence se můžete s námi virtuálně pomodlit zde.
Přihlaste se k odběru rozjímání k prvním sobotám
Pokud byste chtěli pravidelně dostávat email s připraveným rozjímáním, zaregistrujte svůj email do newsletteru. Mail bude chodit jednou měsíčně.
Text rozjímání na první sobotu v lednu
Nanebevstoupení Pána Ježíše (text si můžete také poslechnout – připravujeme)
Rozjímání na první sobotu (duben 2025)
Nanebevstoupení Pána Ježíše
text: P. Sławomir Kunka
Maria, chci naslouchat tlukotu tvého Neposkvrněného srdce, abych tě potěšil. Silně cítím, že já sám potřebuji tuto duchovní blízkost, protože mé srdce tak často ztrácí „rytmus“ života víry. Matko, dovol mi přitulit se do tvé náruče, abych sladil svůj tlukot srdce, své touhy, svou vůli a své plány s tvým Srdcem Služebnice Páně.
Stále po něčem toužíme. Neexistuje život bez odloučení od blízkých, bez ztráty a pocitu pomíjivosti. V nesnázích, když trpím nebo prožívám těžké chvíle, potřebuji přítomnost druhého člověka. Bohužel nemůžeme být vždy a všude s těmi, které milujeme. Život nás učí, že odloučení s rodinou a přáteli je přirozené, možná dokonce nezbytné. Často však způsobují bolest odloučení a strach o bezpečí těch, které musíme opustit. Ty, Panno Maria, tomu rozumíš nejlépe.
Nejčistší Panno, čtyřicet dní po svém slavném zmrtvýchvstání tvůj Syn vystoupil do nebe, aby usedl po Otcově pravici. Čteme u svatého Lukáše:
„Vyvedl je pak směrem k Betánii, zvedl ruce a požehnal jim. A zatímco jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se k nebi. Oni se mu poklonili a s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma. Byli stále v chrámě a velebili Boha.“ (Lk 24,50-53). Kristovi učedníci nezůstali sami. Duch svatý každého z nich posiloval, připomínal jim Pánova slova a vedl je k hlubšímu pochopení moudrosti evangelia. A tvá přítomnost mezi apoštoly a učedníky se stala znamením přítomnosti samotného Krista. Kde je Matka, tam je Syn; kde je Syn, tam je Otec.
Jitřenko naší spásy, Panno Maria! Narozením z tebe se Boží Syn stal „Emanuelem“, „Bohem s námi“. Celým svým pozemským životem svědčil o tom, že Bůh je člověku nejblíže. A tím, že Ježíš přijal falešné obvinění a rozsudek smrti, naplnil věčný plán ospravedlnit obviněné i žalobce. Sjednotil se s každým člověkem do té míry, že zakusil nejbolestnější osamělost. A ty Matko, jsi slyšela zblízka slova, která pronesl umírající Ježíš: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mt 27,46). Tato slova však předznamenala konec odloučení člověka vyhnaného z ráje od Boha, svého Stvořitele a Otce. Toto odloučení vzniklo Adamovým hříchem a v Kristu bylo překonáno. Syn, zcela poslušný a beze zbytku oddaný Otci, se z kříže vrací do svého domova.
Ve vzkříšení tvého Syna se zjevuje otcovská láska Boha. V něm každý člověk zakouší Boží přijetí a ospravedlnění. Vzkříšením však „božská píseň lásky“ zpívaná pro nevinně odsouzeného, trpícího Vykupitele lidstva nekončí. Vzkříšený Pán „po svém utrpení jim poskytl mnoho důkazů, že žije“, přicházel ke svým blízkým, „po čtyřicet dní se jim zjevoval a mluvil o Božím království“ (Sk 1,3). Utěšoval je svou přítomností, dodával jim odvahu. Oznamoval však také svůj návrat k Otci. Již o velikonočním ránu Marii Magdaléně, – které se zjevil nejspíš hned poté, co se zjevil tobě, Panno Maria –, řekl: „Nezadržuj mě, neboť ještě jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a oznam jim: ‚Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci a k svému Bohu a k vašemu Bohu‘ “ (Jan 20,17).
Matko, věříme, že Kristus, tvůj Syn, který je jedné podstaty s Otcem-byl vždy Bohem, ale skrze svou poslušnost byl také povýšen v lidské přirozenosti. Nanebevstoupení představuje další etapu v díle Boží lásky započatém v jeho vtělení. Věříme, že poslání tvého Syna a celá ekonomie spásy nachází své naplnění v jeho návratu k Otci. Tak se uskutečňuje velikonoční tajemství jeho umučení, vzkříšení a nanebevstoupení.
Maria, pomoz nám přijmout a uvěřit, že Kristovo vyvýšení se uskutečňuje již skrze kříž. Spasitel přece oznámil, že „až bude ze země vyvýšen, přitáhne všechny k sobě“ (srov. Jan 12,32). Když při Poslední večeři „začal učedníkům umývat nohy“ (Jan 3,5), provázelo ho vědomí, že „od Boha vyšel a k Bohu se vrací“ (Jan 13,3). Pouze v čistě lidské optice Ježíš „vystoupil“ na kříž jako odsouzenec. Avšak z božské perspektivy „vystoupil“ na kříž jako velekněz. Právě skrze kříž „zaujal místo po pravé straně trůnu Boží velebnosti v nebi a vykonává službu ve svatyni, v pravém stánku, který postavil Pán, ne člověk“ (Žid 8,1-2). Maria, věřím, že Jeho oběť kříže je dokonalá. Proto ji není třeba opakovat. Ježíš Kristus, „podal za hříchy jednu jedinou oběť, a pak se navždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, ‚až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož‘“ (Žid 10,12-13).
Víra nám říká, že žádný člověk nemůže vstoupit do Otcova domu sám. Tvůj Syn a náš Bratr nám otevírá dveře Otcova domu. Matko, jak velký dar, jak nezasloužená milost! „Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe“ (Jan 3,13). Nikodémovi Ježíš vysvětluje, že „jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný“ (Jan 3,14-15). Tento život člověk nevlastní sám od sebe, ale dostává jej od Otce. A dostává ho skrze znovuzrození. Ježíš poučil Nikodéma, že „Jestliže se nenarodí někdo znova, nemůže spatřit Boží království“ (Jan 3,3). Panno Maria, jak se může člověk znovu narodit? Víme, že to není otázka opětovného vstoupení „do mateřského lůna“ (Jan 3,4), ale zasvěcení se tvému Neposkvrněnému Srdci! To je tajemství Otce, které nám bylo dáno v Synu, našem Spasiteli! Jak velkou naději skrývá toto tajemství pro ubohé lidstvo!
Z tebe zrozený Spasitel, Neposkvrněná, vědom si svého umučení a smrti, utěšuje apoštoly: „V domě mého Otce je mnoho příbytků. (…) A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.“ (Jan 14,2-3). Zároveň je upozorňuje, že „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“ (Jan 14,6), neboť jen on může být „cestou“, která vede k Bohu. Když Ježíš oznámil učedníkům své umučení a zmrtvýchvstání, i oni se „velmi zarmoutili“ (Mt 17,23). Proto je při poslední večeři napomíná: „Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já.“ (Jan 14,28). Nanebevstoupení ukazuje Kristovu svobodu od všech omezení. Jeho přítomnost je nyní přítomností Božím způsobem. Nikoho neopouští s nikým se nemusí loučit.
Předchutí nového způsobu přítomnosti Zmrtvýchvstalého byla jistá událost, která se stala ještě před Velikonocemi. Bylo to náhlé zjevení Ježíše apoštolům, když se na lodi přepravovali na druhý břeh. Ježíš kráčel po jezeře, a když ho „chtěli vzít na loď“, „vtom loď přirazila ke břehu, ke kterému směřovali“ (Jan 6,21). Z Markova vyprávění vyplývá, že Ježíš „přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh, než on rozpustí zástup. Rozloučil se s nimi a odešel na horu, aby se modlil“ (Mk 6,45-46). V souvislosti s Nanebevstoupením Páně zde můžeme vidět určitou analogii se situací Kristových přátel všech dob církve, včetně těch, kteří žijí dnes. Mohou si myslet, že Pán je od nich daleko. Objev jeho přítomnosti je však naplňuje odvahou, že mohou učinit věci lidsky nemožné. Každý věřící se s ním nyní může setkat v eucharistii a spojit se s ním v síle Ducha Svatého.
Maria, jak daleko je Bůh od člověka? Nanebevstoupení nás má přesvědčit, že velmi blízko. Blíže, než si člověk může myslet, než člověk může pochopit. Tvůj Syn chce skrze Nanebevstoupení zůstat s námi navždy. Chce být s každým ze svých přátel, a to v každém okamžiku. Ó Královno lidí a andělů, posiluj v nás víru, že nebe je naším domovem a že jen tam budeme plně doma, protože teprve tam budeme plně sjednoceni s naším Otcem. A kde je Otec, tam je Syn; kde je Syn, tam je Matka a všechny děti.
Amen.
Ave Maria.
Děkujeme Otcům Pallotinům a za zpřístupnění textů rozjímání.
