ilustrace: Jan Hora

Sv. Maxmilián mluví k mladým lidem – fiktivní příběh

text: s. Maxmiliána Bendová OSF

Celda se Samem sledují, co se děje ve světě. Nenechává je to v klidu. Proto si říkají, že napíšou starému dobrému příteli Maxmiliánovi, který toho sám dost zažil a jako světec od své smrti v roce 1941 zažívá.

Čau Maxi. Tady Celda se Samem, máme na Tebe nějaký otázky.

Yes. Maxi, člověče, kdyby tady byla Justýna, zeptala by se: „Prosím Tě, Maxmiliáne, jestli se neurazíš, mohl bys mi prosím říct, co si myslíš o tom Donaldu Trumpovi a Vladimíru Putinovi? 🙂“ Podle nás jsou to dost nebezpeční magoři.

Maxi, oh hell no. Co Ty v nich vidíš?

Ale no tak, to se jen tak říká, prostě.

Jo, tak v každým je Boží obraz a jak to, že se teda Bohu někteří vůbec nepodobají!?!

Aháááá. A tak co teda ti dva???

Ne, nejsi Bůh, ale jsi alibista, když nám to jasně nechceš říct.

No, Maxi, spíš bych řekl, že Celestýn dneska jede bomby.

Promiň Maxi, nechtěl jsem Tě dotknout. Jen máme prostě strach, že bude válka a že kvůli těmhle dvěma narcisům budu muset povinně do armády.

Maxi, já uvažuju, že půjdu na vojenský gympl do Moravské Třebové. Musíme se přeci bránit, kdyby nás napadli. Je to jediná možnost. Nebo možná by bylo ještě lepší a strategičtější, napadnout nepřítele dřív, než on napadne nás.

A co teda?

Teda, Maxi, v Tobě kus vojáka zůstal.

Oukej, Maxi. 

Ať si ji pozdravuje tady zamilovaný Samíček.

Já ji rád pozdravím, Maxi, neberu si ty poznámky Celestýna osobně. Já si podobnými řečmi Boží podobu zmenšovat nenechám 😇. Díky a pomáhejte nám v nebi přímluvami.

BOŽÍ VOJÁCI
Štítky: