Když do kraje zavítal svatý Bernardin, zdálo se, že se vrátilo jaro.
text: S. Faustýna Šímová OSF
Milé děti, slyšely jste někdy o svatém Bernardinovi? Je to napínavý příběh. V dětství sice zažil smutné chvíle, ale vyrostl z něj jeden z nejodvážnějších lidí.
Pocházel z Itálie. Ještě když byl maličký, přišel o maminku i o tatínka. Začala se o něj starat babička. Babičku měl Bernardin rád. Často si spolu povídali o Bohu. „Víš, Bernardýnku, Pán Bůh je vlastně jako světlo. Když se ho budeš držet, rozsvítí se i tvoje srdce,“ vyprávěla babička. „A to světlo někdo uvidí, babi? Může pomoci mým kamarádům?“ ptal se malý Bernardin. „Samozřejmě, bude s tebou, kamkoliv půjdeš. I ostatním posvítí na cestu k Bohu.“
Bernardin o tom všem hodně přemýšlel. Všimli si toho jeho učitelé, a když povyrostl, poslali ho na velmi slavnou školu. Učil se rád, ale když město zasáhla vážná nemoc, rozhodl se raději sloužit nemocným. Nakonec se nakazil i on sám. Dlouhé dny musel jen ležet. Někteří nemocní plakali, jiní byli naštvaní. Bernardin se modlil k Bohu: „Pane, někteří říkají, že zemřu. Já ale pořád cítím v srdci tvoje světlo. Jestli se uzdravím, chtěl bych jít už jenom za tebou.“
Bernardin se skutečně uzdravil. Vstoupil do kláštera k bratřím františkánům. Aby mohl trávit s Bohem co nejvíc času, začal žít v poustevně. To je místo, kde člověk může být o samotě. Ne proto, aby byl smutný, ale aby v tichu lépe slyšel Boží hlas. Bernardin s Bohem mluvil často a měl z toho velikou radost. Jednou zaslechl, jak mu Bůh říká: „Jsem moc rád, že jsi sem za mnou přišel, Bernardine! Zapálil jsem ve tvém srdci veliké světlo. Teď přišel čas, abys jím posvítil dalším lidem.“
Bernardin se vrátil do města. Chtěl Boha poslechnout, jenže ho trápilo, že má slabý hlas. Co když ho nikdo neuslyší? Potom si vzpomněl na babičku, která mu kdysi říkala: „Když budeš v nouzi, neboj se o pomoc poprosit Pannu Marii. Moc jí na tobě záleží.“ Bernardin se styděl prosit o silný hlas, přesto se nebeské mamince svěřil. A co se nestalo! Od té chvíle procházel Bernardin mnohými městy i vesnicemi. Všude vyprávěl o Boží dobrotě a představte si – všichni ho dobře slyšeli.
V Itálii bylo tehdy hodně válek. Bohatí chtěli stále víc majetku a boje stále pokračovaly. „Lidské štěstí se nedá najít v bohatství,“ kázal Bernardin, „štěstí je jedině v Bohu. Vždyť jemu na vás tolik záleží! Obraťte se k němu a slibuji vám, že se o vás postará.“ Lidé viděli, že Bernardin mluví upřímně, a přáli si mít podobné světlo ve svém srdci.
Viděli jste někdy dům, na kterém bylo namalované slunce s písmeny IHS? První takové slunce namaloval svatý Bernardin, aby každý věděl, že Bůh je jako zářící světlo.
Milé děti, chtěly byste rozdávat světlo pokoje jako svatý Bernardin? Zkuste to pošeptat Bohu a zůstat chvilku potichu. Poslouchejte, co vám odpoví…
QR platba na účet časopisu Immaculata: 7498984001 / 5500.
Objednat
