Jak Bůh navštívil Kubu v jeho tichu. 

text: Jana Lokajová

Kuba seděl u stolu a v hlavě mu hučelo jako v úlu. Vánoce skončily, ale v pokoji zbyla hromada nových hraček, v televizi blikaly reklamy a z chodby se ozýval tatínkův hlasitý pracovní hovor. Kuba měl pocit, že je jako sklenice s vodou, do které někdo nasypal třpytky a pořádně s ní zatřásl,  všechno se v něm vířilo a on přes ten zmatek neviděl sám sebe. 

„Pojď ven, Kubíku,“ řekla máma a podala mu čepici. „Vyměníme ptákům zrní v krmítku.“

Venku na zahradě ležela čerstvá peřina sněhu. Kuba si vlezl do starého zahradního domku, kde si udělal malý bunkr z dek. Když se zachumlal a zavřel oči, nejdřív slyšel jen svůj zrychlený dech. Cítil únavu z celého toho hlučného týdne. Ale pak se stalo něco zvláštního. 

Postupně, jak tam tak seděl, se ty „třpytky“ v jeho nitru začaly usazovat na dno. Hluk z domu utichl. V tom tichu najednou ucítil zvláštní teplo u srdce. Nebylo to teplo z deky, ale takový malý pokojný plamínek. Uvědomil si, že se už nezlobí na bráchu, který mu ráno rozbil lego. Zaposlouchal se do praskotu dřeva a šumění ptačích křídel, které k němu doléhalo zvenku. V tom tichu mu došlo, že ten hněv byl jen únava. 

„Tady jsi, Bože?“ zašeptal do šera bunkru. Nikdo neodpověděl slovy, ale Kuba ucítil klid, jako by ho někdo pohladil po vlasech. Usmířil se sám se sebou. Už nepotřeboval další hračky ani televizi. Stačilo mu, že je a že cítí to teplo v sobě. Nebál se, i když byl sám. Naslouchal tichu a ticho k němu promlouvalo svým pokojným hlasem. 

Když vylezl ven, svět vypadal stejně, ale Kuba byl jiný. Udělal první krok do nového roku – pomalý, tichý a usmířený. Když se vrátil domů, vypnul televizi v pokojíčku. Vzal z hromady vánočních dárků Uno a pozval bráchu, aby si spolu zahráli. Uvařili si kakao a otevřeli sušenky. Z odpoledne se vyklubal čas dobré nálady a smíchu. 

Mnozí svatí objevili klíč k dobrému životu v pokoji a míru, který vyrůstá se srdce člověka. Klid a mír těžko najdeme v obklopení hlukem. Zkuste, děti, v letošním roce hledat klid a ticho a v tichu Boha. Zkuste vypnout mobily a vše, co vás láká. Jen tak se pohodlně uvelebte a čekejte v tichu na Boha. Určitě se u vás zastaví. 

PROSÍME, PODPOŘTE NÁS
Milí čtenáři, časopis Immaculata je hrazen pouze z dobrovolných příspěvků čtenářů. Svým darem se podílíte na šíření duchovních hodnot v našem národě. Děkujeme Vám. QR-dar-na-immaculatu-100CZK

QR platba na účet časopisu Immaculata: 7498984001 / 5500.

Objednat

 

Tajemství sněžného bunkru
Štítky: