Milí čtenáři a rytíři Neposkvrněné, zdravíme Vás a zveme ke slavení pobožnosti prvních sobot – listopadová první sobota bude 1.11.2025. Rozjímáme páté tajemství bolestného růžence: Ukřižování Pána Ježíše.
Pojďme spolu potěšit naši nebeskou Maminku a přinesme smír za hříchy proti jejímu Neposkvrněnému Srdci. Vyprošujme také milosti potřebné k obrácení pro ubohé hříšníky. Děkujeme Vám.
- Informace k prvním sobotám najdete na tomto odkazu.
- Modlitbu růžence se můžete s námi virtuálně pomodlit zde.
Přihlaste se k odběru rozjímání k prvním sobotám
Pokud byste chtěli pravidelně dostávat email s připraveným rozjímáním, zaregistrujte svůj email do newsletteru. Mail bude chodit jednou měsíčně.
Text rozjímání:
Nanebevzetí Panny Marie (text si můžete také poslechnout)
Rozjímání na první sobotu (listopad 2025)
Ukřižování Pána Ježíše
P. Sławomir Kunka
Matko, slavíme opět další první sobotu, dovol mi být s tebou a rozjímat o tajemstvích tvého života, do kterého proniklo předvěčné Slovo jako tvůj milovaný Syn! Vypros mi milost slyšet Slovo tvého Syna a pomoz mi, ať toto Slovo otevře mé srdce lásce Otce.
Ó Matko Bolestná, je pravda, že smrt je tajemstvím, které odhaluje náš původ? Nejsme ve smrti blíže začátku než konci? Vybavujeme si scénu pod křížem: „Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl matce: ‚Ženo, to je tvůj syn‘“ (Jan 19,26). Možná je to zvláštní, ale teprve ve smrti našeho Pána můžeme zahlédnout, kým je každý z nás pro Něho a kým jsme jeden pro druhého. Ó Maria, Neposkvrněná Panno, dovol, abych byl s Tebou jako Jan a Maří Magdalena, abych utěšil Tvé Srdce proniknuté posledním Synovým Slovem z Kříže. Tvé Neposkvrněné Srdce na Golgotě „pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí“ (Lk 2,35). Tím mečem může být i Slovo Syna, možná to poslední, které v bolesti umírání vykřikl. A to Slovo se jistě ukáže jako „plné síly a ostřejší než každý dvojsečný meč, které proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími“ (srov. Žid 4,12).
Před lety v jedné katedrále během liturgie ke cti Pánova umučení stála v řadě věřících, čekajících na políbení Ukřižovaného, mladá matka s malým synem. Chlapeček měl pět, možná šest let. Dítě políbilo kříž jako první a hned poté hledalo matčin pohled, aby v jejích očích našlo ujištění, že dobře splnilo svůj úkol. Poté i matka políbila kříž Spasitele a spěchala za synkem, který šel asi tři kroky před ní. Kráčela za ním rychlým krokem, aby měla jistotu, že je nikdo nerozdělí. Jako by tím zaháněla obavu, že by mohla o něho přijít, že by se mohl v obrovské katedrále ztratit, ačkoli vzdálenost mezi nimi nebyla velká. Jakmile si sedla, vzala dítě na klín a pevně je přitiskla k mateřskému srdci.
Maria, toto dítě ještě neví, že Ty, Matka Toho, kterého právě políbil, ho miluješ ještě víc než ta, ke které se teď tak něžně tulí. Miluješ ho ještě víc, protože ho miluješ Neposkvrněným Srdcem. Miluješ ho, protože je také Tvým dítětem, podle vůle Ježíše, který na kříži řekl: „Ženo, to je tvůj syn“ a „To je tvá Matka“ (Jan 19,26.27). Díky krvi Božího Beránka bude jednou moci tento chlapec sedět po Tvém boku, Královno nebes, v království Tvého Božského Syna.
Nejsvětější Panno Maria, co se dělo, když Kristus umíral? Evangelista Matouš vypráví: „Vtom se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály se rozpukly“ (Mt 27,51). A Ty, Neposkvrněná, setrváváš u svého Syna, nemůžeš ustoupit. Jsi Matkou, a to Matkou Vykupitele, a v tom smyslu i Spoluvykupitelkou. Evangelní popis Ježíšovy smrti je stručný, ale obsahuje vše podstatné pro naše poznání o smrti Spasitele. Svatý Lukáš zaznamenal: „Bylo už asi dvanáct hodin. Tu nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se v půli roztrhla. Ježíš zvolal mocným hlasem: ‚Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!‘ A po těch slovech vydechl naposled. Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: ‚Tento člověk byl skutečně spravedlivý.‘ A všichni ti lidé, kteří se tam shromáždili k této podívané, když viděli, co se stalo, bili se v prsa a vraceli se (domů). Jeho známí všichni zůstali stát opodál, i ženy, které ho provázely z Galileje, a dívaly se na to“ (Lk 23,44-49). V těchto několika větách je shrnut celý můj život, protože díky Ježíšově smrti, já jsem získal život věčný.
K čemu jsi, Panno Maria, dala souhlas v den Zvěstování? Nešlo jen o početí a narození zázračného, Božího Dítěte. Matka je pro dítě matkou vždy – po celý život, v každém jeho okamžiku. Svým „fiat“, Maria, jsi tedy přijala do svého Srdce Božího Syna, Vykupitele, kterého proroci – zvláště Izajáš – ohlašovali jako oběť Bohu milou.
Tvůj Syn, ó Panno nejčistší, pronesl v okamžiku umírání slova z 22. žalmu: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Ž 22,2, Mt 27,46). V této modlitbě se skrývá tajemství věčné lásky Boha ke svému stvoření. Tato láska proudí skrze Srdce Božího Syna zraněné odmítnutím a bolestí, a také skrze Tvé Neposkvrněné Srdce. Je zde i druhá strana tohoto tajemství. V tomtéž žalmu nacházíme slova modlitby: „Ano, tys mě vyvedl z matčina lůna a dávals mi bezpečně spočinout na jejích prsou.“ (Ž22,10). Nezazněla snad i tato slova v tiché modlitbě umírajícího Mariina Syna? Syna Té, k níž anděl kdysi řekl: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s Tebou!“? (Lk 1,28).
Někdo si povšiml, že „když Dítě na kříži volá: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil,‘ neopouští Dítě Matka – Ona zmírňuje utrpení láskou z kalicha útěchy, který je Dítěti podán andělem poslaným od Otce. Dítě má právo v utrpení volat: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil‘ – ale tehdy Otec ukazuje na Matku a nikdy Dítě v bolesti neopouští! Maria-Matka je kalichem útěchy v utrpení pro každé dítě.“ Ó Maria, Matko má, a kdo potěší Tebe? Ó Matko, tajemství Otce, kdo dokáže pochopit Tvé utrpení a Tvou lásku?
Maria, Golgota byla tím místem, kde Tvé mateřské „fiat“ dosáhlo naplnění v životě Tvého Prvorozeného Syna. Když jsi nás přijala za své děti v osobě milovaného učedníka, přijala jsi i úkol – plněný už od Vtělení. Podporuješ všechny lidi, aby se i v jejich životě vše, co Otec zamýšlel, „dokonalo“. Máme Tvé mateřské požehnání, tvé doprovázení a neustálou pomoc. Maria, oroduj za nás „nyní i v hodinu naší smrti“.
Matka vždy předchází dítě. Nebylo tomu jinak ani v životě Ježíše Krista. Dříve než obětoval sebe v Těle a Krvi při Poslední večeři, dříve, než Otci vyslovil své poslední „fiat“, dříve, než za nás vydal svůj život na Golgotě, učinilas to pro Něho Ty, Maria, jako Jeho Matka. Ty jsi vždy zůstávala nenápadná, pokorná, poslušná, čistá a pohled upírající k věcem Otcovým. Mocí vysloveného „fiat“ v Nazaretě ses jako Panna stala Matkou, na Golgotě ses jako Matka Boží stala Matkou člověka – milovaného učedníka tvého Syna.
V životě Ježíše z Nazareta spolu souzní přítomnost Matky a Boha Otce i slova od Jordánu, z Kány Galilejské a z hory Proměnění o Jejich Jednorozeném Synu. V nejdůležitějších okamžicích, kdy se zjevovala sláva Krista jako Božího Syna, byl přítomen buď Otec, nebo Matka. Tak tomu bylo i na Golgotě.
První slovo každého dítěte je „má-ma“. Mohlo to být u Ježíše jinak? A jaké bylo poslední slovo? Evangelista Matouš píše, že před smrtí „Ježíš znovu vykřikl“ (Mt 27,50). Byl to jen výkřik bolesti, nebo ho doprovázelo i slovo? A pokud ano – jaké? Snad „Mámo…“? Po takovém slově muselo nastat hluboké ticho. Ticho jako před Početím, jako před stvořením. Přerušilo je teprve radostné setkání po Zmrtvýchvstání.
Maria, jsi nám dána, stejně jako Ježíšovi, abys nás uváděla do tajemství Otce. Jsi nám dána, abys nám byla nablízku, když budeme plnit Jeho vůli, otevíraje se věčné lásce Trojjediného Boha. Jsi nám dána, abychom mohli žít životem Ježíše, který je Synem Věčného Otce a Neposkvrněné Panny-Matky.
Amen.
Ave Maria!
Děkujeme Otcům Pallotinům a za zpřístupnění textů rozjímání.
