Milí čtenáři a rytíři Neposkvrněné, zdravíme Vás a zveme ke slavení pobožnosti prvních sobot – prosincová první sobota bude 6.12.2025. Rozjímáme třetí tajemství radostného růžence: Narození Pána Ježíše.
Pojďme spolu potěšit naši nebeskou Maminku a přinesme smír za hříchy proti jejímu Neposkvrněnému Srdci. Vyprošujme také milosti potřebné k obrácení pro ubohé hříšníky. Děkujeme Vám.
Růženec se s námi můžete pomodlit zde:
- na Youtube (obraz a zvuk, mohou se objevovat reklamy)
- na Soundcloudu (jen zvuk, bez reklam)
- na Spotify (jen zvuk, bez reklam)
- Informace k prvním sobotám najdete na tomto odkazu.
- Modlitbu růžence se můžete s námi virtuálně pomodlit zde.
Přihlaste se k odběru rozjímání k prvním sobotám
Pokud byste chtěli pravidelně dostávat email s připraveným rozjímáním, zaregistrujte svůj email do newsletteru. Mail bude chodit jednou měsíčně.
Text rozjímání:
Nanebevzetí Panny Marie (text si můžete také poslechnout)
Rozjímání na první sobotu (prosinec 2025)
Narození Pána Ježíše
P. Sławomir Kunka
Existuje taková noc, která zazářila světlem větším než všechny předchozí dni. Noc, kdy se narodil Bůh. Od té chvíle je každý den světlejší. Ačkoliv přijdou ještě temné noci – jak tomu bylo po smrti Nevinného Odsouzence na Kříži – avšak po nich vždy rychle vzejde slunce, neboť Bůh přišel na svět a Jeho Matka nás bude stále rodit k životu.
Maria Valtorta napsala: „Čistota má takovou hodnotu, že lůno tvora dokázalo pojmout Neuchopitelného, protože Panna Maria měla největší čistotu, jaké může Bohem stvořený tvor dosáhnout. Nejsvětější Trojice sestoupila se všemi svými dokonalostmi, přebývala se svými třemi Božskými Osobami a uzavřela svou nekonečnost do nepatrného prostoru. Tím se však nezmenšila, neboť láska Panny a Boží vůle tento prostor rozšířily natolik, že se stal nebem.“
Maria, mocí Tvého Neposkvrněného Početí a vůlí samotného Boha přines světu nový život, aby byl zachráněn. V tomto rozjímání o tajemství narození Tvého Božského Syna chci přinést útěchu Tvému Srdci – tomu Srdci, které nepoznalo porodní bolesti při příchodu Syna na svět, ale tak hluboce trpí, když přináší nový život lidstvu a světu.
Maria a Josef se podle nařízení císaře vydali do Betléma, „Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo. V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: ‚Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích.‘ A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: ‚Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má (Bůh) zalíbení!‘ Když andělé odešli od nich do nebe, řekli si pastýři mezi sebou: „Pojďme tedy do Betléma podívat se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil!“
Lk 2,6-15
I já se chci s pastýři vydat na cestu víry, abych přinesl Tobě, Maria, radost a posílil Tvé Srdce dětskou vděčností. Veď mě na této cestě, buď mi Hvězdou, která ukazuje správný směr.
Není dítěte bez matky. Pod jejím srdcem se učíme žít a poznávat svět. Matko Vykupitele, dříve, než jsi ho kojila svým mlékem, dříve, než jsi ho učila modlitbě a zbožným zvykům, už když jsi ho nosila pod svým Srdcem, připravovala jsi ho k tomu, aby se celý obětoval Otci. Ty sama jsi to učinila jako první, když jsi složila slib panenství a při Zvěstování přijala dar Syna-Beránka k oběti.
Matko našeho Pána, jak málo Tě známe, kolik o Tobě nevíme! Svatý Ludvík Maria Grignion de Montfort napsal: „Úchvatnou Marii lidé až dosud dobře nepoznávali, což je jeden z důvodů, proč nepoznávají Krista, jak by bylo potřeba. Jestliže tedy, a to je jisté, přijde na svět království Ježíše Krista, bude to jen nezbytný důsledek poznání Panny Marie a Jejího království. Vždyť Ona Ho přivedla na svět poprvé a způsobí, že Ježíš, plný slávy, přijde podruhé.“ (O pravé mariánské úctě, 13).
Jak bolestná je to pravda! Ježíš nám Tě dal za Matku, a my místo abychom objevovali Tvoji úlohu v tajemství našeho vykoupení a velebili Boha za veliké věci, které v tvém životě vykonal, přehlížíme tě. Někdy se dokonce bojíme, abychom tě nemilovali snad „příliš“. Ale co je „příliš“? Určil snad Boží Syn nějakou míru lásky k Tobě, Matko?
Výchova dítěte začíná pětadvacet let před jeho narozením. Podobně i před Vtělením Božího Syna už asi patnáct let tlouklo Tvé Srdce, Panno z Nazareta – Srdce připravované k tomu, aby ho učilo milovat nejčistší láskou a náležet jen Bohu. Tvé spojení se Synem bylo tak hluboké, že nelze oddělit utrpení Umírajícího Beránka od Tvé duchovní bolesti, Neposkvrněná Matko Páně. To je velké tajemství lásky. Snadno přijímáme myšlenku, že Bůh trpí se svým stvořením – a přece tak těžko chápeme, že i Ty, Matko, jsi spolutrpěla se Synem, Vykupitelem světa. Obětování, které předcházelo obřízce a slavnostnímu dání jména, bylo vnějším znamením tvého souhlasu s cestou Vykoupení, tvým vykročením a účastí na věčném plánu spásy celého tvorstva. Tvorstva, které bude sjednoceno v Tvém Jednorozeném Synu.
Svatý Jan Pavel II. napsal: „Kontemplace Krista má v Marii svůj nepřekonatelný vzor. Kristova tvář jí patří zcela zvláštním způsobem. V jejím lůně se formovalo tělo, a právě od Ní přijal i lidské rysy, což vytváří ještě hlubší duchovní intimitu. Nikdo tak vytrvale nekontemploval Kristovu tvář jako Maria. Oči jejího srdce se zaměřují jakýmsi způsobem na Něho již při Zvěstování, když ho počala působením Ducha svatého; v následujících měsících začíná pociťovat jeho přítomnost a tušit jeho rysy. Když ho pak porodí v Betlémě, i její tělesné oči něžně ulpívají na tváři Syna, když jej zavinuje do plének a ukládá do jeslí. Od té doby se její pohled, vždy plný adorujícího úžasu, od Něho už neodtrhne.“
Rosarium virginis Mariae
Pannenská Matko, uč nás dívat se na Ježíše tak, jak ses na Něho dívala Ty. Nauč nás vidět v Něm celý náš svět, abychom mimo Jeho lásku nehledali nic jiného. Buď nám, Matko, Hvězdou, která vede k Synu!
Ó Neposkvrněná, mateřská jednota mezi Tebou a Synem je hlubší než manželský svazek muže a ženy. Když mohl Adam o Evě říci: „Toto je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla…,“ (Gen 2,23) o co více to můžeš říct Ty, Panenská Matko, když se díváš na svého novorozeného Syna. Od počátku víš, že toto Dítě je Boží Syn, jemuž ty máš dát pozemský život, výchovu a podporu, aby mohl naplnit vůli Otce. Maria, Ty jsi Vychovatelkou našeho Spasitele. Přijetí pod své srdce, odevzdání Otci a trpělivá příprava, aby se stal obětí Bohu příjemnou, se stávají nejprve údělem Tvého Prvorozeného Syna, a potom i každého z nás. Matko, Ty a Syn jste byli vždy sjednoceni – více v duši než v těle.
Ode dne panenského početí Boží Syn a Ty, Maria, jste společně tkali vykupitelskou nit souhlasu s věčným plánem Otce. Ta nit se nepřetrhla ani na Golgotě, když tekla Krev Beránkova i Tvé mateřské slzy. Nepřetrhla se, ani když skončilo pozemské putování Tvého Syna, Krista. Nyní, Matko, čekáš na nás. Čekáš, až se Kristus zrodí v našem životě. Čekáš na naše narození v Kristu k věčnému životu, v němž Bůh bude vším beze zbytku. Tvá modlitba a Tvé slzy zkracují čas do příchodu Pána. Přibližují Ježíše k nám a nás k Němu. Setkáme se s Ním v Tvém Neposkvrněném Srdci. Ježíš pro naši spásu obětoval to, co jako Bůh přijal od Tebe, Matko. Jaké velké poslání je být matkou!
Ó Maria, podej nám Novorozeného Krista do náručí, ať i nás naučí něžnosti, péči a pokoře. Láska rozpustí každý led – tím spíše, když je to Láska v podobě dítěte, která sestoupila z nebe a „všechno činí nové“ (Zj 21,5). Matko Dítěte Ježíše, kéž Jeho láska nahradí Tobě naši nevděčnost a chlad našich srdcí. Maria, milujeme Tě pro Ježíše a spolu s Ním!
Amen.
Ave Maria!
Děkujeme Otcům Pallotinům a za zpřístupnění textů rozjímání.
