text: P. Libor Koval
Jsou vlídné oči Tvé, Madono z Žarošic,
Tebe vždy provází poutníků na tisíc,
když v slavném průvodu na trůnu nese Tě
jako svou Vládkyni na čestné lafetě
v záplavě barevných výšivek na kroji
věrný lid Slovácka, který se nebojí
projevit lásku Ti v chrámu i na cestě
jak ženich blažený své milé nevěstě,
Madono z Žarošic.
Jsou vlídné oči Tvé, Madono z Žarošic,
jak ruka dárce, když rozjasní svou líc
chudáka, který už nevěděl kudy kam,
jak Srdce Boží, jež stále dává nám,
jak náruč matky, k níž syn se zas vrací zpět,
když prožil v cizině předlouhou řadu let,
jak rodný kraj, jenž tě po letech vítá zas,
jak zvonů hlahol, když k modlitbě volá nás,
Madono z Žarošic.
Jsou vlídné oči Tvé, Madono z Žarošic,
jak tichý v trávě kout ve stínu borovic,
jak úsměv stařenky, jež čeká na Pána,
až pro ni přijde si večer či za rána,
aby ji za lásku, za věrnost odměnil,
když už jí ubývá pozvolna slabých sil,
jak vinný sklep v stráni, který tě uvítá
lahodným vínem, v němž pravda je ukryta,
jak stromky, které se k nebi pnou — Tobě vstříc.
Rozjasni nad námi svou krásnou, vlídnou líc,
Madono z Žarošic!
Pro vlídné oči Tvé, Madono z Žarošic,
pro věrný lid, který od Tebe nechce víc,
než soucit matky a stálou Tvou ochranu,
přehojnou milost, jež vyprosíš na Pánu,
pro zbožné Slovácko, které se nebojí
v záplavě barevných výšivek na kroji
projevit lásku Ti veřejně na cestě,
jak ženich blažený své milé nevěstě,
když v slavném průvodu na trůnu nese Tě
jako svou Vládkyni na čestné lafetě,
pro náruč matky, k níž syn se zas vrací zpět,
jenž prožil v cizině předlouhou řadu let,
pro rodný kraj, jenž tě po letech vítá zas
hlaholem zvonů a přírodou, plnou krás,
pro úsměv stařenky, jež čeká na Pána,
až ji v ráj přijme zas, z nějž byla vyhnána,
pro vinný sklep v stráni, který tě uvítá
lahodným vínem, v němž pravda je ukryta,
zvedáme společně oči své Tobě vstříc:
„Rozjasni nad naší zemí svou vlídnou líc,
Madono z Žarošic!“
QR platba na účet časopisu Immaculata: 7498984001 / 5500.
Objednat
