Milí čtenáři a rytíři Neposkvrněné,
srdečně Vás zdravíme a zveme k prožití pobožnosti prvních sobot. Únorová první sobota připadá na 7. února 2026. Společně budeme rozjímat třetí tajemství růžence světla: Hlásání Božího království.
Pojďme potěšit naši nebeskou Matku a přinést jí smír za hříchy, které zraňují její Neposkvrněné Srdce. Prosme také o milosti potřebné k obrácení pro ubohé hříšníky.
Děkujeme Vám za Vaši účast a modlitby.
Růženec se s námi můžete pomodlit zde:
- na Youtube (obraz a zvuk, mohou se objevovat reklamy)
- na Soundcloudu (jen zvuk, bez reklam)
- na Spotify (jen zvuk, bez reklam)
- Informace k prvním sobotám najdete na tomto odkazu.
- Modlitbu růžence se můžete s námi virtuálně pomodlit zde.
Přihlaste se k odběru rozjímání k prvním sobotám
Pokud byste chtěli pravidelně dostávat email s připraveným rozjímáním, zaregistrujte svůj email do newsletteru. Mail bude chodit jednou měsíčně.
Text rozjímání:
Nanebevzetí Panny Marie (text si můžete také poslechnout)
Rozjímání na první sobotu (únor 2026)
Hlásání Božího království
P. Sławomir Kunka
Panno Maria, Matko Boha a Matko naše, přicházíme k tobě o této první sobotě a chceme přinést smír za hříchy naše i všech hříšníků spáchané proti tvému Neposkvrněnému Srdci. Chceme nyní setrvat s tebou a v tomto rozjímání přemýšlet o událostech z tvého života a ze života tvého Syna, našeho Spasitele. Vypros nám, Matko, milost dobrého prožití tohoto času ke slávě Boží a k našemu duchovnímu růstu.
Ježíš se po křtu v Jordánu, který přijal z rukou Jana Křtitele, odebral na poušť. „Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana…“ (Mk 1,13). Evangelista Marek velmi stručně líčí Ježíšův pobyt na poušti. Podobně jako životu v Nazaretu předcházel pobyt v Egyptě, v cizí a pusté zemi, tak i poslání hlásat Boží království začíná nejprve pobytem na poušti. Po zákeřném uvěznění Jana Křtitele, které už předznamenávalo to, co se stane s Božím Beránkem, na nějž Jan ukázal, Ježíš přišel do Galileje, aby hlásal evangelium a vyzýval k obrácení. Tak volal: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“ (Mk 1,15). Zajímavé je, že podobně činil i Jan Křtitel: „Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Tak je psáno v knize řečí proroka Izaiáše: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ (Lk 3,3-4). Jako měl Jan své učedníky, tak i Ježíš z Nazareta shromáždil kolem sebe učedníky, a z nich si pak vybral ještě úzkou skupinu Dvanácti. Někteří z nich byli již učedníky Janovými, jako Jan a Ondřej. Sám apoštol Jan tak vzpomíná na své setkání s Mistrem z Nazareta. „Na druhý den zase Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: ‚Hle, beránek Boží!‘ Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: ‚Co byste chtěli?‘ Odpověděli mu: ‚Rabbi‘ – to přeloženo znamená Mistře –‚ kde bydlíš?‘ Řekl jim: ‚Pojďte a uvidíte!‘ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne“ (Jan 1,35-39). Pro mladého Jana to musel být velký zážitek. Zapamatoval si mnoho podrobností, které po letech zapsal do svého evangelia… Matko, i na mé životní cestě ke mně přišel Ježíš, tvůj Syn. Možná si už nepamatuji všechny podrobnosti našeho setkání, ale vím, že to změnilo můj život. Věřím, že jej stále mění. Dovol mi spolu s tebou rozjímat tajemství Ježíšova hlásání evangelia, ale ještě více mi pomoz, abych ho více poznal – a tím také lépe poznal tajemství tvého Neposkvrněného Srdce. Vždyť všechno, co Ježíš bude říkat a činit, má svůj počátek v tom, co zakusil v Nazaretě, když byl poslušný tobě i svému pozemskému pěstounovi a „prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí.“ (Lk 2,52).
U Marka evangelisty nacházíme stručný popis povolání prvních čtyř apoštolů. Umisťuje toto povolání do jejich pracovního prostředí, v rodinném kontextu. Ježíš „když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí!“ Ihned nechali sítě a následovali ho. Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova (syna) Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním“ (Mk 1,16-20). Takto začala apoštolská skupina: Petr a Ondřej, Jakub a Jan… Ó Matko Kristova, nezačalo snad také mé povolání v rodině, u prvních zážitků pocitu potřebnosti, odpovědnosti, ale především prožité lásky a bezpečí? Matko, pomoz mi spatřit Boží milost ve všem, co jsem zažil v rodinném domě, ve škole, na pracovišti. Právě tam si pro mě Pán přišel, aby mi ukázal hlubší horizonty duchovního života, uzdravil mé rány a pozval mě na cestu ke svatosti.
Marek vzápětí dodává, že Ježíš s povolanými „přišli do Kafarnaa. (Ježíš) hned v sobotu vstoupil do synagógy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona“ (Mk 1,21-22). Tato slova dobře vystihují celé Ježíšovo poselství. Podobně po Pánově zmrtvýchvstání, v domě Kornelia, shrnul Petr misii Mistra takto: „Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel. A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili“ (Sk 10,37-39). Všechno je to pravda, za kterou všichni z Dvanácti, kromě Jana, položili život. A jaká je pravda mého povolání? Nejsvětější Matko, pomoz mi rozpoznat hlavní nit všech událostí mé životní cesty za Ježíšem. Očima víry vidím, kolik je zde lásky, vedení, odpuštění! Kolik dobra jsem dostal a stále dostávám! Proč na to zapomínám, proč neděkuji?! Matko, Trůne moudrosti, pomoz mi změnit můj pohled na životní zkušenosti, aby v nich zvítězil Ježíš. Všechno ti, Neposkvrněná, dávám a svěřuji.
„Bůh je láska“ (1 Jan 4,8). Je jí vždy a pro každého. Betlémská noc, všechna léta v Nazaretě, každé slovo pronesené při směřování do Jeruzaléma, večer Poslední večeře, události Velkého pátku, dlouhé ticho Bílé soboty – to jsou znamení této lásky, její různorodé projevy. I v našem životě je pro ně místo. Ukazují cestu k našemu novému zrození. Vždyť „jestliže se nenarodí někdo znova, nemůže spatřit Boží království“ (Jan 3,3). Maria, vždyť tolik toužíme po tomto království, a proto „se musíme znovu narodit“ (srov. Jan 3,7). Proto potřebujeme také tebe, Panno a Matko, kterou nám dává sám Ježíš: „To je tvá Matka“ (Jan 19,27). Přijmout tě za Matku, Neposkvrněná, by jistě utišilo touhu Ukřižovaného a nakonec by vedlo k naplnění odvěkého plánu Otce. Ten, kdo tě přijal k sobě, spatřil „nová nebesa a novou zemi – dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není“ (Zj 21,1). Naše Matko, pomáhej nám být zcela milovanými učedníky tvého Syna, dokud se pod tvým Neposkvrněným Srdcem nestaneme novým stvořením. Ježíš přišel „vrhnout oheň na zem“ a jak si přál, aby „už vzplanul“ (Lk 12,49). Je to oheň Ducha svatého, oheň Milosrdenství Neposkvrněného Početí, které nakonec zachvátí celý svět!
Sv. Kateřina Sienská se takto modlila: „Maria, nádobo pokory, v tobě jasně svítí lampa pravého poznání, díky němuž jsi byla povznesena výš nad sebe samu. Velmi ses zalíbila věčnému Otci, proto si tě miloval zvláštní láskou a tuto láskou tě přitáhl k sobě. Světlem a ohněm lásky a olejem pokory jsi ho přitáhla a hle, sklonilo se nad tebou a přišlo k tobě božství. Vždyť už po mnohá, mnohá staletí si Bůh přál k nám přijít, protože v něm hořel veliký oheň lásky.“ Maria, ať se slova sv. Kateřiny stanou nyní modlitbou celé církve, která velebí Boha Otce, Syna i Ducha Svatého za tvé mateřství! V tajemství Neposkvrněného Početí se jako v čočce sbíhají všechny paprsky pravdy evangelia, které tvůj Syn hlásal slovem, skutkem, utrpením a Zmrtvýchvstáním.
Poslední kapitola Janova evangelia končí shrnutím: „Je však ještě mnoho jiných věcí, které Ježíš vykonal. Kdyby měla být vypsána každá zvlášť, myslím, že by celý svět neobsáhl knihy o tom napsané“ (Jan 21,25). Tolik zázraků, vzkříšení, uzdravení, projeveného milosrdenství, odpuštění, trpělivého vysvětlování, ukazování milosrdné tváře Otce v nádherných podobenstvích, nesčetná poučení, napomenutí – to vše proto, aby člověka nalezl a vrátil Otci. Z vůle Trojjediného Boha se to naplní nakonec v tobě, Neposkvrněná Panno. Právě tvá ruka, Snoubenko Ducha Svatého, napíše na srdce všech dětí Otce jméno: JEŽÍŠ. Takto zvítězí tvé Neposkvrněné Srdce a Bůh bude „všechno ve všem“ (1 kor 15,28).
Amen!
Ave Maria!
Děkujeme Otcům Pallotinům a za zpřístupnění textů rozjímání.
