[/media-credit]
O milování Boha v Písmu
Láska Boha naplněním vlastní existence
text: br. Patrik Rygiel OFMConv
Znění přikázání lásky všichni dobře známe. A známe také mnohé jeho interpretace. Jak tento příkaz chápe Písmo samotné?
Slyš, Izraeli
Knihou, ve které se nejčastěji mluví o milování Boha, je Kniha Deuteronomium. V ní je shrnuta Smlouva Hospodina s jeho lidem. Nejznámější (a také prvá) výzva lásky k Bohu se nachází v textu, který se později stal částí obětní liturgie v Druhém jeruzalémském chrámě, a v současnosti se jej zbožní židé modlí dvakrát denně: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. (Dt 6,4-6)“1 V celé knize se pak setkáváme asi s deseti dalšími výskyty přikázání lásky k Bohu.
Láska a bázeň
Stále jsme si však neřekli, co po nás vlastně Bůh chce. Pojem „láska“ je totiž poněkud vágní, a tudíž může být různě chápán. Jistý slovenský překlad komentuje výše uvedený citát Dt 6,5 takto: „Zde jde hlavně o lásku, kterou má prokazovat poddaný svému králi (…). Milovat Hospodina, Krále, znamená být jeho věrným a poslušným služebníkem (Izrael byl Božím královstvím). Láska k Bohu a bližnímu (…) je založená na lásce, kterou Hospodin prokazuje svému lidu (…) a na jeho ztotožnění se s národem. Tato láska má být úplná a má naplňovat celou bytost (…).“2 Z toho jasně vyplývá, že láska, jakou chce být Bůh milován, není v prvé řadě žádným sentimentálním vzplanutím, i když ani ono není vyloučeno, ale spíše jde o věrnost Bohu, který je pro svůj lid Pánem, svrchovaným Vládcem a smluvním Partnerem. Tato věrnost má být projevována zachováváním Jeho přikázání a nařízení, spravedlivým životem a úctou ke každému člověku i k sobě samému.
Možnost volby
Stručně řečeno, milovat Hospodina znamená být věrným Smlouvě s Ním. Smlouvě, kterou uzavřeli Izraelité a kterou ani Kristus nezrušil. Stále zůstává platná Boží výzva: „Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo; když ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho přikázání, nařízení a právní ustanovení, pak budeš žít a rozmnožíš se; Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou přicházíš obsadit. Jestliže se však tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, ale dáš se svést a budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim, oznamuji vám dnes, že úplně zaniknete. (…) Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu (…)“ (Dt 30,15-20).
Bůh tedy chce, abychom žili a byli šťastni, ale ví, že jsme slabí a dal nám svobodnou vůli, a proto nám radí, abychom zůstali u Něj, plnili Jeho přikázání, neboť je to „jako životodárné dědictví“ (Sír 17,11). A máme svobodnou vůli, proto se sami můžeme rozhodnout, zda chceme jít za Ním, nebo ne. Obojí však má své následky. Přijetí Boha za Pána vede do života, a odmítnutí Ho vede ke smrti. Bůh však stále chce naše dobro. Mudrc říká Hospodinu: „Miluješ všecko, co je, a neošklivíš si nic z toho, co jsi učinil, vždyť bys ani nemohl připravit něco, co bys měl v nenávisti. A jak by mohlo cokoli trvat, kdybys ty to nechtěl, anebo být zachováno, kdybys to nepovolal k bytí? Šetříš všecko, protože to je tvé, Panovníku, který miluješ život“ (Mdr 11,24-26).
A proto i my máme být poslušní Pánovi, neboť v tom je naše dobro, v tom je naplnění smyslu naší existence, abychom věrně sloužili Hospodinu a připodobňovali se Mu, a na konec abychom Ho mohli vidět z tváře do Tváře v Jeho Království, kde budeme účastni na Jeho přirozenosti.
Smlouva
Ale čeho se týká smlouva Hospodina s námi? Stačí si přečíst například 19. kapitolu Levitika, nebo samotné Desatero, a uvidíme, že se vztahuje, kromě kulticko-náboženských nařízení, hlavně k nařízením sociálním, regulujícím vztahy ve společnosti, hlavně starostlivostí o bezmocné a chudé. A tyto regulace jsou shrnuty následovně: „Budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin“ (Lev 19,18). Ale bohužel tento společenský rozměr Starého zákona, zvláště Pentateuchu, bývá často přehlížen ve prospěch evangelijního zákona lásky a milosti. Evangelium nám však v tomto ohledu nepřináší mnoho novinek. Samozřejmě, Zákon je naplněn v Osobě Krista, ale Jeho učení vychází ze Zákona Pánova daného Mojžíšovi na Sinaji, hlásaného následně Proroky i Mudrci.
Smlouva nám byla dána jako nástroj spásy, která je v ranních spisech Starého zákona vnímána jako pozemské štěstí (bohatství, potomstvo, pokoj od nepřátel), v pozdějších knihách získává také charakter preexistentní Moudrosti, pomocí které byl stvořen a je řízen svět. Nakolik žijeme podle této Moudrosti (poslušní Přikázáním), natolik uskutečňujeme vlastní bytí.
Tedy…
Když Bůh stvořil svět, stvořil i člověka, aby Mu sloužil a byl šťasten. Dal člověku možnost, aby si svobodně vybral, zda chce sloužit Hospodinu a dosáhnout tak věčné blaženosti, anebo chce žít v otroctví svých žádostivostí. Člověk vybral druhé. Aby se však člověk nezničil úplně, vyvolil si Pán z lidí Mojžíše, jemuž svěřil cestu k životu, kdo chce být spasen, může dosáhnout spásu dodržováním Hospodinových ustanovení, a tak vyjádřit Bohu lásku a vděčnost. Podobně to chápe i náš Pán, Kristus Ježíš, řka: „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání“ (Jan 14,15). A sv. Jan učí: „Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme“ (1 J 2,5).
Snažme se tedy věrně plnit Boží nařízení a projevujme lásku k Bohu šlechetností vůči bližním, zvláště potřebným.
1 Citáty z Písma uvádím podle Českého ekumenického překladu. Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona. Praha: Česká biblická společnost, 2007.
2 Študijná Biblia: Slovenský ekumenický preklad. Porta libri v spolupráci so Slovenskou biblickou spoločnosťou, 2015, s. 269.