Vyšlo nové číslo Immaculaty č. 154 (2018/1)

 

Vážení čtenáři, milí rytíři Neposkvrněné,

posíláme Vám srdečný pozdrav z naší redakce. V minulém čísle jste od nás obdrželi složenku, jejímž prostřednictvím jste nám mohli poslat svůj příspěvek na vydávání Immaculaty. Nyní bychom Vám chtěli moc poděkovat za každý zaslaný dar, díky čemuž můžeme pokračovat v našem tiskovém apoštolátu. Jako poděkování sloužíme v našem brněnském klášteře každý měsíc mši svatou za naše čtenáře. Pán Bůh Vám zaplať za Vaše otevřené srdce a štědrou dlaň.

Tímto číslem začínáme tematický cyklus věnovaný Desateru. Podívat se blíže na Desatero souvisí s loňským velkým jubileem fatimských zjevení. V nich Panna Maria varovala před komunistickými bludy bolševického Ruska, které v sobě obsahovaly dokonalé antidesatero – byly úplným opakem původního Božích přikázání. Desatero chrání to, co je pro člověka nejdůležitější – chrání jeho vztah k Bohu, který je zárukou správných životních hodnot a nakonec života věčného, a chrání jeho vztah k druhému člověku, který vede k pokojnému soužití lidí mezi sebou. Přáli bychom si, aby každý z nás porozuměl Desateru, a díky tomu mohl žít dobrý život.

Uvnitř časopisu najdete také skládanku „Moje první soboty“, na níž jsou v kostce uvedeny všechny podstatné informace pro konání těchto pobožností. Jsou tam také volné řádky, kam si můžete poznamenávat, kdy se Vám první soboty podařilo vykonat. Přáli bychom si tímto povzbudit Vás k jejich konání a takto odpovědět na prosbu Panny Marie z Fatimy. Věřím, že nezůstane bez odezvy.

Za redakci br. Bohdan Heczko OFMConv

 

Uvnitř najdete následující články:

Den v Boží přítomnosti

Den v Boží přítomnosti

Věta, která mi pomůže myslet na Boha během dne:
„Rozděl si svůj den na tři části. Ráno po probuzení se odevzdej Otci Stvořiteli, který ti dává svého Syna jako pokrm. Po mši svaté se daruj Synu, který je v tobě. Usínej v Duchu Svatém, který je láska.“

Letem M. I. světem čili rytíři v akci – Immaculata č.154

Letem M. I. světem čili rytíři v akci – Immaculata č.154

První soboty Loňský rok jsme oslavili 100. výročí fatimských zjevení. Přestože jubileum skončilo, fatimské poselství k nám nadále promlouvá a žádá od nás odpověď. Jedním z odkazů „Fatimy“ jsou i smírné pobožnosti prvních sobot, k nimž je každý z nás zván. Také my jsme se rozhodli vzít

Tati, chci se s tebou seznámit!

Tati, chci se s tebou seznámit!

Slova „věřím v Boha“ patří do obvyklé modlitební výbavy každého křesťana. Nestalo se nám však náhodou, že vyznáváme svou víru hlavně ústy a pozapomínáme, že víra je především o blízkém vztahu s Bohem? Jak ale může člověk začít „chodit s Bohem“?

První přikázání je skutečně první

První přikázání je skutečně první

Katechetická formule prvního přikázání zní: „V jednoho Boha věřit budeš.“ Vypadá to jako požadavek Stvo­řitele z výše jeho přesažnosti, vznesený k podřízenému tvoru, jenž je povinen jako otrok pod hrozbou trestu splnit uložený úkol. Skutečnost je ale jiná – milující Otec se dovolává prokázané lásky a vybízí nás k odpovědi.

Otazníky a pochybnosti jako součást víry

Otazníky a pochybnosti jako součást víry

Víra v Boha je již ze své podstaty spojená s tázáním. Otázky, které si klademe, mají vést k prohloubení naše­ho vztahu s Bohem. Na druhou stranu nás však mohou znejistit a zavést víru do „kalných vod“ pochybností. Jednou z cest, jak se dostat do bezpečného přístavu víry, je rozpoznání těchto pochybností, pochopení je­jich původu a správná reakce na ně.

Lze dokázat Boha?

Lze dokázat Boha?

Otázka v nadpisu tohoto článku je starým problémem filosofů. Jako asi všechny důležité filosofické otázky, i tato je nesmírně komplikovaná a nelze ji v žádném případě vyčerpat dvěma stránkami časopisu, který chce být srozumitelný „normálním“ křesťanům. Protože se však toto téma dotýká víry, měl by se s ním aspoň povšechně seznámit každý. K následujícím řádkům tedy musí čtenář přistoupit s vědomím, že se jedná o pouhé letmé dotknutí se problému a že náročnější zpracování musí hledat jinde. Pro větší srozumitelnost jsme po Platónově vzoru zvolili literární formu rozhovoru se smyšleným filosofem, kterému budeme říkat třeba profesor Augustin.

Lze dokázat Boha?

Lze dokázat Boha?

Otázka v nadpisu tohoto článku je starým problémem filosofů. Jako asi všechny důležité filosofické otázky, i tato je nesmírně komplikovaná a nelze ji v žádném případě vyčerpat dvěma stránkami časopisu, který chce být srozumitelný „normálním“ křesťanům. Protože se však toto téma dotýká víry, měl by se s ním aspoň povšechně seznámit každý. K následujícím řádkům tedy musí čtenář přistoupit s vědomím, že se jedná o pouhé letmé dotknutí se problému a že náročnější zpracování musí hledat jinde. Pro větší srozumitelnost jsme po Platónově vzoru zvolili literární formu rozhovoru se smyšleným filosofem, kterému budeme říkat třeba profesor Augustin.

Víra a prožitek

Víra a prožitek

Naše prožívání víry může nabývat různých podob. Existují však dvě protikladné pasti, do kterých můžeme upadnout. První past spočívá v honbě za euforickými prožitky, zatímco druhá usiluje o jejich vyloučení z naší duchovní zkušenosti. Jak se vyhnout těmto krajním polohám a jak nalézt bezpečnou cestu za Pánem?

O svoji víru musíme bojovat

O svoji víru musíme bojovat

Možná jsme někdy zaskočeni tím, když vidíme, jak nemálo křesťanů omezilo svůj náboženský život jen na několik svátostí, jako je křest, první sv. přijímání, někdy biřmování a sem tam i církevní sňatek. Aniž si uvědomujeme, jsme stejně jako první lidé v pokušení kolonizovat duchovní svět, přizpůsobit si jej svým představám a postavit se na místo patřící Bohu.

Komunistické antidesatero (I)

Komunistické antidesatero (I)

Komunismus je úplným opakem křesťanství. Pius XI. o něm říká, že je to největší blud všech dob. Nese v sobě absolutní popření Desatera, což je vidět v každém přikázání. Každá z deseti vět, které dostal Mojžíš na hoře Sinaj, nachází svůj opak v komunistickém systému, který sám sebe nazývá nadějí lidstva. Jan Pavel II. v knize „Překročit práh naděje“ říká, že jsme uprostřed války mezi silami evangelizace a antievangelizace. Ta druhá strana – jak říkal papež – má své prostředky a programy a celou svou silou se staví proti evangeliu.

Tady mě máš, Pane

Tady mě máš, Pane

Pocházím z katolické rodiny. Rodiče nás děti vedli k víře, chodili jsme do kostela, ke svátostem. Měl jsem však období, kdy má víra, poctivě předaná rodiči, umřela. Bylo mi 14 let. Pár nevyslyšených modliteb, nějaké to nespravedlivé utrpení, poznání historických zajímavostí, jako třeba inkvizice nebo odpustky, a byl konec.

V máji jsem řekla své ANO

V máji jsem řekla své ANO

Do kláštera jsem jít nechtěla. Nikdy. I když si to moje maminka přála. Měla jsem své zaměstnání, ve farnosti se věnovala schóle, přihlásila se do skautu, jezdila na katechetický kurz. Bylo mi 19 let a měla jsem velkou touhu po manželství a po založení rodiny. Dokonce jsem dva měsíce chodila s chlapcem. Ale žárlivost kohosi jiného překonala všechny plány, které jsem tenkrát měla.

Za zpovědí do Vatikánu

Za zpovědí do Vatikánu

Od roku 1774 úlohou bratov minoritov je vysluhovať sviatosť zmierenia v Bazilike sv. Petra. Keď som ukončil úrad predstaveného na Slovensku, tak mi generálny predstavený rádu ponúkol túto službu. Na začiatku som tomu nebol príliš naklonený. Dokonca som mal spovedať aj v maďarskom jazyku, čo bolo pre mňa naozaj ťažko prijateľné. Poslušnosť je poslušnosť, a tak v septembri 2013 som sa ujal tejto služby. Spovedám v taliančine, v slovenčine, v maďarčine a v poľštine. Tým, že slovenčina je ako moja rodná reč, rozumiem aj češtine, takže spovedám aj českých pútnikov.

Kdo chce vidět zázraky, může

Kdo chce vidět zázraky, může

„Nevím, zda vím, co je to zázrak,“ vyjádřil prezident Havel svoje pocity radosti a obdivu v úvodu prvního uvítání Jana Pavla II. Podobně můžeme i my žasnout nad skutečnostmi, za nimiž tušíme Boží vůli a moc. Týká se to i míst zneuctěných a zdánlivě zapomenutých, jako byl poutní chrám Maria Hilf u Zlatých Hor.

Jako vojsko silné

Jako vojsko silné

Modlitební úmysl M. I. na březen: Aby Rytířstvo Neposkvrněné spolupracovalo jako jedna rodina na budování království lásky a radosti.

Náměstkové Kristovi (14)

Náměstkové Kristovi (14)

Papežové v Avignonu byli častokrát konfrontováni s výzvami k návratu do Říma, který po jejich odchodu čím dál víc chátral. Srdce věřícího katolíka se muselo nad tím svírat. Řím byl přece hrobem sv. Petra a místem prvního pronásledování křesťanů, na poutě do „Věčného města“ stanovila církevní autorita odpustky. Rovněž tak nebylo těžké poukázat na to, že před odchodem papežů do Avignonu se v církvi nevyskytovaly zlořády plynoucí z papežského fiskalismu.

Cesta na Dálný Východ

Cesta na Dálný Východ

Milé děti, Panna Maria počítá s každým z nás. Chce, abychom každý na svém místě splnili svůj díl velkého Božího plánu, kterým je spása všech lidí. Ten, kdo s ní spolupracuje, vytvoří ve svém okolí něco krásného, ať už velkého, nebo malého. Tak tomu bylo také v životě otce Maxmiliána a jeho bratří.

Táta je v práci

Táta je v práci

Alenka seděla v kuchyni a zamyšleně míchala své večerní kakao. „Mami, kde je zase táta?“ zeptala se najednou. Maminka vzhlédla od hrnce, ve kterém chystala tatínkovi večeři, a odpověděla: „Vždyť víš, je v práci. Za chvíli se vrátí. Potřebuješ něco?“

Podobné články:

Štítky: