Žehnejte a neproklínejte

Modlitební úmysl M. I. na leden: 
Aby Církev přinášela kdykoli a kamkoli poselství míru a křesťanské naděje.

text: Jacek Pędziwiatr | překlad br. Bohdan

Říkal mi jeden kněz, že když navštěvoval své farníky, přišel jednou do domu, kde v přízemí byl rodinný obchůdek a v patře se bydlelo. Panovala tam smutná atmosféra, protože na druhé straně ulice se právě stavěl supermarket a malý obchůdek byl odsouzen k zániku.

„Každý den ráno se postavte do okna a žehnejte tomu supermarketu naproti,“ radil kněz utrápenému majiteli obchůdku.

„Cože? Mám žehnat?“ divil se malý podnikatel. „Vždyť kvůli němu ztratím své živobytí!“

„Ano, žehnejte!“ Trval na svém pan farář. „To, co člověk dává, se nakonec vrací. Když budete ten ochod naproti proklínat, toto prokletí nakonec padne na vás. Ale i naopak, budete-li žehnat, vaše požehnání nakonec sestoupí na vás.“

Za rok se potkali znova. Obchůdek v přízemi již neexistoval. Avšak malý podnikatel nevypadal, že by byl nešťastný.

„Pane faráři, měl jste pravdu s tím žehnáním,“ říkal s úsměvem, „před půl rokem za mnou přišli, zda bych nechtěl být ředitelem toho nově postaveného supermarketu. Nyní se mám mnohem lépe než předtím.“

A jak to můžeme dělat s pokojem a nadějí?

Můžeme o ně bojovat. Ale bojování není moc vlastní evangeliu. Můžeme je hlásat. Ale pouhá propagace a pouhé mluvení o míru přináší jen chabé výsledky, pouhá slova se jen málokdy mění na skutky. Pokoj a naději však můžeme také přinášet. Tak, jak to udělala Panna Maria, když přišla za Alžbětou do Zachariášova domu. Neříká, že nosí pod srdcem Ježíška, ani se nevychloubá, že ji před nedávnem navštívil archanděl Gabriel, ale úplně obyčejně přináší Ježíše a spolu s ním přináší pod střechu svých příbuzných také pokoj, naději a požehnání.

Za takovou církev se modlíme na začátku nového roku – za církev žehnající. Za církev, která chrání poklad víry, hlásá evangelium a žehná: všechny a všechno. Naším posláním jakožto lidí nesoucích znamení svatého křtu, jakožto údů církve – tj. mystického Těla Kristova – není odsuzování, zlořečení, proklínání, ale žehnání. Požehnání se vrací k tomu, kdo je dává. „Žehnejte těm, kdo vás pronásledují, žehnejte a neproklínejte“ (Řím 12,14). Dobrořečení je jediný způsob budování pokoje a posilování naděje.

Podobné články: