Milí čtenáři a rytíři Neposkvrněné, zdravíme Vás a zveme ke slavení pobožnosti prvních sobot – únorová první sobota bude 3.2.2024. Tentokrát rozjímáme třetí tajemství růžence světla: Hlásání Božího království – a konkrétněji budeme rozjímat o blahoslavenstvích.
- Informace k prvním sobotám najdete na tomto odkazu.
- Modlitbu růžence se můžete s námi virtuálně pomodlit zde.
Přihlaste se k odběru rozjímání k prvním sobotám
Pokud byste chtěli pravidelně dostávat email s připraveným rozjímáním, zaregistrujte svůj email do newsletteru. Mail bude chodit jednou měsíčně.
Text rozjímání na první sobotu v únoru (3.02.2024)
P. Marci Sobiech
Blahoslaveností na hoře (text si můžete také poslechnout)
Text rozjímání ke stažení ve formátu PDF.
Blahoslavenství na hoře (Únor 2024)
P. Marcin Sobiech
Maria, dnes se chci znovu ponořit do tvého Srdce; vypros mi Ducha svatého, vypros mi milost soustředění. Panenská Matko, buď mi nablízku, jako jsi byla nablízku apoštolům ve večeřadle, posiluj a prohlubuj v mém duchu touhu po Bohu. Ty, Panno Tichá, buď se mnou v mém rozjímání, zbav mě zbytečných představ, roztržitosti a nedbalosti. Poslušná Ženo, pomoz mi otevřít své srdce dříve, než otevřu knihu, aby se stalo přívětivým domovem pro Slovo. Ženo modlitby, vnukni mi slova, která se dotknou Božího srdce a způsobí, že mě hojně naplní poznáním a porozuměním. Nevyčerpatelná kniho, Ty, která jsi dala světu číst věčné Otcovo slovo, veď mě při čtení posvátného textu, abych uměl v každém slově najít to jediné, v němž se Otec plně vyjadřuje. Ty, která jsi chrámem Ducha, podporuj mě v rozjímání, abych se ti mohl podobat.
Panno, která všechny věci uchováváš ve svém srdci a rozjímáš o nich. Ženo modlitby, dej, ať mám podíl na radosti, kterou jsi oslavovala Pána: kéž se tvá chvála a tvůj zpěv stanou mými. Zrcadlo, v němž se dokonale odráží obraz Syna, uděl mi milost žít život, který je věrným vyjádřením toho, co čtu, rozjímám, o co prosím a o co kontempluji.
Maria, když rozjímám o tajemství hlásání Božího království, přeji si dnes naslouchat slovům tvého Syna, která hlásal na hoře, jíž dnes říkáme Hora blahoslavenství.
„Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.
Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.
Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.
Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.
Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.
Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu. Tak přece pronásledovali proroky, kteří byli před vámi.“
(Mt 5, 3-12)
Požehnaná Maria, jsem přesvědčen, že když Ježíš pronášel tato slova k tisícům lidí, kteří se shromáždili na onom kopci, myslel právě na tebe. Když nasloucháme Ježíšovým slovům, je nemožné si tě nevšimnout. Ty především jsi chudá v duchu a tobě také patří nebeské království. Ty, která jsi zakusila zármutek, zakusila jsi také útěchu; ty, nejtišší, jsi téměř vlastnila zemi. Ty, která neustále žízníš po spravedlnosti, jsi jí nasycena; ty, která jsi nejmilosrdnější, vyprošuješ milosrdenství. Ty, která máš Neposkvrněné Srdce, hledíš na Boha; ty, která prosíš o pokoj, jsi nazývána Královnou pokoje. Ty, kterou i dnes očerňují, toužíš po nebeském království pro všechny. Ty jsi ta, která se raduje, neboť jsi obdržela velkou odměnu v nebi.
Maria, v tomto úryvku je, dalo by se říci, soustředěno téměř celé Kristovo kázání, ale v těchto slovech vidíme také tvoji životní cestu.
Tvá chudoba, Maria, kterou jsi zakoušela i po materiální stránce, dosáhla svého vrcholu v pokoře a v touze setkat se při zvěstování s Gabrielem nebo s Alžbětou a dalšími. Právě tvá chudoba se stala zdrojem skutečného bohatství. Svou bolestí, když jsi obětovala dítě v chrámu, když jsi slyšela Simeonovo proroctví, když jsi musela utéct do Egypta hledat dvanáctiletého Ježíše, když jsi se s ním setkala na křížové cestě, když jsi stála pod křížem a nakonec uložila tělo svého Syna do hrobu – nás učíš, že má smysl plakat jen nad příčinou, a ne nad následkem, a že některé věci lze poznat skrze slzy. Skrze své pokorné dílo, naplněné radostí nazaretského domu, když jsi soucítila s novomanželi v Káně a spolutrpěla jsi na Golgotě, ukazuješ nám a učíš nás svou něhou, že gestem se řekne víc než tisíci slovy. Svou touhou a hladem po spravedlnosti, jimiž byl naplněn tvůj tichý život, ukazuješ každému z nás , že to nemělo nic společného s touhou po pomstě a odplatě. Díky své zkušenosti s Božím milosrdenstvím, ale také s lidskou krutostí, když jsi po útěku do Egypta s Ježíškem a svatým Josefem poslouchala vyprávění o vraždění nevinných dětí v Betlémě, si uvědomuješ, že opakem milosrdenství je krutost, nikoli spravedlnost. Díky tvému Neposkvrněnému a Nejčistšímu Srdci, které bylo prosté zvědavosti a otevřené Bohu, můžeme vidět, že jsi se jako Pokorná služebnice Páně stala Královnou. Skrze tvůj vnitřní i vnější pokoj, který neustále panoval v tvém Srdci, který nebyl pokojem a klidem tohoto světa, se můžeme učit od tebe a stát se pravými Božími dětmi. Ve tvých radostech, které jsi prožívala především při Zvěstování a které jsi musela cítit, když jsi při obětování držela malého Ježíška v náručí; když jsi v téže chvíli naslouchala slovům proroka Simeona, že tvé Srdce pronikne meč, můžeme vidět, že pravá je jen ta radost, která se nebojí čelit utrpení a je silnější než utrpení.
Maria, jak krásně jsi prošla touto cestou, ale pro nás už není tak snadné následovat výzvu tvého Syna k obrácení a proměně srdce. Chceme se od tebe učit svatosti, chceme přijmout pozvání tvého Syna, abychom se proměnili a skrze proměnu svého srdce byli také hlasateli království tvého Syna, ale i království tvého. Tvůj Syn, nejmilejší Matko, touží po našem štěstí, a proto, zaposloucháme-li se do řeckého textu, slyšíme, že blahoslavení jsou ti, kdo jsou šťastní. Ty si také přeješ naše štěstí, a proto ke každému z nás přistupuješ s takovou péčí a vyzýváš nás ke změně srdce. Tvá spolupráce při hlásání evangelia krásně zaznívá ve tvých zjeveních ve Fatimě. Všechny nás vyzýváš k pokání, k modlitbě růžence, která koneckonců není ničím jiným než pozváním k životu podle evangelia; jako podmínku přijetí Boží milosti zdůrazňuješ nutnost obrácení. Naše nejlepší Matko – veď nás cestou naslouchání Božímu slovu a obrácení. Bez tvé pomoci to nezvládneme. Proto si přejeme uvést do života blahoslavenství a učinit z nich program našeho života. Jejich prostřednictvím se budeme moci osvobodit od falešných hodnot světa a otevřít se pravému dobru, a to jak tomu současnému, tak tomu budoucímu. Když zakusíme Boží útěchu, uspokojí náš hlad po spravedlnosti a setře nám z očí každou slzu smutku.
Papež František při jedné ze svých katechezí řekl:
„Bůh, aby se nám daroval, často volí cesty, které jsou pro nás nepředstavitelné, možná naše omezení, naše slzy, naše selhání. To je velikonoční radost, radost, o které mluví východní bratři, ta, která má stigmata, ale je živá, prošla smrtí a zakusila Boží moc. Blahoslavenství vás vedou k radosti. Vždy je to cesta, která vede k radosti.“
Naproti tomu starověký poustevník Petr z Damašku napsal:
„Blahoslavenství jsou darem od Boha a my bychom mu za ně měli projevovat velkou vděčnost, stejně tak i za dobrodiní, která z nich plynou, to znamená nebeské království v budoucím věku, útěchu zde, plnost všech dober a milosrdenství od Boha… jedním slovem, abychom se stali obrazem Krista na zemi.“
Maria, která jsi blahoslavená celým svým bytím, prosíme tě o sílu hledat Pána (srov. So 2,3) a bez ustání ho následovat po cestě blahoslavenství.
Amen.
Ave Maria!