Milí čtenáři a rytíři Neposkvrněné, zdravíme Vás a zveme ke slavení pobožnosti prvních sobot – červnová první sobota bude 3.6.2023. Tentokrát rozjímáme páté tajemství radostného růžence: Nalezení Páně v chrámě.
- Informace k prvním sobotám najdete na tomto odkazu.
- Modlitbu růžence se můžete s námi virtuálně pomodlit zde.
Přihlaste se k odběru rozjímání k prvním sobotám
Pokud byste chtěli pravidelně dostávat email s připraveným rozjímáním, zaregistrujte svůj email do newsletteru. Mail bude chodit jednou měsíčně.
Text rozjímání na první sobotu v červnu (3.6.2023)
sr. Urszula Kłusek, SAC
Nalezení Pána Ježíše v chrámě (text si můžete také poslechnout)
Text rozjímání ke stažení ve formátu PDF.
Nalezení Pána Ježíše v chrámě (Červen 2023)
Text: Urszula Kusek, SAC
Buď pozdravena, Maria! Opět máme první sobotu měsíce června. Toužíme tě nejen milovat, ale také se skrýt v tobě, Maria, ve tvém neposkvrněném srdci. Toužíme se v tobě skrýt, abys nás chránila před nebezpečími tohoto světa, před ohrožením víry, abychom nikdy neztratili Ježíše, abychom se nikdy nevzdálili od našeho Pána a Spasitele.
Ty, Maria, dobře znáš bolest srdce, které ztratilo z očí Ježíše. Navěky si určitě budeš pamatovat tu událost, kterou zachycuje páté tajemství radostného růžence, když jsi nalezla Ježíše v chrámě. Ano, spolu se sv. Josefem jsi prožila velkou radost, když jste po třech dnech nalezli dvanáctiletého Ježíše v jeruzalémském chrámě, ale tuto radost předcházela velká bolest tvého srdce a srdce sv. Josefa. Vyprávění o tom od tebe určitě slyšel sv. Lukáš Evangelista a takto je pak popsal ve svém evangeliu:
„Jeho rodiče putovali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Když mu bylo dvanáct let, vydali se tam na svátky jako obvykle. A když ukončili sváteční dni a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. V domnění, že je ve skupině (poutníků), ušli den cesty; (teprve potom) ho hledali mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. Po třech dnech ho našli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi. Když ho (rodiče) uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: ‚Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali!‘ Odpověděl jim: ‚Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?‘ Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci.“
(Lk 2, 42-50)
Tak krátké vyprávění, a tak obsažné. To, že se Ježíš ztratil, nebyla ani tvá vina, Maria, ani vina sv. Josefa. Žili jste přece a chovali jste se tak, jako všichni lidé v tehdejší době. Jako zbožní Izraelité jste alespoň jednou za rok putovali do jeruzalémského chrámu. Šli jste pěšky, a cesta byla dlouhá, skoro 147 kilometrů. Putování trvalo několik dní. Spolu s dvanáctiletým Ježíšem jste šli, slavit Velikonoce do jeruzalémského chrámu. Před dvanácti lety byl Ježíš zde v chrámu jako nemluvně. Právě tehdy jsi, Maria, uslyšela od starce Simeona proroctví o meči bolesti, který probodne tvé srdce. Někdy uvažuji, jak často jsi přemýšlela o slovech tohoto proroctví?
Ještě než Ježíš ve věku dvanácti let šel s tebou, do chrámu slavit Velikonoce, žil s tebou a se sv. Josefem obyčejný lidský život. Takový život, jaký se žije v rodinách obyčejných, zbožných lidí, kteří si těžkou prací vydělávají na živobytí, kteří žijí víru každý den a lásku ve své rodině. Lásku, kterou čerpají od Boha, z živého vztahu s Všemohoucím, kterého poznávají při modlitbě, skrze Boží Slovo a skrze události každodenního života. O Ježíšově skrytém životě v Nazaretě pěkně vyprávějí slova úvahy jezuity otce Silvana Rustiho, která se chvíli zazní. Právě tajemství Ježíšova života v Nazaretě nám také odhaluje pravdu o tvém srdci, Maria, a dovoluje nám hlouběji pochopit, co jsi prožila a co Ježíš chtěl naučit tebe i mne tím, že se vzdálil tobě, Matko i sv. Josefovi.
Otec Silvano píše:
“Nazaret, podobně jako každé jiné tajemství Ježíšova života, není ukrytím, ale zjevením Boha. Evangelia o tomto třicetiletém období života Ježíše mluví velmi málo, nebo vůbec nic. V Nazaretě se Pán naučil být obdarován něhou, být milován a sycen matčinými prsy; naučil se mluvit a používat různé věci, chodit, hrát si a pracovat; naučil se sdílet s druhým člověkem minuty, hodiny, dny, svátky, roční období, léta, očekávání, těžkosti a lásku… V tichosti, v práci, v poslušnosti, v jednotě s Marií a Josefem, a také se svými bratranci a sestřenicemi, učil se Bůh od člověka všechny lidské činnosti a chování. Tajemství života Ježíše v Nazaretě odhaluje neobvyklou pravdu o tom, že Bůh přijal celý náš život. On se s námi spojil ve všem, přijal na sebe každou konkrétní lidskou skutečnost. Nazaret je tajemství, které celé tvorstvo osvobozuje z toho, co by se mohlo zdát nedůležité protože je malé a omezené. V našem omezeném čase potkáváme věčnost a v našem prostoru potkáváme nekonečnost. Ticho Nazaretu je nejvýmluvnějším tajemstvím Boha. Ježíš zde vyrůstá, nabírá síly a naplňuje se ‚moudrostí‘ v milosti toho Boha, před kterým se každý člověk již od počátku světa ukrýval.”
Maria, ty jsi žila s Ježíšem v Nazaretě v každém okamžiku. Byla jsi to ty, která jsi učila Ježíše tomu, co je lidské, pěkné a dobré. Přemýšlela jsi v tomto časném životě, ve kterém ses dotýkala věčnosti, o předpovězeném meči bolesti? To nevím, ale vím, že když jsi zpozorovala, že Ježíš není ani s tebou, ani s Josefem, tvé srdce probodla bolest. Někdo by se mohl zeptat, jak je to možné, že se svatým rodičům, takovým, jakými jste byli ty, Matko, a sv. Josef, ztratilo dítě?
Odpověď na tuto otázku je velmi jednoduchá. Poutníci putovali ve skupinách. Zvlášť šly ženy a zvlášť muži. A děti (do 13. narozenin byl Pán Ježíš, stejně jako ostatní izraelské děti, považován za dítě), běhaly mezi oběma skupinami poutníků. Ty sis, Maria, určitě myslela, že Ježíš je celou dobu s Josefem, a Josef byl přesvědčen, že Ježíš putuje se svou Matkou. Snažím se představit si tvé zděšení a starost, když jsi zjistila, že se vám Ježíš ztratil. Ztratil se na tři dny! – Strašné tři dny bez Ježíšovy přítomnosti! – Tyto tři dny, ve kterých bylo tvé srdce, Maria, určitě probodeno mečem bolesti, mi připomínají jiné tři dny. Tři dny, které teprve přijdou. Dny utrpení a očekávání na Zmrtvýchvstání Páně. Tehdy se proroctví Simeona zcela naplní. A ty se, Maria, staneš Matkou bolestnou.
Pán Ježíš věděl, že tvé srdce zakusí bolest také tehdy, když jsi ho hledala jako dvanáctiletého, stejně jako tehdy, když jsi spolu s ním trpěla při jeho umučení a smrti. A možná proto ti Ježíš už v Jeruzalémě ve věku 12 let řekl, že až se vzdálí nejen na tři dny, ale na vzdálenost smrti a položení do hrobu, máš ho hledat nejen lidským způsobem, ale vírou, že on je v tom, co náleží jeho Otci. A Bohu Otci náleží království nebeské a život věčný!
Maria, tolik lidí žije nyní ztracených v hříchu, bez milosti, bez naděje. Mnoho lidí sužují sebevražedné myšlenky. Myšlenky plné zloby, neodpuštění a závisti. Tolik lidí trpí kvůli válce, hladu, rozluky s nejbližšími. Tolik lidských srdcí je probodeno mečem bolesti. Vím, Maria! Ty dobře znáš tato bolavá, ztracená lidská srdce. Ty ve svém mateřském srdci soucítíš s každým, kdo trpí. A toužíš, aby každý zakusil sílu Boží lásky a Božího milosrdenství. Právě láska k těm, kteří se ztratili, ti, Maria, velela prosit děti z Fatimy, a také mne a každého, kdo zná fatimské poselství, o modlitbu zadostiučinění a pokání za obrácení těch, jejichž spása je ohrožena a které Ty, Maria, s velkou něhou nazýváš “ubohými hříšníky”. Když jdi hledala ztraceného dvanáctiletého Ježíše, když jsi trpěla s Ježíšem v jeho utrpení a smrti na kříži, obětovala jsi, Maria, své utrpení za ubohé hříšníky, aby každý mohl přijmout milost obrácení a smíření s Bohem. Tvé utrpení, Maria, trvá i nadále. Protože se i nadále díváš na ty, kteří jdou do věčné záhuby. Díváš se okem a srdcem milující, něžné Matky, kterou věčné zatracení dětí bolí nepopsatelným způsobem.
Tolik bolesti, tolik tvého utrpení, Maria, je v tajemství nalezení Pána Ježíše v chrámu, že si musím položit otázku, proč vlastně toto tajemství nazýváme tajemstvím radostným? Ano, vím, radost je v tom, že jsi Ježíše nalezla, ale předtím bylo tolik utrpení… Napadá mě obraz ženy, matky, která při porodu dítěte velmi trpí, ale když už může své narozené dítě přitulit k sobě, zapomíná na bolest a je šťastná.
Maria, naše narození pro život s Ježíšem tě stojí mnoho bolesti a utrpení. Ale každý hříšník, který se obrátí, je pro tebe radostí a štěstím. Ano je to tak: Když trpíš za nás, hříšníky, máš podíl na Ježíšově utrpení, a potom v okamžiku, kdy se hříšník obrací, máš podíl na radosti Ježíšova Srdce, jenž jako Dobrý Pastýř s radostí bere na ramena zatoulanou ovci, která byla nyní nalezena.
Děkuji ti, Maria, za tvou bolest i za tvou radost. Amen.
Ave Maria!