(…)
Dovol, abych Tě chválil, přesvatá Panno.
Dovol, abych Tě chválil, jak nejlépe dovedu.
Dovol, abych pro Tebe a jen pro Tebe žil, pracoval, trpěl, zmařil se a zemřel.
Dovol, abych k Tobě přivedl celý svět.
Dovol, abych se přičinil k ještěvětšímu, k co největšímu vyvýšení Tebe.
Dovol, abych Ti zjednal takovou slávu, jakou Ti ještě nikdo nezjednal.
Dovol, aby mne předháněli jiní v horlivosti o vyvýšení Tebe a já předháněl je, aby všlechetné soutěži vzrůstala Tvá sláva stále hlouběji, stále rychleji, stále mocněji, tak, jak po tom touží Ten, který Tě tak nevýslovně povznesl nad všechny bytosti.
V Tobě jediné byl Bůh nesrovnatelně víc oslaven než ve všech svých svatých.
Pro Tebe stvořil Bůh svět. Pro tebe povolal Bůh i mne k existenci, odkud mám to štěstí?
Dovol, abych Tě chválil, přesvatá Panno!
Sv. Maxmilián Kolbe (Niepokalanów 1938, Spisy č.1170)