Milí čtenáři a rytíři Neposkvrněné, zdravíme Vás a zveme ke slavení pobožnosti prvních sobot – zářijová první sobota bude již 6.9.2025. Tentokrát rozjímáme čtvrté tajemství bolestného růžence: Nesení kříže.
Pojďme spolu potěšit naši nebeskou Maminku a přinesme smír za hříchy proti jejímu Neposkvrněnému Srdci. Vyprošujme také milosti potřebné k obrácení pro ubohé hříšníky. Děkujeme Vám.
- Informace k prvním sobotám najdete na tomto odkazu.
- Modlitbu růžence se můžete s námi virtuálně pomodlit zde.
Přihlaste se k odběru rozjímání k prvním sobotám
Pokud byste chtěli pravidelně dostávat email s připraveným rozjímáním, zaregistrujte svůj email do newsletteru. Mail bude chodit jednou měsíčně.
Text rozjímání:
Nanebevzetí Panny Marie (text si můžete také poslechnout)
Rozjímání na první sobotu (září 2025)
Nesení kříže
P. Sławomir Kunka
Panno Maria, přicházíme o této první sobotě a chceme přinést smír za hříchy proto tvému Neposkvrněnému Srdci. Chceme takto odpovědět na tvou prosbu s Fatimy, která je zároveň i přáním Tvého Syna, který chce, abys Ty, jeho Matka, byla více známá a více milována. Přijmi naši modlitbu také za obrácení nešťastných hříšníků, kterým hrozí věčný trest v pekle, aby obdrželi milost pokory, činili pokání a byli zachránění pro život věčný v nebi.
Panno z Nazareta, tvé „fiat“ pronesené v den Zvěstování znamenalo souhlas s narozením Božího Syna, který je Božím Beránkem, Služebníkem Hospodinovým. Právě na něj se vztahují slova Boha, která zazněla ústy proroka Izaiáše: „Dám tě národům jako světlo, aby se má spása rozšířila až do končin země.“ (Iz 49,6). Den obětování tvého Prvorozeného Syna je zároveň dnem tvého úplného odevzdání sebe samé jako Matky Beránka „bez vady“ (Ex 12,5). To je však teprve začátek vaší společné cesty, která dovede Syna i Matku na vrchol Golgoty.
Jako hřích v Edenu začal rozhovorem hada s Evou, tak i začátek Nové smlouvy má svůj počátek v rozhovoru Božího posla s tebou, Neposkvrněná. Tehdy se stal zázrak vtělení Boha do tvého panenského lůna. V Nazaretě začalo „nové stvoření“, jehož kořeny sahají až k tajemství tvého Neposkvrněného Početí. V Nazaretě Bůh přijal tělo, ale i krev, která na Golgotě vytryskne spolu s vodou z probodeného boku Nového Adama. Vtělení je dalším krokem uskutečňování věčných Božích plánů se stvořením. Na samém počátku tohoto „tajemného rozhodnutí, které bylo od věků bylo skryté v Bohu, Stvořiteli všeho” (Ef 3,9). jsi ty, Neposkvrněná, jako Matka Božího Syna. On je totiž „dříve zrozený, než celé tvorstvo “ a „v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi“, protože „on je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm“ (Kol 1,15-17). Cílem uskutečnění tohoto skrytého plánu je, „aby tak byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista“ (1 Petr 4,11), a nakonec aby „Bůh byl všechno ve všem“ (1 Kor 15,28). Než k tomu však dojde, půjdeš věrně až do konce za Synem nesoucím kříž.
Začínáme-li rozjímat tajemství nesení kříže, stojíme u tebe, Matko Nazaretského. Každý následující okamžik velikonočních událostí je projevem bezmezné lásky Otce. „Vždyť Otec poslal svého Syna jako spasitele světa“ (1 Jan 4,14). Syn, narozený z tebe, nám svým pozemským životem vytyčil cestu „k Otci“. Významnou etapou této cesty je nesení kříže. Matka je vždy přítomná, když se dítě učí žít. Proto nelze následování Krista oddělit od tvé přítomnosti, vždy věrná Bolestná Matko. Každým krokem tvého Syna jsme blíž novému životu, novému stvoření. Na této cestě se naplní plán Stvořitele, Žena a její potomek rozdrtí hadovi hlavu. Maria, veď nás! Jsme s tebou.
Již samotné narození Božího Syna předznamenává rozsudek smrti. Přišel přinést lásku – bez podmínek, bez možnosti úniku, odvolání nebo promlčení. A láska není lidmi milována, protože „lidé měli raději tmu než světlo“ (Jan 3,19). Ty, Matko „plná milosti“ (Lk 1,28), jsi při Synu, když na něj dopadá nespravedlivý rozsudek a odsouzení na smrt. Odsouzený Syn čerpá z této „plnosti milosti“ Matky a oslavuje Otce, protože proto přišel na svět. Duch Syna a duch Matky v „plnosti milosti“ dávají svá těla v oběť milou Otci. Vaše srdce prostupuje „plnost milosti“ k velebení Otce. Síla této „plnosti milosti“ přijímá smrt na kříži ke slávě Boží. Všechno se děje v „plnosti milosti“.
Strom kříže sahá svými kořeny až do zahrady Eden. Plody tohoto stromu dávají věčný život. Tento strom nerodí lež, nespravedlnost, neposlušnost ani smrt. Zalévaný láskou Otce roste v čase, nejprve má podobu stromu betlémských jesliček, které se staly kolébkou Dítěte Světla. Matko, tvůj Syn padá pod tíhou kříže, aby pozvedl lidstvo z neposlušnosti. Je těžké předvídat, kdy nám dojdou síly. Kdy dojde k pádu. Každý je jiný. Ale „láska je shovívavá“, (1 Kor 13,4) proto neexistují nepotřebné či nesmyslné zpovědi. Vždy je možné povstat, i když opakovaně pácháme ten stejný hřích po mnoha léta. Trpělivost Lásky nezná hranic, Láska se neunaví. Matko, tvůj Syn má moc vždy pozvednout, jako tehdy tu ženu přistiženou při cizoložství. Sám je nevinný, ale právě proto musí padat, protože vinni jsou ti, pro které chce povstat.
Na Synově cestě jsi vždy přítomna, nic neunikne tvé pozornosti, Matko milosrdenství. Jsi stále nablízku a stále nasloucháš pláči, výkřikům bolesti, ale především slovům Syna, nevinného Odsouzence. Boží Matko i Matko jeho dětí, ty musíš být vždy přítomna. Tvá láska k nám je silnější než naše neposlušnost i odpor vůči Bohu. Matko Vykupitele, když chyběl Šimon Petr, objevil se jiný Šimon – Šimo z Kyrény. Toho dne už tu nebyl Tesař – Ochránce. Dříve jste s Josefem utíkali do Egypta před rozsudkem smrti, teď už to nejde. Stín Otce, který vytvářel tento Bohem vyvolený Ochránce Svaté rodiny, pominul a odebral se již na věčnost. Teď nadešel čas oběti Syna v tvé přítomnosti. Nebeský Otec, který nepomíjí a je vždy přítomen, o všem ví. Všechno přijímá. Na Synově cestě je také Veronika. Žena, která otřela Ježíšovu tvář, musela být podobná tobě. Musela být „geniální“ ze stejného důvodu – kvůli odvaze mateřství. Ona je však účastnicí jen tohoto zastavení. Ty, Neposkvrněná Matko, jsi byla při Synu vždy a budeš až do konce, až navěky.
Matko, Těšitelko zarmoucených! Tvůj Syn ve svém utrpení stále vidí utrpení druhých. Utěšuje plačící ženy, jako by v nich viděl tebe. I já ve své duši slyším: „Neboj se, neplač.“ Ježíš, Muž bolestí, není synem hromu, ale Synem Otce, který je „nekonečně milosrdný“ (Ef 2,4). Nezapomínejme, že Otec „nás miloval svou velikou láskou, a když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem. Milostí jste spaseni!“ (Ef 2,4-5). Matko, toužím v to upřímně věřit, abych ti přinesl útěchu. Teď vidím, jak trhají šaty našeho Ježíše. On byl nahý v betlémské jeskyni a nyní na hoře Golgotě. Jen On může být nahý, protože nemá co skrývat. Jeho nahotou jsme oděni, přikryti, ospravedlněni. Jeho nahota nám připomíná naše původní a trvalé touhy po nevinnosti. Jeho nahota nás odívá do roucha tvého Neposkvrněného Početí, Matko!
Panenská Matko, tvůj Syn ještě jako tesař často používal kladivo, hřeby. Nyní údery kladiva mu způsobují bolest a ponížení a tobě drásají Srdce. Ale tak tomu nebude vždy. Pamatovat na to znamená mít naději. Tak tomu nebude vždy! „Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás“ (Řím 8,18). Utrpení nás spojuje s věčnou slávou. Věříme, že „žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu“ (Řím 14,8). Pán však chce patřit nám. Pán, který se pro nás narodil, pro nás žije a pro nás umírá. A nám také dal za Matku tebe. Stali jsme se takto dědici Jeho lásky k tobě. Přijala jsi ho sňatého z kříže, jako kdysi v Betlémě novorozeného. Scénář se opakuje. Josef, nyní ten z Arimatie. Matka a rubáš, jako kdysi plenky. Život a smrt, radost a smutek. Přivítání a rozloučení. Pak bylo Synovo tělo uloženo do hrobu jako kdysi v Betlémě do jesliček. Nyní zde nejsou zvědaví, radostní pastýři, ani zářící andělské chóry. Zůstává jen láska. Zůstává jen věrnost Otce a Matky, zůstává očekávání nedělního rána Ježíšova vzkříšení.
Matko, výstup na vrchol Golgoty neukončil tvou bolest ani tvoji duchovní agónii. Tvoje bolestná cesta ještě pokračuje: přijímáš tělo svého zmučeného Syna na svůj klín. Prožíváš bolest, ale jsi plná naděje v očekávání vzkříšení. I my odevzdáme jeho tělo do tvých rukou – jako bezradné děti, které napáchaly mnoho zla a nyní nejsou schopny samy unést důsledky svých zlých činů. Matko, přimlouvej se za nás, abychom šli cestou obrácení a mohli přijmout ovoce jeho zmrtvýchvstání.
Amen.
Ave Maria!
Děkujeme Otcům Pallotinům a za zpřístupnění textů rozjímání.
