Milí čtenáři a rytíři Neposkvrněné, zdravíme Vás a zveme ke slavení pobožnosti prvních sobot – lednová první sobota bude 4.1.2025. Tentokrát rozjímáme první tajemství růžence světla: Křest Pána Ježíše v Jordánu.
- Informace k prvním sobotám najdete na tomto odkazu.
- Modlitbu růžence se můžete s námi virtuálně pomodlit zde.
Přihlaste se k odběru rozjímání k prvním sobotám
Pokud byste chtěli pravidelně dostávat email s připraveným rozjímáním, zaregistrujte svůj email do newsletteru. Mail bude chodit jednou měsíčně.
Text rozjímání na první sobotu v lednu
Křest Pána Ježíše v Jordánu (text si můžete také poslechnout)
Text rozjímání ke stažení ve formátu PDF.
Rozjímání na první sobotu (leden 2025)
Křest Pána Ježíše v Jordánu
P. Sławomir Kunka
Po necelých třiceti letech rodinného života opouští náš Pán svůj domov v Nazaretu. Tam vyrůstal a učil se životu a práci. Panenská Matko, ačkoli nám evangelisté okolnosti této události nepopisují, musela jsi ji velmi prožívat. Ten den jistě naplnil tvé srdce zármutkem, ale byl také potvrzením tvého fiat Otcovým záměrům. Po smrti Josefa, který tě od prvních okamžiků vtělení doprovázel, staral se o tebe a chránil tě, odchází nyní i tvůj milovaný Syn.
Josef, tvůj manžel, „byl spravedlivý muž“ a nechtěl tě vystavit pohanění, když zjistil, že jsi v požehnaném stavu. Rozhodl se tě opustit, protože nechápal, co se stalo. Nepřipouštěl si o tobě špatné myšlenky a zároveň nemohl popřít to, co viděl stále zřetelněji. Byl ve velkém rozpolcení mezi svou láskou k tobě a tím, co mu říkal rozum. Maria, v té době jsi nemohla nic dělat, nebránila ses, nevysvětlovala jsi. Viděla jsi také utrpení a duchovní boj svého Snoubence. Oddaná Pánu jsi důvěřovala jeho moudrosti a dobrotě. V pokoře a poslušnosti jsi stála u svého „fiat“ a přenechala jednání pouze Bohu. A pomoc přišla. Když se Josef rozhodl, že odejde, „hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: ´Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha Svatého´” (Mt 1,20). Matko, tvůj pozemský Snoubenec byl věrný. Jeho srdce přijalo Boží vůli. Zůstal po tvém boku. „Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě” (Mt 1,24). Vytvořili jste společenství opravdové jednoty založené na Bohu. Vše jste podřídili Bohu a jeho záměrům. Váš domov se stal domovem Božího Syna, domovem ticha a práce, modlitby a věrnosti Pánu. Zde vám byl Ježíš jako dítě podřízen. Právě zde, uprostřed vás, „Ježíš prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí” (Lk 2,52). Tento stav však nemohl trvat donekonečna. Josef tiše odešel k Pánu, zatímco Ježíš odešel, aby na zemi pokračoval v plnění vůle nebeského Otce. Takto jsi ho přece vychoval, aby především plnil Otcovy záměry.
Po odchodu z Nazareta „přišel Ježíš z Galileje k Jordánu k Janovi, aby se od něj nechal pokřtít. „Ale on se bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?“ Ježíš mu však řekl: „Nech tak nyní, neboť je třeba, abychom zcela splnili Boží vůli.“ A tak mu vyhověl. Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody“ (Mt 3,14-16). Jan Křtitel se podvoluje, protože chce splnit vše, co bylo Bohem připraveno pro naplnění plánů na Vykoupení světa. Veškerá víra a věrnost proroka z pouště v tomto okamžiku dosahuje svého nejvyššího bodu. Zbývá už jen odevzdat svůj život. Než se ho vzdá, odevzdá svému Pánu službu křtu ve vodách Jordánu. Vše se naplní.
Maria, byla jsi toho dne přítomna u Jordánu? Evangelisté o tom nic neříkají. Tato událost byla jistě důležitá, takže jsi ji musela prožít i ty, přičemž jsi vše podporovala modlitbou a duchovním spojením se svým Synem. Když byl Kristus Janem pokřtěn, „hle ‒ otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: ´To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení´“ (Mt 3,16-17). Tato Otcova slova vyjadřovala také pravdu skrytou ve Tvém mateřském Srdci. Skrze tajemství Vtělení se ve tvém lůně Bůh stal člověkem, ale i člověk byl spojen s Bohem skrze společné otcovství a mateřství vůči Ježíši Kristu. Maria, to je také tvůj Syn, tvoje jediné zalíbení! Od tebe se Ježíš naučil pokoře, skromnosti. A takový byl vždycky. Stál v zástupu, aby byl stejně jako ostatní pokřtěn z Janových rukou ve vodách Jordánu.
Přečistá Panno, význam této události je pro tvého Syna zcela jiný než pro ostatní věřící v davu. On nepotřeboval obrácení ani smytí hříchů. Chtěl však dát znamení Křtiteli, který v něm rozpoznal Beránka Božího, jenž „snímá hříchy světa“. Jan si byl hluboce vědom svého poslání; věděl, proč byl Bohem poslán. Sám se jeruzalémským kněžím a levitům vyznal: „Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánků.“ (Jan 1,26-27). Jan popisuje scénu Ježíšova křtu následovně: „Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.’“ (Jan 1,32-33). Znamení dal sám Otec. Vše se naplnilo podle jeho záměru.
Slova anděla pronesená v Hospodinově stánku k Zachariášovi se naplnila. Boží posel o synovi, který měl být počat, řekl: „Půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k dětem, neposlušné k smýšlení spravedlivých a připravil Pánu ochotný lid” (Lk 1,17).
Jan nepodlehl pokušení „vyzvedávat sebe“ díky poslání, kterému se dostalo, aby byl Ježíšovým předchůdcem. Věděl, kde je jeho místo. Když „Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: ´Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm´“ (Lk 3,15-16).
Prorok od Jordánu byl spravedlivý a prozíravý. Nezapomněl na své poslání, zůstal mu věrný. Scéna z evangelia to potvrzuje. „Přišli k Janovi a řekli mu: ‚Mistře, ten, který byl na druhém břehu Jordánu u tebe a o kterém jsi vydal svědectví, on sám křtí a všichni jdou k němu!‘ Jan odpověděl: ‚Nikdo si nemůže nic vzít, není-li mu to dáno z nebe. Vy sami mi musíte dosvědčit, že jsem řekl: ‚Já nejsem Mesiáš, jsem poslán před ním.‘ Ženich je ten, kdo má nevěstu; ale přítel ženichův, který je s ním a slyší ho, srdečně se raduje z ženichova hlasu. A tak je má radost dovršena. On musí růst, já však se menšit.’“ (Jan 3,26-30)
V životě, kázání a mučednictví, ó Matko, Jan předešel tvého Syna. Jeho smrt byla pro Ježíše také znamením, že se blíží okamžik jeho oběti na kříži. Po stětí Křtitele uvězněného v kobkách Herodova paláce „přišli jeho učedníci, vzali tělo a pohřbili ho. Pak šli a oznámili to Ježíšovi. Když to Ježíš uslyšel, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám.“ (Mt 4,12-13). Tvůj Syn potřeboval modlitbu, aby ve svém srdci nepřipustil strach a setrval ve spojení s Otcovou vůlí.
Zamysleme se nad svým křtem. Pravděpodobně si na něj nepamatujeme, ale věříme v jeho sílu a trvalé účinky? Pamatuji si jeho datum? Modlím se s vděčností za toho, kdo mi tuto svátosti udělil, za své kmotry a za své rodiče, kteří mě do církve uvedli? Svatým křtem jsme se stali Božími dětmi v jeho církvi, obdrželi jsme dar nadpřirozené víry a naše duše byla nasměrována k nebi, kde pro nás Otec připravil místo.
Maria, Matko Církve, nauč mě milovat Církev láskou dítěte a učedníka. Potřebuji tvou pomoc, abych viděl svou Církev jako mystické Tělo a Nevěstu tvého Syna. Ó Neposkvrněná, jak mnoho Církvi dlužím a kolikrát mi chyběla úcta a respekt k její svatosti. Proto také trpíš, neboť jsi její Matkou. Rozpal ve mně vroucnost obětavé lásky k pastýřům Církve a ke všem, které má Církev předložit Bohu jako plody své pozemské služby. Věřím, že „pekelné mocnosti ji nepřemohou“ (Mt 16.18).
Amen.
Ave Maria!
Děkujeme Otcům Pallotinům a za zpřístupnění textů rozjímání.
