Mystická modlitba srdce
Trojiční Srdce miluje trojiční láskou!
text: s. Kateřina Klosová | Centrum Aletti, Olomouc
Jak uchopit, představit si Boží Srdce, jeho Trojjedinost? Bůh ve své Trojici miluje. Celá jeho činnost je jen láska. Může toho člověk dosáhnout? V jednom lidském srdci se v jistém čase zrodila tato slova: „Když mě budete skutečně milovat, pak už se mě nebudete na nic ptát. Budete přebývat ve mně a já budu přebývat ve vás.“ Jak lze prakticky naplnit tuto touhu Božího Srdce?
Srdce – to nejvnitřnější, co je v člověku
Na křesťanském Východě „duchovní život“ znamená účast na životě Ducha Svatého, který sídlí v srdci člověka. Pouze v našem nitru, v nitru srdce, je možný vzájemný styk s Bohem, který je citlivý k srdci člověka. Tam se odehrává pravá duchovní zkušenost, bez níž neexistuje náboženství ani etika. Abychom lépe pochopili pojem srdce, jak se zachoval na Východě a u západních mystiků, musíme se vrátit k jeho biblickému významu. V Písmu svatém lidské „srdce“ myslí, rozhoduje se, je místem vnitřního života, a také místem, kde sídlí Boží zákon a probíhá kontakt s Bohem. Analogicky bychom mohli použít jako společný základ výraz: vnitřní člověk. Tento pojem má vyjadřovat základní lidskou zkušenost, tedy že člověk ve skutečnosti není tím, čím se navenek jeví, ale tím, čím je uvnitř, skrytě.1
Probodené Srdce Ježíše Krista
„Bůh je Láska!“ píše sv. apoštol Jan (srov. 1 J 4,8) a mnozí klasici duchovního života doplňují, že jde o nejkrásnější a nejvýstižnější definici Boha. Jedinou činností věčné Lásky je věčné milování. Miluje ten, kdo má srdce na pravém místě. „Teologie srdce vychází z muže s probodeným Srdcem,“ říká Karel Rahner. Srdce našeho Pána je Srdce probodené. Když Ježíš skonal, vytryskla z jeho Srdce Krev a Voda (srov. J 19,34). Srdce druhé Božské Osoby se stává pramenem, ze kterého vyvěrá živá Voda a Hořící Krev na odpuštění hříchů, tedy Boží milosrdenství: pramen očištění a požehnání pro srdce každého člověka, což se nám se vší vážností a silou potvrzuje v činnosti církve – v každé svátosti smíření.
Roztržené Srdce Nebeského Otce
Nebeský Otec, který s velikou láskou ve své moudrosti neustále plodí Syna, má Srdce, které cítí vše, co se dotýká Osoby jeho Syna a zároveň srdce každé lidské osoby. Když Pán Ježíš zemřel na kříži, „chrámová opona se roztrhla vpůli od shora až dolů“ (srov. Mt 27,51). Tuto událost můžeme vnímat jako symbol Otcova Srdce. Od této chvíle je jeho Srdce roztržené. Již není žádná zábrana vejít dovnitř. Konečně má každý volný přístup do Božího království, do Srdce, které žhne láskou a které v odpověď na lidskou zlobu, tvrdost a nedůvěru nabízí jako lék své věčné Otcovství!
Bůh stvořil na počátku člověka, Adama a Evu, ke svému obrazu a z lásky (srov. Gen 2,22). Záhy však přicházejí jejich dva synové: Ábel a Kain. První jako symbol lidí, kteří se nechají vykoupit, druhý jako ten, který dobrovolně a vědomě odmítá lásku nebeského Otce. Srdce milujícího Otce je trháno od první chvíle, kdy stvořil člověka z lásky.
Rozdrcené Srdce Ducha Svatého
Duch Svatý je Láska mezi Otcem a Synem. Slovo láska je v dnešním světě jedno z nejvíce zprofanovaných slov. Pojem láska dnes znamená vše, jen ne to, čím skutečně je. Kdybychom dělali anketu a ptali se lidí, které náhodně potkáváme na ulicích, co znamená slovo láska, kdo z nich by odpověděl, že Láska je Osoba, že Láska je Bůh? A to je jeden z důvodů, proč je Srdce třetí Božské Osoby úplně rozdrceno, rozmetáno na prach, až na „tekutinu“, která vyvěrá a teče ze spojených Srdcí Otce i Syna. Srdce Ducha Svatého je „tekutá“ Láska, která protéká každým lidským srdcem, které se mu s důvěrou otevírá. Tato Láska uzdravuje, naplňuje, žehná a proměňuje zevnitř. Chce proměnit srdce člověka, aby mu potom mohla svěřit své dary, své plody ke službě druhým.
Sjednocení lidské a Boží bolesti
Když si Trojjediné Srdce Boží představíme jako Srdce jediné, můžeme vnímat, že Srdce, které na kříži probodli, se postupně stává Srdcem roztrženým: podobně, jako když má člověk tělesnou ránu a neléčí ji, stále se zvětšuje, až se roztrhne. Z jediného Srdce Otce i Syna potom skrze roztržení začíná „vytékat“ Srdce Ducha Svatého, ona „tekutá“ Láska. Aby se i naše srdce mohlo prakticky sjednotit se Srdcem Božím, můžeme ve svém osobním životě hledat, která bolest mé srdce probodává, co je pro mě tak těžké, že to mé srdce přímo trhá, a v čem, a ve které události mého života se mé srdce cítí úplně zdrcené, rozdrcené? Když hlouběji pochopím, že svou bolest mohu sjednotit s Boží bolestí, že Pán nadále trpí ve svém stvoření, nadále prožívá vše se svou Nevěstou Církví, dostane má bolest nový smysl a hlubší rozměr. Možná lépe pochopíme, že skutečná láska je vždy také obětí.
Mystická modlitba srdce
Ve všech staletích se lidé ptají, jak se mají modlit. Pseudo-Makarius říká, že je potřebné udělat vše, co je v našich silách. Na druhou stranu Jan Zlatoústý zdůrazňuje, jak je důležité uvědomovat si vlastní hranice a nutnost Boží pomoci. Ctnost nezávisí pouze na nás samotných, ale i na milosti shůry. Odtud také praktická rada Teofana Zatvornika: „Pracujte ze všech sil, avšak nechte na Pánovi, abyste uspěli.“ Když se naučíme bránit zlým podnětům – myšlenkám, které na nás stále dotírají, přichází poté další stadium, označované jako zralé. V něm s úžasem zjistíme, že z nitra vybublávají (do myšlenek nebo citů) podněty. Srdce začíná tiše hovořit, tzv. ševelit. Odkud se to bere?! ptáme se. Hesychasté říkají, že je to z Ducha Svatého, který má v srdci svůj trůn. V těchto momentech, kdy se učíme rozeznávat a dešifrovat, srdce ševelí a vybublává z něj řeč Ducha – modlitba srdce! Ať bdíme, nebo spíme, srdce mluví. A toto je ona modlitba v praxi, mystická modlitba srdce: křesťan se modlí v Duchu, je veden Duchem. Modlitba v nás takto formulována Duchem vždy dojde až k Bohu.2
Návrat do objetí Trojice
Čím více poznáváme Trojiční Osoby, tím více vrůstáme do Trojice samotné, přímo do jejího lůna. Duch Svatý přesazuje z pokladnice Ježíšova Srdce do srdcí svých přátel vše, neboť Láska dává vše a nic si neponechává. Takto obdarováni se stále více stáváme Nevěstou jediného Ženicha Ježíše Krista. On je do nás stále věrněji obtisknutý, my stále více sáláme jeho čistotou, pokojem, pokorou, a jeho tichostí. On je stále více v nás a my v něm, proto s ním můžeme na oltáři svého srdce vše a všechny neustále obětovat Otci tak, jako Panna Maria s jejím Synem Ježíšem. Každá duše se tak stále více stává posvátným ohněm, který Bůh vložil na oltář srdce člověka.
1 Srov. Špidlík, Tomáš. Modlil se tváří k východu. Velehrad–Řím: Refugium, 2010, s. 244–245.
2 Srov. tamtéž s. 241–243.