Panna Maria, která jako „malá tmavovláska“ z výšin Montserratu našla svůj druhý domov v srdci Evropy
text: Jan Royt | autor je historik umění
V benediktinském opatství Santa Maria de Montserrat, na „pilovité hoře“ nedaleko Barcelony, se po staletí uctívá milostná socha Panny Marie zvaná La Moreneta („malá tmavovláska“). Místo, kde podle tradice stávala již v antice římská svatyně bohyně Venuše, se stalo jedním z nejvýznamnějších mariánských poutních center Evropy a jeho úcta pronikla i do českých zemí.
Trůnící Madona
Madona Montserratská je dřevěná polychromovaná socha vysoká 95 cm, vytvořená v přísné frontální kompozici typické pro románské období. Panna Maria sedí na trůně bez opěradla, oděná do dlouhého symetricky uspořádaného šatu, s hlavou zahalenou šlojířem a korunovanou nízkou zlacenou korunou. Na jejím klíně sedí frontálně komponovaná postava Ježíška, oblečená do dlouhého kolobiónu a korunovaná zlatou korunou. Ošacení Panny Marie i Krista je zdobeno plátkovým zlatem.
Socha, která se vracela
Přísná symetrie sochy a detaily draperie prokazují, že socha byla vytvořena ve 12. století. Tradice poutního místa však sahá mnohem hlouběji. Podle legendy byla mariánská socha roku 718 ukryta na hoře Montserrat před maurskými nájezdy. Dodnes je vystavena k veřejné úctě na stříbrném oltáři klášterní baziliky, na místě, kam se podle vyprávění vždy zázračně vracela.
K Montserratu putovali poutníci nejen ze Španělska, ale z celé Evropy. S Madonou Montserratskou jsou spojeny četné zázraky. Roku 1203 zde putoval Petr Nolasco, zakladatel řádu mercedariánů, a dne 25. března 1522 sem po válečných zraněních dorazil Ignác z Loyoly, který zde odložil svou zbroj a rozhodl se pro cestu služby Bohu. Socha byla slavnostně korunována papežem Lvem XIII. roku 1881.
Madona Montserratská v českých zemích
Velké úcty se Madona Montserratská dočkala i v českých zemích. Roku 1632 nechal císař Ferdinand II. ve Vídni za Skotskou bránou zřídit klášter montserratských benediktinů, jehož prvním opatem se stal řeholník Benedikt Peňalosa de Modragon. Ten přišel ze Španělska v doprovodu infantky Marie, budoucí manželky Ferdinanda III., a přivezl s sebou i devocionální kopie Panny Marie Montserratské.
Po jednání s Albrechtem z Valdštejna se Peňalosa rozhodl založit klášter také na hradě Bezdězi, jehož poloha na vysokém kopci připomínala katalánský Montserrat. Záměr byl uskutečněn roku 1666 a v hradní kapli byla poutníky uctívána jedna ze soch Madony Montserratské. K hradu vedla křížová cesta a po zrušení kláštera byla socha přenesena do kostela sv. Bartoloměje a Panny Marie Montserratské v Doksech, kde se nachází dodnes.
Španělští montserratští benediktini převzali roku 1635 také klášter v Emauzích a v nové kapli zde umístili poměrně věrnou kopii katalánského originálu. Na vnější stěně kaple se dodnes dochoval reliéf andělů, kteří pilou řežou horu, což je obrazná připomínka „pilovité hory“ Montserrat.
Úcta k Madoně Montserratské se objevila i na Hradčanech, ve Vodňanech a v Cizkrajově. Ve Vodňanech se dochoval votivní obraz s vyobrazením Montserratu a milostné sochy Panny Marie Montserratské, dnes uložený ve vodňanském muzeu. V Cizkrajově založil roku 1651 Bartoloměj, rytíř z Tanazoll-Zillu, kapli Panny Marie Montserratské, do níž umístil sochu přivezenou z Montserratu po děkovné pouti za uzdravení ze zranění v bitvě. Na místě kaple byl v letech 1712–1716 vystavěn poutní chrám s Božím hrobem, zrušený roku 1785, po jehož zániku byla socha přenesena do farního kostela v Cizkrajově a roku 1885 znovu umístěna do obnoveného poutního kostela.
QR platba na účet časopisu Immaculata: 7498984001 / 5500.
Objednat
