Přijmout Marii za Matku znamená jít za Kristem a posvěcovat svůj každodenní život.
text: br. Bohdan Heczko OFMConv
Proč se jako rytíři Neposkvrněné odevzdáváme Panně Marii? Nestačí snad odevzdat se přímo Bohu? Odpověď není v oslabení víry v Boha, ale naopak v jejím prohloubení. Odevzdání se Marii není obchvatem, ale cestou – cestou, kterou nám naznačil sám Bůh.
Tajemství Mariina jména
„Jsem Neposkvrněné Početí.“ Takto se Panna Maria představila v Lurdech. Stalo se to čtyři roky po vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném Početí, které roku 1854 vyhlásil papež Pius IX.
Samotné dogma říká: „Nauka, podle níž blažená Panna Maria v prvním okamžiku svého početí, díky zvláštní milosti a výsadě ze strany všemohoucího Boha, s ohledem na zásluhy Ježíše Krista, Spasitele lidského rodu, byla uchráněna od jakékoli poskvrny dědičné viny, je zjevena Bohem, a proto jí musí všichni věřící pevně a trvale věřit.“
Svatý Maxmilián Kolbe si u lurdského zjevení všímá jednoho nenápadného, ale zásadního detailu: Panna Maria neříká, že byla neposkvrněně počata, ale že je Neposkvrněné Početí. Přirovnává to k rozdílu mezi slovy bílá a bělost. Něco bílého se může zašpinit. Bělost však zůstává bělostí vždy.
Právě v tomto vyjádření svatý Maxmilián vidí hluboké potvrzení Mariina privilegia: hřích se jí nikdy ani na okamžik nedotkl, zlý duch v ní neměl žádné, ani to nejmenší místo. Její bytí bylo od počátku zcela otevřené Bohu.
Souhlas, který mění dějiny
Tato výsada se jasně ukazuje ve chvíli zvěstování. Maria dává Bohu svou odpověď: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova.“ Nevidíme zde vykrucování ani smlouvání, ale svobodný a důvěryplný souhlas, přestože s Božím plánem přicházejí i značné komplikace.
Vrchol této důvěry nacházíme pod křížem. Maria stojí pod křížem svého Syna a ve svém srdci s ním trpí. Přesto souhlasí s cestou, kterou si Bůh zvolil k vykoupení lidstva – že výkupnou cenou za hřích bude Boží Beránek, její Syn Ježíš. Souhlasí, i když trpí. Důvěřuje, i když ještě nevidí východisko. Právě zde byla její víra vyzkoušena nejtěžším možným způsobem, ona ale nepřestala důvěřovat, proto ji také právem nazýváme hrdinkou víry.
Teprve po Ježíšově zmrtvýchvstání Maria plně zakouší, jak mocné byly Boží plány. Protože byla prostá hříchu, dokázala dokonale sladit svou vůli s vůlí Boží a své plány zcela podřídit plánům Otce.
„Hle, tvá Matka“
Pod křížem jí však bylo svěřeno ještě jedno poslání: má přijmout učedníka za svého syna, a učedník má přijmout Marii za svou Matku (srov. Jan 19,26-27). Zajímavé je, že se na tomto místě evangelia neříká jméno učedníka, snad proto, aby si tam každý z nás dosadil své jméno.
Cesta rytíře Neposkvrněné
Ve výše řečeném leží základ odevzdání se Panně Marii v Rytířstvu Neposkvrněné. Odevzdáváme se té, která je bez poskvrny hříchu, a proto si můžeme být jisti, že nás nikdy nepovede chybně ani proti Bohu. Zároveň se odevzdáváme Neposkvrněné proto, že nám ji dává sám Ježíš, aby nás jako Matka vedla ke svému Synu – Spasiteli – a učila nás důvěře v Boha i ochotě plnit jeho vůli. Přijmout Marii za Matku tedy není jen jakousi „výhodnou duchovní známostí“, na níž by nám ostatně mělo záležet, ale především konkrétním uskutečněním Ježíšovy vůle.
Odevzdání se Neposkvrněné tedy neznamená odklon od Boha. Naopak – znamená učit se od té, která Bohu patřila beze zbytku. V jejím postoji důvěry se i my učíme přijímat Boží vůli a následovat ji nejen ve chvílích radosti, ale i tam, kde zůstává zahalena tajemstvím. Na této cestě nás vede k posvěcení našeho života a k plnému sjednocení s Kristem.
