„Konečně je za mřížemi, přeji mu to!“, řekl mi jeden věřící přítel. S tím „přáním kriminálu“ je to samozřejmě problematické, protože katolický křesťan nesmí přát nikomu nic zlého, nicméně oprávněný důvod k radosti může být ten, že zločin byl odhalen a bude – doufejme – spravedlivě potrestán. Aby spr

Zrnka růžence v dějinách nesčetněkrát ztekla sebesilnější hradby nepřítele, např. v Manile r. 1646, kdy byl katolicismus díky růženci zachráněn pro celou Asii. Mohutná a skvěle vyzbrojená nizozemská flotila chtěla dobýt Manilu a pak i celé Filipíny. V cestě jí stály pouhé dvě kupecké lodě, vyzbrojené dle nejlepší snahy mizerně v porovnání s prvotřídní artilerií celé flotily, čítající několik velkých korábů. Asi jako byste se chtěli se dvěma náklaďáky s děly na korbě ostavit tankům. Páter Conca začal námořníkům na lodích Vtělení a Růženec předříkávat růženec a oni mu z palub odpovídali. Slíbili, že v případě vítězství vykonají pouť do manilského kostela Panny Marie Růžencové. Od března do října svedli pět tuhých bitev s mnohonásobnou přesilou. Pětkrát zvítězili. Z vojenského hlediska – nevysvětlitelné. Protestantské lodě Nizozemců byly potopeny, z dvou set katolických obránců padlo jen patnáct mužů. Dodnes prochází ulicemi města průvod se sochou Panny Marie Růžencové na památku této události.

Ale podívejme se na jedno nekrvavé vítězství z doby nedávné. Jsme v poválečném Rakousku, rozděleném mezi čtyři vítězné mocnosti. Hospodářsky nejvýnosnější část (včetně Vídně) je v držení Sovětů, kteří si brousí zuby na celou zemi. Když na podzim r. 1945 prohrávají komáři volby, napíše jejich stranický plátek, že bitva je prohraná, ale válka, jež právě začala, skončí slavným vítězstvím. A začalo něco, co tak trochu známe z našich luhů a hájů – rudý nátlak, vraždy odpůrců, rabování. A tu se do věci vložil jistý páter Petrus Pavlicek.

Když si tak připomínám tu svou skoro až neskutečnou cestu do lůna katolické církve, pokorně se skláním před tajemstvím podivuhodných zásahů Boží Prozřetelnosti, které zapříčinily zásadní změnu v mém životě.

Narodil jsem se r. 1947 jako jediné dítě svých rodičů. Ve stejném roce jsem byl pokřtěný v anglikánském kostele. Můj otec pracoval jako advokát v majetkovém oddělení Rady hrabství Londýn, kde měl na starosti koupi a prodej nesmírného množství usedlostí patřících městu. Měl jsem ho velmi rád. Ačkoliv nikdy do kostela nechodil, byl to opravdu šlechetný, poctivý a slušný člověk. Byl též – stejně jako četní jeho předci – aktivně činným svobodným zednářem, zasvěceným ve 4. stupni (Tajný mistr, pozn. překladatele) zednářské lože Královská klenba (Royal Arch), oddělené kdysi od Velké lože Anglie.

Pravda o zednářství

Někdy v roce 1960, když jsem studoval na protestantské univerzitě Trinity College v irském Dublinu, mi otec půjčil knihu o francouzské revoluci. Zrovna jsme toto téma probírali na přednáškách, doporučil mi tedy, abych si ji přečetl. Určitě by nás oba náramně pobavilo, kdyby nám někdo tvrdil, že četba právě této knihy mě později přiměje k prostudování a následnému úplnému přijetí katolického učení a k přesvědčení, že pouze katolická víra je tou jedinou pravou vírou svěřenou nám Kristem Ježíšem.

Prof. Roberto de Mattei, Evropská univerzita v Římě

Jakkoli nás od 13. 5. 1917 dělí již 95 let, je fatimské poselství závazné i pro 21. století. Poselství Panny Marie předané třem malým pasáčkům – Lucii, Hyacintě a Františkovi – se skládá, jak všichni jistě dobře vědí, ze tří různých, přesto však navzájem souvisejících částí. Ta první se vztahuje ke spáse duší. Vyznačuje se vpravdě otřásající vizí pekla, místa, kde končí duše hříšníků, kteří nelitují svých hříchů a nechtějí se za ně kát. Druhá část pak hovoří o rozšíření trestů na ty národy, které nezachovávají věrnost Božím zákonům. A třetí, jež byla zveřejněna v červnu r. 2000, hovoří o pronásledování církve, přičemž vykresluje scény vražděných biskupů, řeholníků a řeholnic, laiků, ba i samotného papeže jejich nepřáteli. Diskuse, jež jsou v posledních letech vedeny o třetím fatimském tajemství, tak trochu oslabily sílu prorockých slov obsaženou ve dvou stěžejních výpovědích: „Rusko rozšíří po světě svou bludnou ideologii“ a „Nakonec mé Neposkvrněné srdce zvítězí“.

děkujeme Vám všem, kteří jste odpověděli na naši výzvu z minulého čísla a zaslali nám vyplněný dotazník MI. Je to pro nás důležitá zpětná vazba, proto znovu prosíme Vás, kteří jste nám ještě neodpověděli, abyste si udělali pár minut čas a dotazník nám zaslali. Můžete k tomu využít buď papírovou podobu dotazníku z časopisu, anebo digitální verzi zde na našich webových stránkách. Jak jsme psali v minulém čísle, chtěli bychom Rytířstvo Neposkvrněné více rozvinout v rovině MI2, kdy každý člen je

Na den 11.5.2012 připadne 10. výročí vysvěcení Kristova kněze a rytíře Neposkvrněné P. Mgr. Ing. Jana Špačka z jindřichohradeckého vikariátu.
K tomuto výročí mu přejeme vše nejlepší, hodně zdraví a stálou ochranu Panny Marie.

Touto cestou chci poděkovat za přímluvy a modlitby, které pronášel za uzdravení mé 7 leté vnučky, v době její těžké nemoci.

Také  přeji, aby se mu práce ve farnostech dařila a byl spokojen.

vděčná rytířka Marie

 Milovaní v Kristu! Moc Vás prosím, připojte se v modlitbě spolu s námi za mladou statečnou rodinu, která v květnu očekává narození prvního miminka. Miminko je chlapeček Matěj, vyšly mu špatné výsledky tripple testu a také i genetický ultrazvuk. Má oboustranný hydrocefallus (zvětšená tvorba mozkomiš

7. neděle velikonočníP. František Juchelka OFMConv

Jan 17,11b-19

Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se: „Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo. Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě ve světě, aby měli v sobě plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od Zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě.“

Dnešní evangelium zahrnuje úryvek z Ježíšovy velekněžské modlitby. Pán Ježíš v ní prosí za apoštoly a za celou Církev. Říká konkrétně tři prosby: „zachovej je ve svém jménu“, „zachraň je od Zlého“ a „posvěť je v pravdě“. Máme jistotu, že tyto prosby byly vyslyšeny, protože Pán Ježíš za nás přinesl Otci dokonalou a Jemu milou oběť, „zasvětil se pro nás“ tím, že se poslušně poddal Otci a šel za nás na kříž. Nyní je u Otce a stále se za nás přimlouvá (srov. Ř 8,34; Žd 7,25).

Teď je ovšem řada na nás, abychom to, co nám Spasitel získal a vyprosil, přijali a realizovali ve svých životech. Jak to dělat? Především zůstáváním v pravdě, v Božím slově. Co to ale konkrétně znamená?

Pomluvy, vycházející z fantazírujícího dramatu německého publicisty Rolfa Hochhutha „Náměstek“, se staly normou očerňování papeže Pia XII. Prim tady hráli komunisté. Západní liberálové se však rádi připojili. Hysterická obvinění Pia XII. odvracela totiž pozornost od skandálního postoje celého Západu vůči Hitlerovi a Židům v době druhé světové války.

Papež Pius XII. nejenže nemlčel o hitlerovských zločinech, ale hlasitě a důrazně je odsoudil. Před ještě ostřejším odsouzením ho zastavila starost o osudy té části židovské populace, která nalezla útočiště před deportacemi v církevních zařízeních. Židovské organizace si toho byly vědomy, proto po válce zahrnuly Pia XII. mnoha projevy uznání za jeho postoj a aktivitu.

 V sobotu 24. března se Praha stala místem setkání pro ty, kterým není lhostejný život druhého člověka. Konal se zde již XII. ročník Pochodu pro život, který organizuje Hnutí Pro život ČR. Ve 13 hodin sloužil kardinál Dominik Duka mši svatou, která byla obětována na úmysl ochrany lidského života od

Vážení čtenáři, vážení rytíři Neposkvrněné,

letošní rok je plný významných výročí. Především náš časopis Immaculata slaví 20. výročí své existence. Navazuje na polského „Rytíře Neposkvrněné“, kterého před 90 lety začal vydávat sv. Maxmilián Kolbe. Svoje výročí slaví též mariánské apoštolské hnutí „Rytířstvo Neposkvrněné“ (MI), které náš světec založil před 95 lety. O významnosti o. Kolbeho svědčí fakt letošního 30. výročí jeho svatořečení. Dále si připomínáme 170 let od zázračného obrácení Alfonse Ratisbonnea, které se událo díky mimořádnému zásahu Panny Marie. No a nesmíme opomenout 95. výročí fatimských zjevení. Celá tato řada výročí nám říká, že Bůh je s námi a Matka Boží nad námi bdí.

Restituce, restituce, restituce! Toto slovo teď skloňují ve všech pádech všichni nepřátelé Církve jakéhokoliv ražení. Lze slyšet od levicových poslanců a číst v různých internetových médiích, že prý „Církev získala majetek, jenž jí byl komunisty r. 1948 ´znárodněn´, krádežemi, loupežemi nebo exekucemi odsouzených a upálených kacířů, proto je nemorální něco jí vracet“. Takové jsou nejčastější argumenty.

Něco tvrdit je ovšem jedna věc, něco dokázat druhá.

Máme velikou radost, že s posledním loňským číslem Immaculaty jsme našim stálým čtenářům mohli zaslat DVD s názvem "Místo zvané domov". Originální titul "A Place Called Home" vydala Renewal Ministries - americká katolická evangelizační skupina kolem pana Ralpha Martina. Díky jeho vstřícnosti, a díky spolupráci s TV Noe mohla vzniknout česká verzi filmu.

Nepřehlédni

• Papež Pius XII.: zbabělec nebo hrdina?
• Turínské plátno podle výzkumů ruské Federální bezpečnostní služby
• V plynových komorách Osvětimi hynuli i katolíci židovského původu
• Myšlenky sv. Maxmiliána Kolbeho
• Obrázek
• Svatý Maxmilián Maria Kolbe
• P. Čeněk Tomíško - Pěvec Mariin
• Neposkvrněná a Její medailka
• Trochu apologie
• Nedělní zamyšlení