[email protected] 605 459 174
Buď pochválena, Neposkvrněná Panno! Byla jsi světlem a duší Rytířstva Neposkvrněné během sta let jeho trvání. Ve snaze věrně následovat Krista rozjímáme nad Tvými zářivými ctnostmi tak jako sv. Maxmilián. V tobě jsme našli sílu milovat a skrze Tebe přinášíme dobrotu Tvého Syna
Úmysl Rytířstva Neposkvrněné na květen 2017: Aby Rytířstvo Neposkvrněné dokázalo jít cestou, kterou nám ukazuje Panna Maria. Nedělní ráno. Muž odchází z bytu, do kterého se přistěhoval před dvěma měsíci. Ve výtahu se potkává – jako obvykle – s tímtéž sousedem, který ho stále
V letošním roce si připomínáme několik významných jubileí. Kromě stého výročí zjevení Neposkvrněné Panny Marie ve Fatimě je to také sté výročí založení Rytířstva Neposkvrněné a sté výročí vypuknutí Velké říjnové socialistické revoluce, kterou předpověděla Matka Boží ve svém fatimském zjevení.
Setkání křesťanských médií (22. 3. 2017) Díky otci Martinu Holíkovi, řediteli Rádia Proglas, se v naší zemi velmi úspěšně rozvíjí spolupráce mezi médii, která jsou v rukou křesťanů. Tato média usilují o to, abychom společně a přitom každý svým specifickým
Hospodin je ten, který od svého lidu nejen vyžaduje bezmeznou lásku, ale především ten, který ji jako první dává. V liturgii hodin je uveden text z páté knihy Mojžíšovy, který zní takto: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh. Hospodin je jediný. Miluj
6. srpna 1945 vybuchla nad Hirošimou atomová bomba. V jedné jediné chvíli se celé město proměnilo v hromadu sutin. text: Marcin Jakimowicz | Gość Niedzielny 2017/11 (16. 3. 2017) | Překlad L. Rösner Neměli to vůbec přežít. I kdyby je nějakým zázrakem nesmetla tlaková vlna
Ako „taliansky turista” biskup Pavol Hnilica v roku 1984 prešiel cez rozum sovietskym komunistickým vládcom. text: Dariusz Żuk-Olszewski, PhD. Príbeh, ktorý si priblížime, by dozaista mohol byť zaujímavým námetom na celovečerný napínavý detektívny film. Hoci postava biskupa Pavla Márie Hnilicu mimoriadnym
Jedna ruka střílela a druhá vedla kulku… text: P. Paweł Warchoł OFMConv | překlad redakce Významným rysem pontifikátu Jana Pavla II. je tajemství Fatimy. Fatimské poselství nebylo dříve v centru jeho pozornosti. Boží prozřetelností se však Jan Pavel II. stal nástrojem,
Vyvrcholením středověkého zápasu o mravní povznesení papežství, o jeho nezávislost na světské moci, o odstranění simonie kléru a o bezpodmínečnou závaznost kněžského celibátu na latinském Západě byl pontifikát sv. Řehoře VII. (1073–1085). Započalo to reformou papežství – a skončilo velkolepou reformou celé Církve. Reformní duch kláštera v Cluny, z něhož
Události 2. poloviny 11. století v papežském Římě ukazují, že papežství, i když prošlo v dějinách krizemi, se vždycky ukázalo jako reformovatelné. K potřebné reformě vždycky došlo a ta se projevila jako dílo Ducha Svatého. Ten pokaždé inspiroval náležité reformní hnutí uvnitř církve, z něhož potom
Zhruba od smrti Jana VIII. r. 882 nastalo pro papežství období těžké zkoušky, trvající až do poloviny 11. století. V církevních dějinách je známo jako tzv. „saeculum obscurum“, tj. temné století. Do volby papežů zasahují vlivné římské rody a také římskoněmečtí císařové. Ti všichni dosazují na stolec
Autorita papežů po velkolepém pontifikátu sv. Řehoře I. Velikého v 7.–9. století dále posilovala. Vyvrcholením bylo vytvoření Církevního státu r. 756, kdy nezávislost papežů na světské moci byla upevněna vlastním teritoriem. Papež tak nebyl podroben žádnému pozemskému vladaři, neboť se sám stal samostatným
Impozantní zjev papeže sv. Lva I. Velikého výrazně ovlivnil pontifikáty jeho nástupců, kteří se snažili následovat jej jako svůj vzor. Mezi nimi vyniká zejména sv. Gelasius I. (492–496), učený teolog, kterého církevní historikové označují za „velkého stavitele ideje papežského primátu“. Od něho pochází teorie, rozpracovaná potom ve středověku, že svět řídí dvě mocnosti: papež v záležitostech duchovních a panovník v záležitostech světských.
Po sv. Damasovi následovala zhruba 4 staletí řada svatých a ušlechtilých papežů, mezi nimiž vynikají především sv. Lev Veliký a sv. Řehoř Veliký. Jednalo se téměř ve všech případech o muže, kteří se vyznačovali příkladným a ctnostným životem v odříkání a dobročinnosti. Papežové byli tenkrát voleni – tak
Rok 313, kdy císař Konstantin Veliký svým milánským ediktem udělil křesťanům svobodu, znamenal velký předěl nejen pro církev, ale také pro papežství. Náměstkové Kristovi přestali být chápáni jako reprezentanti pronásledované a nenáviděné sekty a stali se svým způsobem partnery státní moci, která
