Jedna ruka střílela a druhá vedla kulku…
text: P. Paweł Warchoł OFMConv | překlad redakce
Významným rysem pontifikátu Jana Pavla II. je tajemství Fatimy. Fatimské poselství nebylo dříve v centru jeho pozornosti. Boží prozřetelností se však Jan Pavel II. stal nástrojem, díky němuž se Fatimě dostalo celosvětové pozornosti.
Připomenutí Fatimy
Karel Wojtyla se jako kněz, biskup, a dokonce i jako papež Fatimou nezabýval. Atentát na jeho život dne 13. 5. 1981 na náměstí Sv. Petra Mehmetem Ali Agcou, ho otevřelo Fatimskému poselství, které Maria předala světu prostřednictvím tří dětí. Když se nacházel na klinice Gemelli, seznámil se s fatimskými tajemstvími obsaženými ve dvou obálkách. Byly přineseny z archivu prefektem pro nauku víry Franjem Seperou a předány papeži prostřednictvím arcibiskupa Eduarda Martineze Somaly. Po jejich přečtení Jan Pavel již neměl pochybnosti. Ve vidění biskupa v bílých šatech poznal sebe. Viděl však, že mu život zůstal zachován a nově darován. Podle vidění měl být zabit, ale všechno dopadlo jinak. Maria zachránila papeži z Polska život. Po rekonvalescenci Jan Pavel II. děkoval při generální audienci za záchranu života a odvolával se na neobyčejnou „Mariinu mateřskou péči, která se ukázala silnější než smrtonosná střela“ (Řím, 7. 10. 1981).
Zajímavé je, že atentát na papeže se stal přesně v den a hodinu, kdy se kdysi událo první zjevení Matky Boží ve Fatimě v roce 1917. Podle španělského geofyzika profesora M. Linareze se mělo první zjevení odehrát v 17.19 h. Je to jenom náhoda, nebo působení Boží prozřetelnosti? Odpověď na to udělil sám papež: „Nemyslete si …, že to byla náhoda. Pro mě to bylo varování, že mám svůj pohled obrátit na Fatimu.“ Atentát byl tedy vepsán do plánů Boží prozřetelnosti. A jak píše Jan Pavel II. v knize Dar a tajemství, „v Božích plánech se neděje nic nahodile“. Fatima musela být nově pochopena a připomenuta světu.
Realizace fatimského poselství
Fatimské poselství zmobilizovalo papeže k tomu, aby uvedl do života jeho obsah. Rok po atentátu Jan Pavel II. přijel do Fatimy poděkovat Panně Marii za záchranu života. Při té příležitosti umístil projektil, kterým byl při atentátu zasažen, do koruny, která zdobí sošku Panny Marie. Bylo to na 65. výročí zjevení, dne 13. 5. 1982.
Během návštěvy se potkal se sestrou Lucií, s níž hovořil o zasvěcení Ruska Mariinu Neposkvrněnému Srdci. Řeholnice ho ještě prosila o to, aby růženec byl vyhlášený jako liturgická modlitba, a povzbuzovala ho, aby beatifikoval Františka a Hyacintu. Dále ho prosila, aby zveřejnil fatimská tajemství. Ve Fatimě papež také vykonal zasvěcení Panně Marii. Uznal však, že tento úkon by se měl ještě jednou zopakovat kolegiálně s biskupy z celého světa, aby tak bylo naplněno přání Matky Boží. K této události došlo za dva roky v Jubilejním dnu rodin 25. 3. 1984. Na zvláštní prosbu Jana Pavla přijel z Fatimy biskup Alberto Cosme de Amaral, který přivezl sošku Matky Boží Fatimské. V předvečer svátku Zvěstování, 24. 3. byla umístěna v papežově soukromé kapli. Jan Pavel II. zde probděl na modlitbách celou noc. Zasvěcení, které se událo na druhý den na náměstí Sv. Petra, bylo celosvětovým, veřejným a kolektivním úkonem. Je zajímavé, že text úkonu zasvěcení papež sepsal již na klinice Gemelli v době rekonvalescence po atentátu.
Fatimský biskup toto společné zasvěcení považoval za velmi významné a řekl, že papež tímto kolegiálně vykonaným zasvěcením s biskupy světa vyjádřil jednotu hlavy mystického těla na zemi se všemi jejími údy. Biskupové světa a pravoslavní patriarchové a také biskupské konference houfně odpověděli na papežský apel. Toto zasvěcení, jak potvrdila sestra Lucie, přestože ne všichni biskupové přijeli do Říma, bylo plně v souladu s Mariiným přáním, aby „celá církev uznala v tomto zasvěcení triumf Mariina Neposkvrněného Srdce“.
V textu úkonu zasvěcení si všímáme proseb k Panně Marii, které reagují na konkrétní problémy světa. Papež kromě jiného prosí, aby Maria uchránila svět od hladu a války, války atomové, od úděsného sebezničení. Podle názoru sestry Lucie, zasvěcení z roku 1984 předešlo třetí světové válce. Důsledkem tohoto úkonu byl pád komunismu a rozpad Sovětského svazu.
Spolu se zasvěcením světa Neposkvrněnému Srdci Panny Marie v roce 1984 nastaly neočekávané a radikální společensko-politické změny ve střední a východní Evropě. Přestože k pádu komunistického režimu, jak zpětně hodnotil Jan Pavel II., přispěla jeho nepružnost a neefektivita, byla tady přece jen hlubší příčina. Svědčí o tom způsob, jakým změny proběhly a který nesl v sobě velký duchovní náboj. Bez Boží prozřetelnosti a modlitby by se jen těžko zrodilo dobro a pokoj, které tyto změny doprovázely.
Splnilo se tedy prorocké vyjádření sestry Lucie, svědka fatimských zjevení, že Úkon zasvěcení Jana Pavla II. předešel 3. světové válce. Pád komunismu a Sovětského svazu byl nejen důsledkem úkonu zasvěcení, ale také nejviditelnějším znamením pravosti fatimských zjevení. Její komentář k zasvěcení byl takový: „Nyní čekáme na zázrak a Bůh své slovo dodrží.“ Proto také papež v roce 1991 přijel do Fatimy poděkovat za tyto velké změny v Evropě. Byla to jeho druhá cesta na toto místo.
Potřetí přijel papež do Fatimy v roce 2000 během Velkého jubilea. Tehdy blahořečil dva fatimské pasáčky a odhalil třetí fatimské tajemství.
Posledním úkonem naplňujícím Mariinu prosbu, bylo zasvěcení světa Mariinu Neposkvrněnému Srdci, které papež vykonal v Římě 8. 12. 2000. Bylo to největší shromáždění biskupů od druhého Vatikánského koncilu. Tímto způsobem papež obnovil spojení biskupů s Kristem a Nejsvětější Pannou, aby Maria mateřskou péčí chránila jejich věrnost v době zkoušky, kdy se svět odvrací od křesťanských hodnot.
Úkon zasvěcení sebe a světa Marii vyplývá z toho, že ona zná své děti a může jim účinně pomáhat. Vyžaduje to pouze vstoupit do osobního vztahu s ní. Ona o své děti mateřsky pečuje a vychovává je po vzoru svého Syna. Ona, jako ta, která porodila Krista, má moc formovat nás k obrazu Božímu, který byl v nás hříchem poničen.
První soboty v měsíci
K žádostem, o které Maria prosila, je zapotřebí připojit ještě jednu: zachovávat první soboty v měsíci. Je to spojeno s požadavkem Panny Marie, který byl předán sestře Lucii při zjevení 10. 12. 1925. Tehdy se jí zjevila Panna Maria s Děťátkem a ukázala jí své Srdce ovinuté trním. Dítě řeklo: „Měj soucit se srdcem tvé nejsvětější Matky, jež je ovinuto trním, jímž ji nevděční lidé stále znova zraňují a není zde nikdo, kdo by úkonem vynahrazování trny povytahoval.“ Maria řekla: „Má dcero, hle, mé srdce je ovinuto trním, které mi lidé svým rouháním a nevěrností stále zraňují. Alespoň ty se snaž dělat mi radost a oznam mým jménem, že přijdu v hodině smrti s milostmi potřebnými ke spáse ke všem těm, kteří po pět měsíců první soboty přistoupí ke zpovědi, přijmou svaté přijímání, pomodlí se jeden růženec a po dobu 15 minut rozjímání nad 15 růžencovými tajemstvími budou mi dělat společnost s úmyslem zadostiučinění. “
Jan Pavel II. nebyl lhostejný vůči těmto slovům. Sám praktikoval pobožnost prvních sobot v měsíci. Modlil se společně s věřícími růženec, rozjímal jeho tajemství a v roce 2003 zavedl do růžence tajemství světla. Bůh potvrdil svědectví jeho života. Odešel do domu Otce nejen ve vigilie Božího Milosrdenství, ale také na první sobotu v měsíci.
Radost v nás vyvolává skutečnost, že ve směrnicích o lidové zbožnosti a liturgii (čl. 174) vydaných kongregací pro Boží kult a řád svátostí se nachází odkaz k formám úcty k Neposkvrněnému Mariinu Srdci mezi jinými také skrze praktikování prvních sobot v měsíci. Tato skutečnost je také naplněním fatimského poselství, podpořeného svědectvím života Jana Pavla II.
