Příběh Svaté chýše: Mezi historickou skutečností a andělskou legendou
text: Jan Royt | autor je historik umění
V téměř každé loretánské kapli je úctě poutníků vystavena socha Černé Matky Boží Loretánské. Většinou je umístěna v nice nad oltářem, který bývá obvykle skryt za zdobenou mříží přehrazující celou kapli. Její kult je nedílně spojen s domkem, v němž v Nazaretě navštívil Pannu Marii archanděl Gabriel a oznámil jí, že byla Bohem vyvolena za Matku Boží a ona s pokorou souhlasila.
Dům Svaté rodiny v Nazaretě
Podle protoevangelia Jakubova, když k ní archanděl přistoupil, tak v knize četla proroctví Izajášovo (Iz 7,14): „Hle panna počne a porodí syna…“ Zlatá legenda uvádí přesmyčku Ave – evA, vykládající Marii jako „druhou Evu“, jež vykoupila dědičný hřích „Evy staré“. Po návratu z Egypta v tomto domku bydlela Svatá rodina a zemřel v něm Ježíšův pěstoun sv. Josef. Maria v tomto domku vystavěném nad grottou žila třicet let.
Zánik nazaretské baziliky
Císař Konstantin nechal nad domkem postavit raně křesťanskou baziliku, která byla přestavěna účastníky I. křížové výpravy na baziliku v románském stylu. Tu poručil zbořit v roce 1263 sultán Bajbars. Mariin domek však zůstal zachován, jak o tom svědčili poutníci v roce 1289. O dva roky později již zde podle jiných poutníků nebyl. Došlo k jeho rozebrání. Části zdiva domku byly přičiněním příslušníků řeckého rodu Angeli spřízněného s byzantským císařem, převezeny lodí k obci Tersatto v Dalmácii a následně roku 1294 do Loreta poblíž Ancony v Itálii. Je zřejmé, že jméno rodiny Angeli, která iniciovala převoz domku ze Svaté země, dalo vzniknout legendě o zázračném přenesení chýše prostřednictvím andělů.
Andělské putování
Podle legendy se dne 10. 5. 1291 Santa Casa snesla s pomocí andělů z nebes na pahorek u dalmátského městečka Tersatta, kde se místnímu biskupovi Alexandrovi zdál sen, v němž mu bylo zjeveno, že se jedná o nazaretský domek. Odtud ho 10. prosince 1294 andělé přenesli přes Jadran do lesíka u Ancony, který patřil ženě jménem Laureta. Vznášející se domek sledovali pastýři, což bývá znázorňováno na závěrové stěně Svaté Chýše. Domek na svém místě zůstal osm měsíců, ale řádili zde prý lupiči, a tak se opět Svatá Chýše zázračně přenesla o tři tisíce kroků blíže k městu Recanati, na pozemek dvou znepřátelených bratří. Zde se jí ale také nelíbilo a podle Girolama Angelita dne 7. 9. 1295 se přenesla o pouhých 200 kroků dále na veřejnou cestu, kde již spočinula natrvalo.
Architektura a ikonografie
Kaple zv. Santa Casa (Svatá Chýše) byla jako cenná relikvie skryta do stavby, kterou navrhl Donato Bramante. Část sochařské výzdoby exteriéru, vytesané z mramoru, je menším dílem sochaře Andrea Sansovina, větším pak sochařů Raffaella da Montelupo, Tribola a dalších jeho asistentů a žáků.
Základem ikonografického programu jsou scény ze života Panny Marie, námět Přenesení loretánského domku a postavy proroků a sibyl, majících vztah k Panně Marii.
Severní stěnu loretánské kaple zdobí reliéfy a sochy: Narození Panny Marie, Zasnoubení Panny Marie, doplňují je sochy Sibyly Hellespontské, Frýgitské, Tiburské a proroků: Izajáše, Daniela, Amose. Jižní stěnu: Reliéfy Narození Páně a Klanění tří králů, sochy Sibyly Perské, Kumské, Erithrejské, sochy proroků: Davida, Ezechiela, Zachariáše. Východní stěnu: Reliéfy Smrt Panny Marie a Přenesení nazaretské chýše do Dalmácie, sochy Sibyly: Sámské, Kumánské, sochy proroků Mojžíše a Bileáma. Západní stěnu: Reliéfy: Zvěstování a Navštívení Panny Marie, sochy Sibyly: Delftské, Lybijské, sochy proroků Jeremiáše a Ezechijáše.
Od období rané renesance je kaple v Loretu skryta pod kupolí nad křížením trojlodní baziliky, budované na půdorysu latinského kříže od roku 1468 architekty: Giulianem da Maiano, Giulianem da Sangalo a Donatem Bramante. Celý komplex poutního místa byl dokončen 1586. Na její výzdobě se podíleli významní renesanční umělci jako Girolamo Lombardo (autor sochy Panny Marie Loretánské), Domenichino, Melozzo da Forli, Raffael Santi či Quido Reni.
Loretánská tradice v českých zemích
Nejstarší loretánská kaple v Čechách, která bohužel již není dochována, byla postavena na zahradě zámku v Horšovském Týně na konci 15. století Kryštofem z Lobkovic na paměť pouti do Loreta, kterou vykonal. Nejvěrnější kopie loretánské Svaté chýše nalezneme v areálech pražské hradčanské Lorety a Lorety v Rumburku. Obě byly spravovány kapucíny. Pražská Santa Casa má reliéfy a sochy ze štuku. Rumburská Santa Casa reliéfy a sochy z pískovce a vynikala také tím, že byla nahoře opatřena balustrádou se sochařskou výzdobou, která je částečně dochována před kostelem. Původní stav nám dokumentuje model vystavený v Loretě. Rumburská socha Černé Madony Loretánské byla zhotovena roku 1694 v Římě a následně požehnána papežem Inocencem XII. Dokonce byla vystavena po osm dní veřejné úctě v italském Loretu a následně ji osobně kníže Antonín Florian z Lichtenštejna převezl do Rumburku.
Loretánské kaple se staly neodmyslitelnou součástí barokní krajiny i zbožnosti Čech a Moravy, kde jich vyrostly desítky. Jedna z nich dodnes tvoří duchovní dominantu v areálu kláštera minoritů v Brně, kde dnes nachází své zázemí redakce našeho časopisu Immaculata.
