Zpovědní služba kněží může v církvi nést i nečekané plody.
text: Václav Štaud
Slavnostní beatifikace Jana Buly a Václava Drboly je letos středem pozornosti katolických i dalších médií, která život a příklad obou mučedníků přibližují z mnoha úhlů. Možná při této příležitosti zaujmou čtenáře i další kněžské osudy, osvědčující pevnost víry v totalitních časech. Na Mons. Josefa Valeriána vzpomínali farníci a přátelé loni, 100 let od jeho narození, letos uplyne deset let od úmrtí.
Nepřiznal se
Do estébáckého mlýna babických událostí se dostal náhodou, když v létě 1951 působil jako kaplan v blízkých Jaroměřicích nad Rokytnou. Dobře se tedy znal s Janem Bulou, Václavem Drbolou i Františkem Pařilem. O posledně jmenovaném hovořil jako o svém příteli, kterého si zvolil za zpovědníka. Tato služba se brzy stala vzájemnou a je zajímavé, že poslední Josefova „zpovědní“ návštěva v Pařilově Horním Újezdě se uskutečnila jen několik hodin před Pařilovým zatčením. Tehdy Josef znovu varoval před provokacemi a nabádal k opatrnosti.
Dva týdny po Pařilově popravě, 15. srpna, byl Josef Valerián zatčen také. S ním odvedli i jeho faráře P. Jana Podveského, který od soudu odešel se šestnáctiletým trestem. Zachoval se ovšem mimořádně statečně, když přes mučení trval na tom, že Valerián o ničem nevěděl. A protože kaplan jako jeden z mála obětí nepřestal trvat na své nevině, nakonec k soudu nemusel. Skončil v internaci mezi řeholníky v želivském klášteře. Tam jej drželi v přísné izolaci rok a půl, výjimečně se mohl setkat jen s podobně střeženými biskupy Tomáškem a Otčenáškem.
Poslední služba světci
Následovaly roky otrocké práce u PTP a dřiny na pile. Když později procházel jako kaplan venkovskými farami, nemohl si nevšimnout, že je stále sledovaný tajnou policií. Ta si našla příležitost v roce 1962, kdy kněze, oblíbeného mezi mládeží, znovu zatkla. Za podvracení republiky si odseděl dva a půl roku ve Valdicích. Ani druhé věznění nepokládal za Boží nepřízeň, naopak byl vděčný za příležitost naslouchat Josefu Zvěřinovi, Otu Mádrovi, Antonínu Bradnovi a dalším. Krásné přátelství, jak říkával, navázal také s příštím slovenským kardinálem Jánem Korcem.
Když se mohl Josef Valerián po politickém uvolnění po roce 1968 vrátit ke kněžské službě, stal se farářem na Moravci. Tam kromě farníků obětavě sloužil kněžím a biskupům v charitním domově. Povzbuzovat chodil například P. Josefa Hinterhölzla, svého přítele a jednoho z biskupů tajné církve. Tady se náš „babický kruh“ uzavírá. P. Hinterhölzl byl v roce 1952 kaplanem v Jihlavě a k jeho povinnostem patřila svátost smíření pro odsouzené na smrt. Dvacátého května byl právě on povolán, aby k šibenici doprovodil P. Jana Bulu. Josef Hinterhölzl, který zemřel téměř stoletý, se tak hned v začátku Bulova beatifikačního procesu stal jedním z nejdůležitějších svědků. U církevního soudu i Josefu Valeriánovi mimo jiné opakoval, že „navzdory tragice okamžiku prožil tehdy nejúžasnější zpověď svého kněžského života“.
