Blahoslavení tiší…
Na návštěvě u jubilujícího distributora katolických časopisů
text: Václav Štaud
Desatero Božích přikázání, ukazující na zdroj zloby a odporu vůči Bohu, doplnil Pán Ježíš ještě opačnými příklady dobrých vzorů, desaterem blahoslavenství. V páté kapitole svého evangelia je zachytil svatý Matouš. Při návštěvě skromného domku v Lukách nad Jihlavou jsme pocítili, že právě zde se něco z Kristových rad stává skutkem.
SLOUŽÍ FARNOSTI
V Lukách nad Jihlavou má časopis Immaculata už řadu let obětavého distributora v osobě Karla Nováčka. Navzdory vysokému věku stále svojí farnosti slouží tím, že se věnuje objednávání a roznášení katolických časopisů. Občas z nakladatelství získává i několik hodnotných knih, aby si je mohli lidé v kostele prohlédnout a zakoupit.
Život Karla Nováčka nebyl snadný. Jeho rodina patřila během totality mezi pronásledované. Jemu nedovolili studovat, maturitu získal až při zaměstnání. Býval myslivcem, ale sebrali mu pušku. Jako „pétépák“ musel více než tři roky fárat v petřvaldském dole Hedvika za velmi špatných podmínek. Vstupoval do štol, vysokých někdy jen osmdesát centimetrů, sám vpředu prorážel podzemní chodby nové a výdřevu stavěli jiní až za jeho zády.
VZPOMÍNKA NA MRTVÉ KAMARÁDY
„Padaly na nás celé vrstvy horniny, řada kamarádů zahynula. Posledního, jen pár dnů před civilem, jsem sám vynesl z dolu mrtvého. Ti, kteří zbyli, se pak scházeli a prožívali jsme úžasné přátelství. Vždyť jsme byli úplně všichni věřící! Ale od loňska už jsem zůstal sám,“ smutně vzpomíná starý muž. Jednou „pétépáci“ v kanceláři dolu objevili posudky, z nichž se dozvěděli, proč se do takové tvrdé jednotky dostali. „O mně tam bylo napsáno, že pocházím ze silně nábožensky založené rodiny a jako skaut vychovávám naši mládež v buržoazním duchu. Uvědomil jsem si, že se skutečně mám čím pochlubit: rodičům zavřeli obchod, jeden můj strýc byl jako kulak vystěhován ze své usedlosti, druhý strýc byl deset let ve vězení za protistátní činnost. A tak jsme my, synové, byli opravdu zralí jen na doly,“ povzdechl Karel Nováček. Násilí ale dávno všem odpustil, protože nenávist není součástí jeho mírné povahy.
STŘÍDMĚ, ALE S RADOSTÍ
Skauting miluje dodnes. Třikrát jej pomáhal obnovit. Po druhé světové válce, pak v roce 1968 a nakonec po roce 1989. Ještě před desítkou let byl v Lukách vedoucím střediska, nyní už jen zpovzdáli dohlíží, jak si mladí skauti vedou. „Po operaci srdce jej nejvíc těší zahrádka a její kvítí. Snažíme se pomáhat dětem a vnukům, žít střídmě, ale i vesele a radostně, jako jsme to dělali vždy,“ říká paní Marie. Její manžel se při rozhovoru většinou jen tiše usmívá. „Karel mluví nerad a málo, ve mně ale má výkonného mluvčího,“ komentuje to se smíchem jeho žena.
Letos v létě se Karel Nováček dožil devadesáti let. Stále je tělesně i duševně v dobré formě a redakce Immaculaty mu přeje Boží ochranu a pomoc i do dalších pohodových let.