[email protected] 605 459 174
Poslední den Otce Wenantyho podle vzpomínek bratra Jakuba
připravil: o. Edward Staniukiewicz OFMConv
Před téměř 100 lety zemřel o. Wenanty Katyrzyniec, člen řádu minoritů, přítel sv. Maxmiliána Kolbeho, neobyčejný člověk tehdy a Boží služebník dnes, kterého jeden známý novinář nazval polským Šarbelem.
Svatost je v každém z nás jako dřímající síla čekající na probuzení.
text: o. Zdzisław J. Kijas OFMConv
Svatost je uhrančivá. Je v ní nesčíslně tajemství, zároveň však i nesčíslně harmonie a síly, neobyčejné duchovní energie a aktuálnosti. Je synonymem radosti, duchovní pohody, nekonečného štěstí. Jakkoli svatost mnoho vyžaduje, přitahuje lidi jako magnet. Je nadějí na lepší zítřky, na pokoj či harmonii. Světci nejsou záležitostí minulosti, ne, oni jsou vždy aktuální. Jedním z nich je i minoritský kněz sv. Maxmilián Maria Kolbe. Na jeho příkladu můžeme vidět, jakým způsobem v něm dozrávala svatost, která zazářila tak jasným světlem v jednom z nejtemnějších období světových dějin.
Orelská organizace oslavila 110 let a její jednoty stále vedou mládež v křesťanském duchu.
text: Václav Štaud
Při letošní srpnové hostýnské pouti poděkovala katolická sportovní organizace Orel za 110 let svého trvání. S gratulací přišel i olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Tisíce členů Orla se svými rodinami vzpomínaly na roky úspěchů i na křivdy a věznění, které museli snášet během nesvobody.
O jedné farnosti, která dokázala překonat nejednotu, aby se spojila v úsilí pečovat o poutníky k Matce Boží.
text: Jitka Navrátilová
Když se před třemi lety na křesťanském satirickém webu Tisíckráte objevila informace, že poutnímu místu v Žarošicích vypršela licence, farníky a poutníky z blízka i z dálky přepadlo zděšení. Ačkoliv se jednalo o vtípek šprýmařů, díky němuž měl zdejší farář otec Josef Pohanka co dělat, aby uklidnil vyvolané obavy, ukázalo to na jednu podstatnou věc. Zdejší poutě jsou hluboce vryty do srdcí i obyčejů věřících a jakékoliv ohrožení zdejší poutní tradice se jich osobně dotýká. Vždyť kdo by chtěl přijít o setkání s Matkou Boží v Žarošicích?
Kolem ruky měla růženec
75 let od válečného zničení kláštera boromejek na Údolní ulici v Brně
text: Radovan Kojecký
Brněnské pošmourné ráno 20. listopadu 1944 se příliš nelišilo od řady předchozích. Ale už během několika hodin se měl spolu s velikým utrpením lidí ukázat i příklad, jak silná může být láska k Bohu a bližním, láska, zapomínající na vlastní život. Tuto lásku proijevila řeholní sestra boromejka Remigie.
Kapucínský řeholník dokázal svou modlitbou změnit i směr dráhy bombardérů.
text: Katka Lachmanová
O svatém Piovi z Pietrelciny (1887–1968) bylo napsáno mnoho životopisných knih – opravdu mnoho, vzhledem k tomu, že jsme vloni oslavili teprve padesát let od jeho smrti. Je to nepochybně jeden z největších světců minulého století, velký mystik a přímluvce před Bohem.
Povolání bosých karmelitek v církvi je skryté, ale účinné.
text: Sr. Milada Jiřina Burgerová OCD
Sv. Terezii z Lisieux dal Bůh pochopit, že poslání kontemplativních mnišek v rámci mystického těla církve můžeme přirovnat k srdci: jeho „práce“ není navenek viditelná, ale pro život těla je nezbytná.
Příběh kajícnice z Cortony
text: Libor Rösner
Je to příběh jedné z nejradikálnějších konverzí, jaké Církev svatá pamatuje. Je to příběh ženy, která mnoho milovala a která žila bytostnou potřebou být mnoho milována. Příběh sv. Markéty z Cortony.
Těm nejchudším říkáme „naši lidé“.
text: P. Jan Larisch
Dílo Misionářek Lásky započalo v roce 1946, kdy Matka Tereza odešla mezi nejchudší a umírající do ulic Kalkaty. K ní se postupně přidávaly další spolupracovnice a společně založily kongregaci Misionářek Lásky, známou spíše pod jménem zakladatelky jako sestry Matky Terezy z Kalkaty.
text: P. Jan Larisch
Nejsilnější text Nového zákona pro úkoly Charity se nachází v Matoušově evangeliu: „Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít. Byl jsem cizí, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě. Byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.“
Na návštěvě u jubilujícího distributora katolických časopisů
text: Václav Štaud
Desatero Božích přikázání, ukazující na zdroj zloby a odporu vůči Bohu, doplnil Pán Ježíš ještě opačnými příklady dobrých vzorů, desaterem blahoslavenství. V páté kapitole svého evangelia je zachytil svatý Matouš. Při návštěvě skromného domku v Lukách nad Jihlavou jsme pocítili, že právě zde se něco z Kristových rad stává skutkem.
Rozhovor s vězeňským kaplanem Františkem Líznou SJ
Zeptal se: Václav Štaud
Desatero je přirozenou, Stvořitelem danou regulací lidského jednání. A zatímco Bůh je soudcem milosrdným, na opačné straně institucí spravedlnosti se nachází vězení jako nekompromisní odpověď společnosti na překračování zákonem daných hranic. S vězením a vězni má u nás mnoho zkušeností jezuitský kněz František Lízna. Během totality sám pětkrát odsouzený, od změny režimu je duchovní posilou vězňů. Nyní ochotně odpovídá na otázky Immaculaty.
Biblický pojem bližního se rodí v Izraeli, kterému je blízko Bůh. Pojem Boží rodiny se skrze Ježíše rozšiřuje na všechny lidi. Ježíšovi učedníci jsou služebníky této Boží všeobjímající lásky ve světě s respektováním svých omezených možností. Nemohou vytvořit nebe na zemi, ale mohou pomáhat všem vykročit na cestu k prameni lásky.
Jak uchopit, představit si Boží Srdce, jeho Trojjedinost? Bůh ve své Trojici miluje. Celá jeho činnost je jen láska. Může toho člověk dosáhnout? V jednom lidském srdci se v jistém čase zrodila tato slova: „Když mě budete skutečně milovat, pak už se mě nebudete na nic ptát. Budete přebývat ve mně a já budu přebývat ve vás.“ Jak lze prakticky naplnit tuto touhu Božího Srdce?
Odpověď člověka na Boží lásku zjevenou skrze Ježíše Krista se nemůže vztahovat pouze k Bohu, ale nutně zahrnuje i lásku k druhému člověku.
