Navečer v chrámě
Jan Zahradníček
Zastudí voda kropenky a kroky váhající
práh překročí, kde soumrak přeje svíci
a ticho zvonkům tvým –
Všemocná prosící, příbojem prudkým vzedmi
nám srdce pro chvíli, když venku supy sedmi
zlověst kroužit zřím.
Když venku mrak a mrak se hlasem bouře smluví,
nechť vejdeme v ten zástup bez obuvi,
v ten šepot lhářů,
nechť slib tvůj slyšíme, jímž nebesa se pění,
o lačných nasycení, o nízkých povýšení,
ty hvězdo rybářů.
Ty víčky očí všech zdvižená nad úhonu,
sled pádu prvního v prasknutí skel a zvonů
zde prstem krásy ztlum,
žaláře zotvírej a z lesů zabloudění,
ty smutných potěšení, ty chorých uzdravení,
přej návrat poutníkům.
Navečer v chrámě
