Mariánská pouť jako oceněný projev tradiční lidové kultury
text: Václav Štaud
Heřmanov leží v půvabném koutě Českomoravské vrchoviny poblíž Velkého Meziříčí. Malá vesnice není zařazena mezi poutní místa, od vzniku tradice uplynulo pouze jediné století. Přesto každá červencová karmelská pouť tady nabízí silné duchovní prožitky. Navíc pohled na malebnost letní Vysočiny, ozdobené zrajícími jeřabinami, vztah poutníka k Bohu a Panně Marii výrazně posiluje.
Naplněný sen
Tradice vznikla na základě živého snu místní farnice a porodní báby Julie Lundové. Panna Maria ji v něm požádala, aby byla v heřmanovské farnosti zvláštním způsobem uctívána. V ruce prý při tom držela karmelitánský škapulíř. Místní pan farář P. Jan Dvořák nejdříve váhal. Protože ale zanedlouho měl sám podobný sen, založil s babičkou Julií Bratrstvo Panny Marie Karmelské, k němuž postupně vstoupilo tři sta zájemců. Paní Lundová potom spolu s dcerou Ludmilou nechala zhotovit sochu Panny Marie. Udělala to za cenu prodeje vlastní kravky, „živitelky“ rodiny. V roce 1918, ještě před koncem první světové války, byla tato Madona požehnána a v dochovaném úředním zápisu jsou uvedeny i okolnosti vzniku pouti. První průvody nejdříve vedly jen kolem kostela.
V důsledku přestěhování zakladatelky Julie z Heřmanova do nedalekého Vidonína byl počátek pouti později umístěn právě tam. Procesí s okrášlenou sochou Panny Marie dodnes vycházejí od vidonínské kapličky. Za doprovodu hudby poutníci míří přes další obce farnosti Radňoves a Novou Ves do Heřmanova, kde je na návsi celebrována mše svatá. Kostel svatého Mikuláše by tu spoustu poutníků a družiček nepojal…
Břízky zdraví marii
V nesení milostné sochy se střídají členové hasičských sborů jednotlivých obcí trasy. Vesnice jsou slavnostně vyzdobeny, u plůtků zahrádek i jednotlivých domů zdraví Pannu Marii ratolesti mladých břízek. Během čtyřkilometrové pěší trasy se modlitba růžence střídá se zpěvem mariánských písní. U ověnčených křížů a kapliček průvod zastavuje, aby se mohli přidávat další a další poutníci…
Ohlas světské vrchnosti dnes už není v duchovních záležitostech směrodatný. Tady ovšem stojí za pozornost, že Kraj Vysočina ocenil heřmanovskou mariánskou pouť jako dochovaný projev lidové zbožnosti obyvatel zdejšího kraje zapsáním do Seznamunemateriálních statků tradiční lidové kultury. Stalo se tak v roce 2018 u příležitosti stého výročí vzniku tradice. Na uvedeném seznamu dnes vidíme 13 míst kraje, z toho pět je z oblasti náboženské.
„Vzhledem k pronásledování, které musela Církev prožívat po velkou část minulého století, není divu, že se karmelitánské škapulířové bratrstvo v Heřmanově nezachovalo,“ říká místní duchovní správce P. Josef Pohanka. „Ale tato naše pouť, obnovená po roce 1989, trvá v plné kráse a všichni ji máme moc rádi,“ zdůrazňuje kněz. A s radostí dodává, že na základě velkého zájmu věřících naplnit přání Bohorodičky připravuje ještě v tomto roce i obnovení bratrstva.
S úctou k oběti
Letošní karmelská pouť v Heřmanově proběhne v neděli 19. července. Její účastníky upozorňujeme na možnost poklonit se památce jedné z obětí komunistické represe. Na heřmanovském hřbitově totiž odpočívá třetí ze skupiny popravených kněží „babických procesů“ P. František Pařil, rodák z nedalekého Vidonína.
Duchovní správce Horního Újezda na Třebíčsku, jen několik kilometrů vzdáleného od pověstných Babic, podstoupil trest smrti na dvoře jihlavské věznice 3. srpna 1951. Jeho zpopelněné ostatky se jednomu pracovníku brněnského krematoria podařilo ukrýt a předat rodině knězovy sestry. V 70. letech byla urna tajně uložena do rodinného hrobu a nyní už otec František odpočívá na čestném místě hřbitova.
Oba Pařilovy „partnery v utrpení“, Jana Bulu a Václava Drbolu pozvedla letos Církev mezi blahoslavené. I vzpomínka na Františka Pařila se nese v duchu respektu k jeho oběti. Jak na stránkách brněnského biskupství uvádí historik Jan Růžička, „vyjádřením úcty bylo už v roce 2011 přenesení zpopelněných ostatků z neoznačeného hrobu k hlavnímu hřbitovnímu kříži v Heřmanově a umístění pamětní desky“.
Svědectví víry
„Lidé se s životem P. Pařila mohou seznámit také díky zařazení biografie do knihy Mučedníci a oběti pro Krista, která vyšla v roce 2023,“ pokračuje historik Růžička. „Na rozdíl od Jana Buly a Václava Drboly ale jeho život a smrt nevykazují všechny náležitosti, které je potřeba prokázat v rámci beatifikačního procesu. U Františka Pařila nejsou žádné přímé nebo nepřímé důkazy o tom, že v okamžiku smrti tuto oběť přijal vědomě a s vírou. Neexistují žádné záznamy o jeho posledních chvílích, které by prokazovaly ochotu trpět pro víru, což je klíčový prvek pro uznání mučedníka,“ uvádí odborník.
Mons. Karel Orlita, kanovník a soudní vikář brněnské diecéze, k tomu dodává: „V dějinách církve je mnoho mužů a žen, kteří zůstali bez formálního procesu, a přesto svým životem vydali silné svědectví o věrnosti Kristu. Tak je tomu i v případě P. Františka Pařila. I když nebyl zahrnut do beatifikačního řízení, zůstal knězem, který nesl utrpení své doby, byl nespravedlivě odsouzen a zemřel jako oběť totalitního režimu.
Může být proto připomínán jako oběť pro Krista – nikoli v liturgickém smyslu, ale jako morální a lidský vzor…“
Srdce plné lásky
Jiné poutní místo Vysočiny, které doporučujeme při této příležitosti navštívit, je Křižanov, vzdálený od Heřmanova pouhých šest kilometrů. Obě obce jsou navíc spojeny osobou téhož kněze. Farářem v Křižanově je P. Josef Pohanka a jako doporučení k návštěvě svého městyse uvádí zdejší vynikající rodačku. Svaté Zdislavě před jedenácti roky odhalili v sousedství křižanovské radnice monumentální pomník.
„V jeho centru vidíme mladou dívku držící srdce, plné mimořádné dobroty a lásky. Jednou rukou si je chrání a druhou nabízí pomoc potřebným,“ popisuje kněz zpodobnění světice. Socha je dílem velehradského umělce Otmara Olivy. Sedmnáctiletou dceru Zdislavu provdal Přibyslav z Křižanova, přední šlechtic 13. století, až na sever Čech. S panem Havlem z Markvartic pak žila na hradě Lemberku. Světici, která zemřela v pouhých 33 letech, připisuje Dalimilova kronika zázračné léčitelské schopnosti. Hradní paní a matka čtyř dětí se při tom obětavě starala o všechny chudé. Papež Jan Pavel II. ji svatořečil v roce 1995 v Olomouci; je patronkou rodin a dominikánského řádu.
Prosili i Zdislavu
Pomník svaté Zdislavy požehnal v září 2011 brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Tehdy se v Křižanově hodně hovořilo o důkazech, že laskavá péče paní Zdislavy o prostého člověka pokračuje i ve třetím tisíciletí. V uvedeném roce se totiž stalo několik těžko vysvětlitelných událostí.
„Nejdříve se František Zajíček, autor architektonického konceptu památníku svaté Zdislavy, zřítil při květnovém letu na rogalu,“ vyprávěla nám tehdy aktivní iniciátorka vybudování pomníku Nila Vodičková: „Po pádu z výšky 25 metrů architekt utrpěl několik těžkých vnitřních zranění. Navzdory tomu, že k neštěstí došlo v pustině, pomoc přišla rychle a po modlitbách mnoha přátel se umělcův zdravotní stav zlepšil tak rychle, že se mohl křižanovské slavnosti osobně účastnit a vydat zde pozoruhodné svědectví.“
Neobvyklé neštěstí v létě uvedeného roku postihlo i autora Zdislaviny bronzové sochy Otmara Olivu. Při procházce v Jeseníkách se dostal do cesty nečekanému blesku, který jej omráčil. Výboj byl tak silný, že na sochaři doslova spálil oblečení. Pomoc přišla i v tomto případě včas a umělec se mohl po krátké hospitalizaci vrátit k dokončení díla.
„Třetím podivuhodně uzdraveným člověkem je 34letý křižanovský farník Lukáš Musil. Po neúmyslném předávkování běžnými léky mu v srpnu 2011 náhle vypověděla činnost játra a mladý muž se ocitl na pokraji smrti. Farnost v Křižanově uspořádala adoraci za jeho uzdravení, o zásah prosili i svatou Zdislavu. Následovala unikátní operace v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny. Tam se podařilo transplantovat mladému muži zdravá játra tak rychle a úspěšně, že již 1. září mohl vést své dítě poprvé do školy. Také on byl přítomen žehnání nového památníku,“ zdůraznila paní Vodičková.
Stopami světice
Mezi Křižanovem a Heřmanovem se do výšky 650 metrů tyčí hora Svatá, dominantní vrchol krajiny plné lesnatých kopečků a menších rybníků. Dřevěný pavilon a malý pomníček tam připomínají zdislavskou legendu, podle níž zde mladičká šlechtična modlitbou zachránila dítě před útokem medvěda. I tohle drobné poutní místo s dalekým výhledem bývá častým cílem věřících a turistů. Oblíbená pouť rodin na Svaté včetně bohoslužby se letos opět uskuteční na přelomu května a června. Více informací najdou zájemci na stránkách křižanovské farnosti.
