Ze strachu radost, ze zármutku naděje
Annu Stanislavu přivedla na svět výjimečná porodní asistentka…
text: Agata Puścikowska | Gość Niedzielny 51–52/2018 | překlad R. Malý
V prosinci Anna Stanislava ukončila první rok života. Pohodová, radostná, plná důvěry. Narodila se zdravá navzdory předpovědím, navzdory lékařům, navzdory lidským úsudkům. A nad přirozeným porodem, trochu nadpřirozeně, bděla porodní asistentka, která měla bohaté zkušenosti s extrémními případy. Maminka Anny Stanislavy, paní Magdalena, má u ní pořádný dluh ke splacení. A začíná splácet.
DOPIS SV. MIKULÁŠI
Bylo to v adventu r. 2015. Tadek, druhý syn Magdaleny a Lukáše, píše dopis sv. Mikuláši. Prosí o bratra nebo sestru. Nejlépe ale o dvojčata. Rodiče se usmívají a nic nekomentují. Mají dva syny a dceru, ale nevylučují další přírůstek, i když se nijak zvlášť o to nestarají. Po třech týdnech těhotenský test je mimo jakoukoliv pochybnost. Svatý Mikuláš přijal objednávku. „Velice jsem se těšila! Děkovala jsem Bohu, byla jsem nadšená. Cítila jsem, že toto je mé poslední zvonění, měla jsem 38 let,“ říká paní Magdalena.
Radost ale přestala náhle a brutálně. Malý synáček, Pavlíček, odešel tak rychle, jak se objevil. Bylo těžké tuto hrůzu přijmout, rodiče i starší sourozenci prožívali velikou bolest. Ještě bylo dobře, že se podařilo Pavlíčka důstojně pohřbít.
Za několik měsíců je Magdalena opět těhotná. Znovu má naději na šťastný konec. Ale radost končí ještě rychleji: den před výročím svatby opět potratila. Děťátko se v šestém týdnu přestalo dále vyvíjet. „Kdybych neměla víru, nevěděla bych si vůbec rady. Strašlivá duševní bolest, ptala jsem se, proč. Myslela jsem si tehdy, že tím končí všechny mé sny o dalším dítěti. Zřejmě jenom naše tři děti jsou nám určeny. Ale plán Pána Boha byl, jak se zdá, jiný. Kolega mi právě vrátil věci pro děti, které jsem mu dříve půjčila. Sbalila jsem všechno a odvezla do charity. Nechtěla jsem se dívat na zavinovačky, plínky a dečky…“
Do toho se ještě připletly nemoci: Magda začala mít vážné problémy se štítnou žlázou a s vysokým krevním tlakem. Lékařka paní Magdaleny prohlásila kategoricky: „Je nutno pečovat o sebe, teď není čas na dítě.“ Moudré.
TĚHOTENSTVÍ SE STANISLAVOU
Zhruba před dvěma roky si paní Magdalena přečetla text o Stanislavě Leszczyńské. Porodní asistentce z Osvětimi v nelidských podmínkách. Tři tisíce porodů a žádná matka nezemřela. Děti se také rodily živé a zdravé. Leszczyńská nedovolovala zabíjet je hned po porodu, jak se tenkrát v Osvětimi z rozkazu vedení tábora dělo. Většina zemřela potom, důstojně, v objetí milujících matek. Koncentrační tábor přežila ani ne stovka dětí. „Ten článek mne udeřil do očí. Avšak nevyvolal u mne žádný pocit. Řekla jsem si jenom: No, to byla dobrá žena,“ vzpomíná paní Magdalena. Teď si ale na Stanislavu vzpomněla. Nebo… Stanislava se připomenula sama.
Byla sobota před Svatým týdnem. Něco tady nehraje. Paní Magda si dělá těhotenský test. Dvě čárky. „Věděla jsem jedno: potřetí ztrátu dítěte nepřežiji. Neporadím si! Jinak přece toto těhotenství nemůže skončit. Byla jsem zklamaná a vzteklá. Proč Pán Bůh opět dovoluje něco takového? Proč mění své záměry? Celou tu dobu jsem si byla jistá, že těhotenství skončí rychleji, než začalo. Úplně jsem rezignovala a čekala na nejhorší…“
„Na Zelený čtvrtek jsem šla ke gynekologovi s prosbou o léky na štítnou žlázu. Otěhotnět při nemocné štítné žláze je jedna věc, ale donosit dítě druhá… Modlila jsem se: ‚Nerozumím, co ode mne chceš. Dobře, vezmu si léky, ale nevím, co dál.‘ Šla jsem si tedy pro léky a dostala… vynadáno od lékařky. Gynekoložka byla velmi nepříjemná. Ostrým tónem mluvila o důsledcích a odpovědnosti. Štítná žláza, věk, vysoký tlak a dva spontánní potraty – to je zlá prognóza pro budoucnost, s rizikem úmrtí při porodu. Na konci jsem uslyšela: ‚Já se jistými věcmi nezabývám, ale kdybyste chtěla kontakt…‘ Byla jsem v šoku, z ordinace vyšla ztuhlá a vyděšená.“
Magda věděla jedno. Musí se něčeho přidržet. Někoho přidržet. „Tehdy jsem si náhle vzpomněla na postavu Stanislavy Leszczyńské. A pocítila, že toto je osoba, která pomůže a kterou budu prosit. Je zajímavé, že jsem tenkrát nemyslela na Jana Pavla II., který byl přítelem mých rodičů a oddával je. Znala jsem ho osobně, on je též jaksi patronem naší rodiny. Zatím mi ale přišla na mysl právě Stanislava. Co když to bylo od Jana Pavla? Přeje si, aby Stanislava byla uctívána? Musejí se v nebi dobře znát…“
Magda se začíná modlit o zázrak na přímluvu Boží služebnice Stanislavy Leszczyńské. Tahá ji za ruku. Vzývá a prosí: „Zachraň mé dítě. Přece tam, v beznadějných podmínkách, jsi zachránila všechny děti…“
A není to snadné. Magda bere tuny léků, bojí se, že jestli vůbec porodí, tak dítě bude nemocné. Stále ji doprovází příšerný stres. Když starší syn musí do nemocnice, je u něho celou dobu navzdory nemocničním bakteriím. Snáší všechny útrapy, v noci nespí. „Cožpak toto mohlo z čistě lidského pohledu skončit dobře? A přesto jsem v devátém týdnu těhotenství na ultrazvuku uviděla tlukoucí srdíčko,“ říká.
PŘÍKAZ, ABYCH MLUVILA
„Nechtěla jsem si připouštět naději a potom zažít nové zklamání. Ani dětem jsme nic neřekli v obavě, že později budou znovu trpět. Ale v jisté chvíli jsem pochopila, že to maličké je moje. Sedí si tam někde ve mně. A čeká, aby je někdo miloval…“
Třináctý týden těhotenství. Test Pappa i výsledek je velice znepokojující. Zvýšené riziko Downova syndromu. „Ale na ultrazvuku jsem uviděla také nožičky, ručičky, a tanec maličkého. Zneklidnilo mne to. Pomyslela jsem si, že roste další šílenec. A… cosi se ve mně odblokovalo. Znovu jsem bombardovala Stanislavu: ‚Prosím, udělej něco. Možná se to podaří.‘ Přece na jedné straně jsou jakési statistiky, bezduché údaje, a na druhé straně všemohoucí Bůh, pro něhož není nic nemožného.“
Na další ultrazvukové vyšetření Magda jela ke známému specialistovi do Lodže. „Uklidnila jsem se, neboť vyšetření ukázalo, že všechno je v pořádku. Řekli mi, že je to děvčátko. Hned mi napadlo: Anna Stanislava. Anna – milost. A Stanislava po patronce. Milost Stanislavy! Okamžitě jsem jela k jejímu hrobu, nacházejícímu se v jednom z kostelů v Lodži. Nejprve jsem se účastnila mše svaté, a potom začala hledat náhrobek…“
„Po delší době hledání se podařilo. – Byla to kaple, ale velice zanedbaná, na hrobě zvadlé květiny,“ rozkládá ruce paní Magda. „Zděsila jsem se, vždyť přece toto má být místo života! Tady by měly viset snímky dětí, které se narodily jen díky ní. Krom toho je to i velká historická postava, hrdinka. Nemůžeme na ni zapomínat. Je také služebnicí Boží!“
Paní Magda rozmlouvá se Stanislavou u jejího hrobu: „Když se Anna Stanislava narodí zdravá, tak ti přivezu její fotku. A budu o tobě mluvit.” Vrací se klidná domů.
Ale to nebyl konec potíží. Anna Stanislava se ve 31. týdnu těhotenství obrací hlavou nahoru. Lékaří tvrdí, že bude nutný císařský řez, protože silné léky matky, tlak a cukrovka jsou příliš velkou zátěží pro přirozený porod.
„Dozvěděla jsem se o možnosti otočení dítěte až před porodem. Lékaři nebyli v této věci jednotní, každý říkal něco jiného, měla jsem v hlavě zmatek. Nakonec jsem měla tři volby: císařský řez, porod koncem pánevním a pokus o obrácení dítěte. Šla jsem na konzultace s velkým neklidem, v mobilu měla snímek Stanislavy a řekla jí: ‚Stanislavo, zvol, co bude nejlepší.‘ Po modlitbách za celou záležitost jsem se rozhodla pro pokus obrátit maličkou ještě před porodem. Věděla jsem, že se to velmi zřídka kdy podaří, ale byla si též vědoma, že vedle je sál pro císařské řezy, nacházím se proto pod lékařskou péčí. A také pod péčí Leszczyńské.“
Magda s Annou Stanislavou vstupuje na sál. Jsou tam tři lékaři. Tři porodní asistentky. Jsou vážní, je zde značné napětí.
Dne 1. prosince 2017. Ultrazvuk. Magda leží na zádech a modlí se: „Stanislavo, udělej něco, prosím…” Lékař klade ruce na břicho. Čtyři pohyby. Malá Anna Stanislava se klidně a poslušně obrací hlavou dolů. Magda v duchu: „Díky, Stanislavo!” Lékaři jsou velice udiveni. Přítomná asistentka při zákroku kroutí hlavou: nepamatuje si, že by se takový pokus podařil…
STANISLAVA BERE POROD ZA SVŮJ
Dne 2. prosince je první sobota v měsíci, vhodný den pro setkání. „Cítila jsem klid, věděla jsem, že i když manžel nepřijede, Stanislava bude se mnou. Manžel ale přijel a přišla za mnou i asistentka a řekla mi, že při porodu bude se mnou.“
Porod byl dlouhý. Bolestný jak nikdy předtím. Magda – poněkud udivená – se ptala: „Stanislavo, kde jsi?” Dřívější porody byly mnohem rychlejší a jednodušší…
„Asistentka u tohoto porodu byla obzvlášť profesionální, schopná a příliš nemluvila. Navzdory cukrovce a jiným mým chorobám vedla porod co nejvíc přirozeně, obešlo se to bez oxytocinu. Důsledná při práci, zároveň ale empatická. Ideální. Porodila jsem Annu Stanislavu pět minut před Hodinou milosrdenství. Zdravá, 10 bodů podle Apgar skóre. Uvědomila jsem si: přece v této mé pozemské porodní asistentce byla ona: Stanislava Leszczyńska…“
Magda se rychle po porodu vzpamatovala. A maličká – klidná a zdravá – se stala miláčkem celé rodiny. „Ona je na světě díky Stanislavě Leszczyńské, o tom nemám pochybnosti. Přečetla jsem si také všechny možné texty o této služebnici Boží a zaujalo mě, že to byla vynikající matka a manželka a celá její rodina byla hudebně nadaná. Já i můj otec jsme byli violoncelisty… Možná doopravdy v našem ‚seznámení se‘ se Stanislavou měl prsty otcův přítel – Jan Pavel II.“
Magda říká, že malá Anna Stanislava jí odňala veškerý strach a neklid. A naučila ji důvěřovat. Obě Stanislavy ji to naučily. Velká i malá. A ještě ji naučily, přímo hmatatelně, ne pouze v teorii, že každý život je nutno pokusit se zachránit. I když se říká: „stejně umře”, „vždyť to nemá smysl”, „bude nemocné” nebo „budeš potom nemocná”.
„To je patronka pro současnou dobu, poznamenanou krizí hodnot, bojem dobra se zlem. Určitě i ona slyšela našeptávání toho Zlého: ‚Přece všechny ty děti, které zachraňuješ v Osvětimi, stejně zemřou hladem. Odsuzuješ je k následným mukám. Proč je zachraňuješ a ještě sama podstupuješ riziko?‘ Myslím si, že mohla takové našeptávání slyšet… Ale ukázala konkrétně svým životem: o každé počaté dítě je potřeba bojovat. Ona, když ji budete prosit, pomůže.“
Magda slíbila Stanislavě, že bude o ní mluvit. A mluví. Snímek malé Anny Stanislavy putoval do Lodže, k jejímu hrobu. Navštíví někdy i Anna Stanislava svoji patronku?