Zázraky otce Pia
Kapucínský řeholník dokázal svou modlitbou změnit i směr dráhy bombardérů.
text: Katka Lachmanová
O svatém Piovi z Pietrelciny (1887–1968) bylo napsáno mnoho životopisných knih – opravdu mnoho, vzhledem k tomu, že jsme vloni oslavili teprve padesát let od jeho smrti. Je to nepochybně jeden z největších světců minulého století, velký mystik a přímluvce před Bohem.
Italský publicista Renzo Allegri je u nás známý zatím jen díky útlé knížce o Matce Tereze (Matka chudých), ale právě otec Pio ho doslova fascinoval. Napsal o něm několik titulů, jeden z nich byl dokonce roku 2000 zfilmován. V jisté době ale dospěl Allegri k přesvědčení, že popis vnějších událostí života otce Pia je jen velmi povrchním a nedostatečným snímkem světce. Rozhodl se důkladně zaměřit na mystickou a nadpřirozenou rovinu jeho života, tedy na jeho stigmata, jimiž měl podíl na výkupné oběti Kristově, ale i na charismata – dary Boží milosti, dané pro duchovní prospěch druhých –, a samozřejmě i na nesčetné zázraky, které světec u Boha vyprosil. Tak vznikla kniha Zázraky otce Pia (česky Doron 2019).
Z názvu by někdo mohl mylně usoudit, že je to čtení pro senzacechtivé jedince nebo pro lidi chabé víry, kteří ji potřebují „přikrmovat“ divy a zázraky či jinými mimořádnostmi… Troufám si tvrdit, že o nic takového nejde. Spíše mi při četbě vytanul výrok papeže Pia XI., který blahořečil i svatořečil Terezii z Lisieux. Při té příležitosti prohlásil, že každý světec je vlastně jakýmsi „slovem Božím“, které Pán posílá pro tu kterou dobu, pro tu kterou generaci. A ne náhodou Bůh obdařil Evropu dvacátého století právě tímto světcem, který tak hmatatelným způsobem zpřítomňoval Ukřižovaného, ale též celým svým bytím a charismaty poukazoval na nadpřirozený svět, na Boží moc uprostřed nás, na Boží Prozřetelnost v lidských dějinách a osudech.
V úvodních kapitolách se dozvíme o mnohých zkouškách a bolestech, jimiž musel projít, bez nichž by asi nedorostl takového připodobnění s Kristem: „… vždyť zlato se tříbí v ohni a v peci pokoření bohumilí lidé,“ říká Sirachovec. Je zřejmé, že největším trápením pro něho nebyla bolestivá stigmata, která nosil na těle celých 50 let, ani fyzické nemoci, jichž snášel také hodně, ale nedůvěra a pronásledování ze strany některých církevních představitelů, které vyústilo v celá dvě desetiletí zákazů a omezení jeho kněžské služby. Plně rehabilitován od všech nespravedlivých nařčení byl až posmrtně.
Většina knihy se ale záměrně věnuje právě té nadpřirozené rovině jeho života: jeho stigmatům, charismatům, divům a zázrakům, které se děly na jeho přímluvu a dějí se podnes. Autor vypráví jen příběhy dobře zdokumentované nebo ty, které měl možnost slyšet od očitých svědků. Dočteme se o několika velkých obráceních, při nichž hrál roli jeho dar bilokace nebo i čtení v lidských srdcích. Uslyšíme o mnohých zázračných uzdraveních – jedno se dokonce stalo na prosbu mladého biskupa z Polska, pozdějšího papeže Jana Pavla II. –, včetně jednoho uzdravení otce Pia, které se událo při putování sochy Panny Marie Fatimské po Itálii.
Z mnoha příběhů lze vidět, jak se Boží milost doširoka rozlévala díky svátostem, které vysluhoval otec Pio – především díky svátosti smíření a mši svaté, při nichž se dály mnohé zázraky v lidských duších. Jistě, ty se dějí skrze svátosti vždycky, nejen rukama svatých kněží; ale právě spojení svátostí církve s velkou osobní svatostí kněze způsobilo, že mnozí lidé mohli znovuobjevit ten neutuchající pramen milosti v srdci Církve, který proudí skrze svátosti, např. díky tomu, jakým způsobem otec Pio sloužil mši svatou, s jakou zbožností a hlubokým sjednocením s Kristem.
Dočteme se až neuvěřitelné příběhy o síle přímluvné modlitby otce Pia, například o tom, jak za války svou modlitbou „zajišťoval protileteckou obranu“ San Giovanni Rotonda: piloti bombardérů viděli na obloze nad obcí opakovaně postavu mnicha s rozpřaženýma rukama, přičemž se jim letadla samočinně obracela a vracela se na základnu. Americký generál, který byl toho očitým svědkem, se po válce s otcem Piem osobně setkal a pod dojmem těchto událostí se stal katolíkem.
Otec Pio byl též znám darem proroctví. Z mnohých jeho výroků i dopisů je zřejmé, že mu Pán dal vícekrát nahlédnout něco z budoucnosti Itálie i jiných zemí světa, ale též jemu svěřených duší. V prorocké vizi též viděl fungovat velkou nemocnici Casa Sollievo della Sofferenza, kterou později nechal vystavět. Často též vídal lidi a události ve vzdálených místech či jiných zemích, mnohdy jich byl i aktivně účasten, díky daru bilokace. Zdálo se, že díky mimořádné Boží milosti jako by žil „mimo čas a prostor“, Pán si ho často používal jako svého posla (anděla), když chtěl někoho povzbudit či napomenout svým slovem, navštívit uzdravením či jinou milostí. Někdy doprovázel své duchovní děti i jiné trpící lidi po celém světě svou modlitbou, přičemž ony pociťovaly jeho duchovní přítomnost jako silnou vůni fialek: svědectví o této nadpřirozené vůni jsou natolik četná, že je nelze banalizovat.
Od jeho mládí prosakovaly na veřejnost (nejprve jen v rámci řeholní rodiny) zprávy o jeho zápasech se satanem, se zlými duchy. Až jednou se dozvíme, co všechno svou modlitbou a obětí svatý Pio z Pietrelciny vybojoval pro své duchovní děti, pro Itálii, pro církev, pro další generace… Tehdy spatříme a plně oceníme trvalé ovoce, které získal svým svatým životem pro církev a pro svět, pro nás všechny.
Kéž nás kniha na přímluvu svatého otce Pia mocně povzbudí ve víře, v důvěře v Boží milosrdenství. Kéž nás povzbudí v naší přímluvné modlitbě, ale též v touze, aby se uskutečnil zázrak největší – naše vlastní obrácení, naše svatost, která by též přinesla hojné ovoce pro věčnost. Oživujme tuto touhu slovy modlitby, kterou otci Piovi svěřila sama Neposkvrněná: „Maria, učiň nás svatými, jak to od nás očekává Pán Ježíš a za co ustavičně prosí tvé svaté srdce.“