Milí čtenáři a rytíři Neposkvrněné, zdravíme Vás a zveme ke slavení pobožnosti prvních sobot – listopadová první sobota bude 5.11.2022.
Informace k prvním sobotám najdete na tomto odkazu.
Zde uvádíme růžencové rozjímání, které je jednou z podmínek prvosobotních pobožností. Tentokrát rozjímáme první tajemství bolestného růžence: Ježíš, který se pro nás krví potil.
Text rozjímání na první sobotu v listopadu 2022
Ježíš, který se pro nás krví potil (text si můžete také poslechnout)
Ave Maria, vítej, Matko Boží, Nevěsto Ducha Svatého. Dnes – jako každou první sobotu v měsíci – přicházím, abych odpověděl, Maria, na tvé pozvání a abych obětoval modlitbu zadostiučinění za urážky a rouhání, kterými zraňujeme tvé Neposkvrněné Srdce. Dnes mě, Matko, vedeš do Getsemanské zahrady, abych spolu s tebou provázel Pána Ježíše v hodině jeho utrpení. Vím, Maria, že právě tato meditace může ještě více otevřít mé srdce touze po věčnosti, modlitbě dostiučinění, modlitbě za ubohé hříšníky, aby žádná duše nepřišla do věčné záhuby.
Pán Ježíš kdysi řekl jedné mystické duši, že utrpení v Getsemanské zahradě bylo pro něj mnohem těžší než hodiny utrpení, které následovaly. Víme, Maria, že jsi nebyla s Ježíšem v zahradě fyzicky, ale byla jsi s ním v duchu a ve svém srdci jsi prožívala Ježíšovo utrpení. Evangelisté se nám alespoň trochu snažili přiblížit a popsat bolestnou modlitbu v Getsemanské zahradě. Tak o tom píše sv. Matouš:
Potom s nimi šel Ježíš na venkovský dvorec zvaný Getsemany a řekl učedníkům: „Poseďte tady, zatímco se půjdu tamhle pomodlit.“ Petra a dva Zebedeovy syny vzal s sebou. Pak se ho zmocnil smutek a úzkost. Řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti, zůstaňte zde a bděte se mnou!“ Trochu poodešel, padl tváří k zemi a modlil se: „Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ Potom se vrátil k učedníkům a našel je, jak spí. Řekl Petrovi: „To jste nemohli ani jednu hodinu se mnou bdít? Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo je slabé.“ Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout a musím ho vypít, ať se stane tvá vůle.“ Znovu se vrátil a našel je, jak spí, protože se jim únavou zavíraly oči. Nechal je, opět odešel a modlil se potřetí stejnými slovy. Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim: „Jen spěte a odpočívejte dál! ‒ Už je tady ta hodina: teď bude Syn člověka vydán do rukou hříšníků. Vstaňte, půjdeme! Hle, už je tady můj zrádce (Mt 26, 36-46).
Maria, vezmi mne za ruku a veď na místo, na kterém jsi Ty prožívala dobu Ježíšovy modlitby v Getsemanské zahradě. Kde to bylo? Některé zprávy říkají, že jsi tehdy pravděpodobně byla v Jeruzalémě v domě matky sv. Marka. Modlila ses, Maria, srdcem jsi prožívala Ježíšovou úzkost a umírání a měla jsi na něm podíl. Co jsi cítila, Maria, když jsi viděla Ježíše tak strašně zmučeného, Ježíše, který prožíval smrtelnou úzkost a smutek. Ó, Matko Bolestná, celé tajemství tvého podílu na Ježíšově spasitelném utrpení je zakryto oblakem mlčení. Proč tomu tak je? Není to proto, Matko, že ty vždy stavíš Ježíše do centra? Není to proto, že když poznáváme Ježíšovo utrpení, poznáváme také tvé spoluutrpení. Ty jsi milovala Pána Ježíše nejvíce ze všech stvoření, proto jsi měla ten největší podíl na jeho utrpení. Nikdo nikdy nebude takto spojen s trpícím Ježíšem, jako jsi byla ty, ó Maria. Proto, když rozjímám o Ježíšově utrpení, můžu si být jistý, že vidím také tvoje utrpení, má bolestná Matko.
Nyní začíná ta nejstrašnější noc v životě Spasitele a jeho Matky. Noc Getsemanské zahrady. Maria, vzpomněla jsi tuto noc na jinou noc, noc narození Božího Syna? Noc narození, přinesla tolik radosti a naděje. Zahrnula svět světlem Božího Syna. A noc v zahradě se zdá být úplně jiná. Vypadá jako doba nadvlády temnoty hříchu a noci smrti. Tušila jsi, Maria, že noc v Getsemanské zahradě je také nocí narození? Narození v bolesti a utrpení. Hle Ježíš nás spolu s tebou rodí k věčnému životu. Toto (na)rození bude trvat mnoho hodin, přinese obrovské utrpení, ale zároveň zjeví moc nekonečné lásky. Boží Syn se ponížil a kvůli spáse lidí přijal lidskou přirozenost. V noci getsemanského utrpění, Ježíš dovoluje, aby se v naší lidské přirozenosti projevila celá její slabost. Ježíš na sebe přijímá a prožívá všechny lidské obavy spojené s utrpením a smrtí. V lidské přirozenosti, kterou přijal, trpí tak, že se až potí krví. Vědci tvrdí, že je možné, aby se člověk krví potil, ale pouze tehdy, když jeho vnitřní utrpení je nepopsatelně velké; když muka ducha a psychiky dosahují absolutního maxima. Ano, Pane Ježíši, za mne a pro mne jsi souhlasil s tak strašlivým vnitřním utrpením. A souhlasil jsi s tím, aby na tomto nevýslovném utrpení měla podíl tvá Matka, kterou jsi tak velmi miloval. A to všechno z lásky ke mně! Z lásky ke každému člověku.
A co dělá člověk, aby na tuto lásku odpověděl? Bohužel smutným obrazem lidské odpovědi na Boží lásku jsou tři učedníci, Tebou vyvolení a milovaní. Ty trpíš a prosíš je, aby ti pomohli svým bděním a modlitbou. Oni však spí. Chtěla bych na ně zakřičet: Proč spíte? Cožpak nevidíte, co se děje s vašim Mistrem!? Ale mlčím, protože v učednících poznávám sebe sama. Vím, proč spí. Vím, proč já spím a neslyším Ježíšův pláč, neslyším jeho volání, abych s ním měl podíl na jeho utrpení, abych ho doprovázel v hodině utrpení a smrti. Chybí mi vnitřní život. Maria, ty jsi vždycky Ježíši naslouchala. Znala jsi jeho touhy, slyšela jsi i ten nejtišší Ježíšův šepot. Prosím, Matko, uč mě vnitřnímu životu, životu, ve kterém budu v plnosti a cele soustředěn na Pána Ježíše. Abych Ježíše nejen pozorně poslouchal, abych uměl nejen poznat touhy mého Pána, ale abych je uměl také vykonat. Co mám dělat, Maria, abych vždy žil podle Boží vůle, podle vůle mého milovaného Ježíše? Když ti, Matko, pokládám tuto otázku, vzpomenu si na slova z evangelia sv. Lukáše. Když popisoval utrpení Ježíše, napsal významnou větu: „Ježíš upadl do smrtelné úzkosti a modlil se ještě usilovněji.“
Děkuji Ti, Matko, za připomenutí těchto slov. Ano, když přichází čas úzkosti, utrpení, námahy, nemoci… přichází také pokušení, abychom se méně modlili. Snažíme se uniknout utrpení různými cestami. Chceme usnout a zapomenout na všechno, anebo si chceme dopřát silnou dávku potěšení, jakou dává zábava, alkohol, cigarety, či drogy. Dokonce někdy obviňujeme samotného Boha, reptáme proti němu a říkáme, že je vinen, protože kdyby nás miloval, neseslal by na nás tak velké utrpení. Avšak Ježíš to dělal přesně naopak a stejně tak i ty, Matko. Ježíš, když trpěl, modlil se ještě usilovněji. Ty, Maria, když jsi trpěla, modlila ses ještě horlivěji a ve své modlitbě ses sjednocovala s Ježíšem. Maria, uč mě takové modlitbě, která je v utrpení vytrvalá, která způsobí, že půjdu za Ježíšem všude, kam půjde On, i do duchovního Jeruzaléma, abych spolu s ním trpěl a obětoval se Otci až do krajnosti, až do mého posledního dne.
Matko Boží, vím, že jsi s Ježíšem v zahradě trpěla za mne, za celý svět, za všechny lidi. A dobrý Bůh poslal anděla, aby potěšil a posílil Pána Ježíše v zahradě, a stejně tak i tvá láska a modlitba Ježíše povzbuzovala a posilovala.
Matko Boží, Maminko, přicházím k tobě, abychom se společně vydaly ke všem duším, abychom jim daly Ježíšovu krev. Sladká Maminko, Ježíš potřebuje útěchu, a největší útěchou, jakou mu můžeme dát, je, že mu budeme přivádět duše.
Moje Matko, běžím k tobě, protože Ježíš potřebuje útěchu, kterou mu přinese obrácení duší. Proto mi podej tvoji mateřskou dlaň a pojďme společně po celém světě a hledejme duše. Vložme do jeho krve pocity, touhy, myšlenky, činy a kroky všech stvoření. A do jejich duší vhoďme plameny Ježíšova srdce hořícího láskou, aby se mu mohly odevzdat. A takto, ponořeny do jeho krve a vnitřně proměněné jeho plameny, budou stát kolem Ježíše, aby mu osladily bolest jeho nejhořčejší agonie.
Matko Boží a Matko moje, dobře rozumím Ježíšově prosbě, abychom se spolu s ním modlili a neopouštěli ho. Maria, modli se nyní spolu se mnou, dovol mi, abych i já se modlil s tebou za všechny lidi na zemi, a zvláště za ubohé hříšníky. Maria, uč mě, abych během modlitby přiváděl k Ježíši celý svět, všechny chudé, nemocné, ztracené, spoutané, posedlé, ty, kteří jsou ovládáni hříchy smyslnosti a nečistoty. Uč mě, Maria, modlitbě za ty, kteří s Bohem bojují, kteří se před Bohem rouhají, ničí lidské životy, ničí rodiny, manželství, a dokonce i lidskou přirozenost. Uč mě, Maria, modlitbě dostiučinění za všechny hříchy a nevěrnosti, za znesvěcení Nejsvětější Svátosti, za nehodné přijímání Pána Ježíše ve svatém přijímání, za neupřímné zpovědi, za kněze, řeholníky a řeholnice, kteří opustili své povolání k zasvěcenému životu a za všechna pohoršení, která způsobili. Uč mě, Maria, modlitbě za všechny ubohé hříšníky, aby Ježíšovo srdce bylo potěšeno jejich obrácením. Uč mě, Maria, milovat a těšit Ježíše tak, jako jsi ho milovala a těšila ty.
Totus Tuus, Maria! – Tota Tua, Maria! (Celý tvůj, Maria! – Celá Tvá, Maria!)
Amen.
Zdroj textu: https://www.pallotini-pastorace.cz