Pomluvy, vycházející z fantazírujícího dramatu německého publicisty Rolfa Hochhutha „Náměstek“, se staly normou očerňování papeže Pia XII. Prim tady hráli komunisté. Západní liberálové se však rádi připojili. Hysterická obvinění Pia XII. odvracela totiž pozornost od skandálního postoje celého Západu vůči Hitlerovi a Židům v době druhé světové války.
Papež Pius XII. nejenže nemlčel o hitlerovských zločinech, ale hlasitě a důrazně je odsoudil. Před ještě ostřejším odsouzením ho zastavila starost o osudy té části židovské populace, která nalezla útočiště před deportacemi v církevních zařízeních. Židovské organizace si toho byly vědomy, proto po válce zahrnuly Pia XII. mnoha projevy uznání za jeho postoj a aktivitu.
Iniciativy zaměřené k očernění papeže Pia započaly teprve v 60. letech (i když komunistická propaganda rozšiřovala příležitostné klepy už předtím). Bezprostředním precedentem se stalo známé drama Rolfa Hochhutha. Nutno zdůraznit, že se jedná o smyšlený příběh a smyšlené události, i když podané sugestivně. Hierarchové římské kurie jsou tady představeni v nepříznivém světle, jako by se nejprve chtěli zalíbit fašistům a potom aliantům. „Náměstek“ byl poprvé uveden r. 1963 v Berlíně a potom v dalších 20 zemích světa. Pro zajímavost: V tehdejším komunistickém Polsku byl hrán r. 1966, v roce milénia křtu polského národa.
Samozřejmě mnoho význačných osobností dementovalo Hochhutovy výjevy jako absolutně nepravdivé (např. Robert M. Kempner, bývalý šéf americké delegace žalobců u Norimberského tribunálu, soudícího po válce nacistické zločince), ale teze byla nosná a to – jak se ukázalo – nikoli náhodou.
Na odhalení opony zakrývající pozadí tohoto divadelního kusu bylo třeba počkat si až do pádu komunismu ve Východní Evropě. V lednu r. 2007 popsal v americkém „National Review“ celou operaci její přímý účastník Ion Mihai Pacepa, bývalý generál rumunské komunistické rozvědky. Ukázalo se, že zhruba rok a půl po smrti Pia XII. v únoru r. 1960 sovětský diktátor Nikita Chruščov nastolil plán na snížení autority Vatikánu na Západě. Rusové celou akci řídili, hlavními vykonavateli byli Rumuni. Ti odeslali do Vatikánu své agenty,vydávající se za kněze, údajně pronásledované komunistickým režimem. Některým se podařilo proniknout i do tajného vatikánského archivu se záměrem najít kompromitující dokumenty na Pia XII. z doby války. Protože se žádné takové materiály nenašly, předložily výzvědné služby německému spisovateli Hochhuthovi, do té doby úplně neznámému, zcela smyšlené podklady, aby na jejich základě sestavil uvedené drama. Dnes víme, že tiskem vydalo tento kus jako první jedno německé nakladatelství, jež bylo expoziturou sovětské rozvědky KGB. Založil je generál Ivan Agajants, specialista KGB na dezinformace.
Potom už všechno pokračovalo ve vyježděných kolejích – agenti KGB a tzv. levicoví intelektuálové se postarali, aby „Náměstek“ se stal bestsellerem.
Zbigniew Parafianowicz v „Dzienniku“ 31. ledna r. 2007 cituje výpověď italského specialisty na záležitosti Vatikánu Andrei Tornielliho, který tvrdí, že podobným způsobem se pokoušely tajné služby kompromitovat Jana Pavla II. hned po jeho volbě papežem. Akce ale rychle shořela, protože Karol Wojtyla na rozdíl od Eugenia Pacelliho žil a manipulace byla proto značně obtížnější.
Potlačení výčitek svědomí?
Je těžké ubránit se dojmu, že hysterická obvinění Pia XII. a potažmo celé Katolické církve chtěla ve skutečnosti odvrátit pozornost od skandálního postoje celého západního světa vůči Hitlerovi a Židům během druhé světové války i před ní. Koncem 30. let přecházelo z jedné země do druhé mnoho uprchlíků z hitlerovského Německa ve stálé obavě, že je chytí policie a deportuje zpět. Francie a Anglie se předháněly v ústupcích Hitlerovi a po útoku Německa na Polsko nesplnily své spojenecké závazky a nezahájily vojenskou akci.
V průběhu války západní země dlouho nechtěly slyšet – navzdory zprávám polské podzemní Zemské armády – o holocaustu Židů. V okupované Francii vznikla kolaborantská vláda, sídlící v lázeňském městě Vichy, jež spolupracovala s Němci při deportaci Židů.
Shrnutí celého seriálu
Suchá fakta, která jsme uvedli, dokazují, že tvrzení o údajné podpoře nacismu ze strany Pia XII. je lživé. Rovněž tak neodpovídá pravdě, že papež neodsoudil hitlerovské zločiny. Naopak, Pius XII. protestoval intenzívněji než jakákoliv jiná světová autorita.
Když se ukázalo, že oficiální vystoupení jenom zvyšují hitlerovský teror, Vatikán dal přednost tajným aktivitám: diplomatickým zákrokům, pomoci při emigraci Židů do zemí nezasažených válkou, příkazům církevním institucím, aby ukrývaly Židy s celými rodinami. Tím Církev zachránila stovky tisíc osob před deportacemi a smrtí v plynových komorách. Pius XII. za to dostal ještě během války a zejména po ní řadu poděkování od židovských organizací i jednotlivců.
Důkazy odhalují, že „černá legenda“ byla vyrobena a rozšířena sovětskou rozvědkou na osobní příkaz Nikity Chruščova s pomocí rumunské rozvědky a za potlesku levicových intelektuálů. Mezi nacismem a katolicismem existoval nepřekonatelný mystický konflikt, který si dokonale uvědomovali nacisté, proto podnikli řadu iniciativ k likvidaci katolické církve a k nahrazení katolického kultu pohanskými, pangermánskými pověrami.
Pozn. překladatele: K doplnění článku bylo též použito studie: Blet, Pierre, SJ. Pius XII. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2001.