Těsně před vypuknutím války
Diskuse ohledně postojů Vatikánu a zejména papeže Pia XII. vůči nacismu a zločinům holocaustu za druhé světové války se vrací jako bumerang. Navzdory času, který uplynul, je to stále dráždivé téma. Papež Pius XI. otevřeně odsoudil nacismus a vyzval k zastavení pronásledování Židů. Mnoho katolíků zahynulo, protože poskytovali Židům pomoc. Přesto u veřejnosti stále ulpívá na Katolické církvi stín antisemitismu.
Jak vypadalo Německo v době vzrůstajícího nacistického teroru těsně před vypuknutím druhé světové války? Pohleďme na fakta:
1936: Stupňuje se kampaň za odstraňování křížů ze školních učeben. Papež Pius XI. předpovídá, že vládcové III. říše nejenom přivedou svět do katastrofy, ale zároveň také umožní expanzi komunismu od střední Evropy směrem na západ.
1937: Odsouzení nacismu encyklikou „Mit brennender Sorge“ (S palčivou péčí). Papež zde staví nauku Církve proti rasistické ideologii, a také proti panteistickým názorům, populárním mezi nacistickými hodnostáři. Encyklika, jež byla přečtena v 11 tisících katolických farnostech Německa, vyprovokovala nacistického ministra propagandy Goebbelse k tomuto zápisu do svého deníku: „Teď teprve kněží poznají náš pořádek a naši neústupnost.“
Německá vláda zasílá do Vatikánu protestní nótu a oznamuje, že encyklika znamená faktické zrušení konkordátu. Začíná štvanice na kněze. Do koncentračního tábora Dachau je odvezeno 447 kněží, z toho 411 katolických (navzdory faktu, že katolíci představovali pouhou třetinu obyvatelstva). V refrénu písně hitlerovských bojových oddílů SA se objevují tato slova: „Soudruzi, věšejte Židy a stavějte kněze ke zdi.“
Papež Pius XI. zároveň vydává encykliku „Divini Redemptoris“ odsuzující komunismus. Vatikánský státní sekretář kardinál Eugenio Pacelli hovoří v pařížské katedrále Notre Dame o Němcích: „Je to ušlechtilý a mocný národ, který špatní pastýři přivedli nad propast svojí rasistickou ideologií.“ Pius XI. řekl delegaci německého episkopátu: „Svým cílem a metodami se národní socialisté ničím neliší od bolševiků. To bych řekl i panu Hitlerovi.“
1938: Papež Pius XI. vyhlašuje svoji proslulou větu skupině belgických poutníků: „Antisemitismus je nepřípustný, neboť my všichni jsme duchovně semity.“
Vídeňský kardinál Innitzer vítá ve své deklaraci hitlerovské obsazení Rakouska. Přikazuje zvonit a vyvěsit nacistické vlajky. To se stane později pro kritiky Církve „důkazem“, že ona sympatizovala s Hitlerem. Neuvedou už ale, že kardinál Innitzer byl ihned volán do Vatikánu a přinucen k veřejnému odvolání svého postoje.
Vatikán na stránkách svého deníku „L´Osservatore Romano“ označuje tzv. „Protokoly sionských mudrců“, údajný plán čelných židovských rabínů na ovládnutí světa, jímž nejčastěji operovala nacistická propaganda, za „nepochybný falzifikát“.
Polský velvyslanec u Vatikánu podává zprávu o svém rozhovoru s německým kolegou: „Německý velvyslanec mluvil s despektem o údajně hrubém tónu Vatikánu vůči Hitlerovi a jeho vládě jak v oficiálních notách, tak i v rozhovorech. Ať už kardinál Pacelli, nebo americký kardinál Mundelein, nebo L´Osservatore Romano, všichni používají nejurážlivější výrazy.“
Vatikán se zapojuje do iniciativ na záchranu německých Židů. Až do vypuknutí II. světové války katolické Sdružení sv. Rafaela a německá Caritas zorganizovaly výjezdy více než 200 tisíc Židů a židovských konvertitů za hranice (r. 1940 bylo Sdružení sv. Rafaela nacistickými úřady rozpuštěno, pozn. red.). Tyto akce však narazily na nepochopení vlád Anglie a Irska, proto se Vatikán zaměřil ve své snaze zajistit Židům novou existenci na Brazílii, Argentinu a další latinskoamerické země. USA přijaly v té době pouhých 21 tisíc osob.
L´Osservatore Romano publikuje kritické zpravodajství z průběhu tzv. „křišťálové noci“ v Německu z 9. na 10. listopadu r. 1938. Nacistická luza se tehdy vrhla na židovské synagogy a obchody a zapalovala je. Ulice německých měst byly plné úlomků spáleného skla, připomínajících křišťál, proto „křišťálová noc“ (napadeny byly také rezidence některých biskupů: kardinála Faulhabera v Mnichově, kardinála Innitzera ve Vídni, biskupa von Galena v Münsteru aj., pozn. red.). Bernhard Lichtenberg, probošt katedrály sv. Hedviky v Berlíně, následující den po této události se veřejně modlil za Židy. Později byl zatčen a zemřel při převozu do Dachau.
Papež Pius XI. ukládá katolickým univerzitám zpracování tématu „Rasimus jako teologický blud…“
1939: Pius XI. těsně před smrtí pronesl kázání odsuzující fašismus. 2. března byl kardinál Pacelli zvolen papežem a přijal jméno Pius XII. Německý deník „Berliner Morgenpost“ tuto volbu hned následující den komentoval slovy: „Němci si vůbec necení volby Pacelliho, protože jako biskup i jako kardinál vystupoval proti národnímu socialismu.“
V květnu skupina německých protestantských teologů zakládá tzv. „Institut odžidovštění“. Ten si dal za úkol provést „očistné“ změny v Bibli. Vydal tzv. „Knihu německé víry“ obsahující nová přikázání, např. „Dbej o čistotu krve!“, „Uctívej svého Vůdce a mistra!“ atd.
1. září vypukla válka. Již v říjnu vydává Pius XII. encykliku „Summi Pontificatus“, která odsuzuje její rozpoutání. Papež v tomto dokumentu vyjadřuje také svůj soucit a sepětí s napadeným polským národem. Odvolává se též na novozákonní citát „zde už není Řek, ani Žid…“ a dává najevo, že používá slovo „Žid“ v kontextu odmítnutí rasismu. Varuje také před nacistickými teoriemi, v nichž vidí počátek „hodiny temnoty“. Americký deník „New York Times“ na své první straně takto komentuje text encykliky: „Papež odsuzuje diktátory, narušitele smluv a rasismus.“
Encyklika byla natolik jednoznačná, že spojenecká letadla její text shazovala na Německo se záměrem vyvolání protinacistických nálad. Některé prameny také sdělují, že byl podniknut pokus provést nad Hitlerem exorcismus na dálku.
Papež se nabídl jako prostředník kontaktů německé protihitlerovské opozice s Anglií a Francií. Apoštolský stolec organizuje pomoc uprchlíkům. Otevírá pro ně na celém světě své prostory v budovách diplomatického zastoupení Vatikánu, dokonce i v tak exotických místech, jako v Šanghaji nebo na Haiti.