Ve Francii vyšla brožurka pod názvem „L’IMMACULÉE ET SA MÉDAILLE“ od P. J. Eyler, CM, zachycující život sv. Kateřiny a vznik zázračné medailky.
Uvádíme zde text zveřejněný Maticí cyrilometodějskou. Eyler, CM, Neposkvrněná a její medaile, MCM Olomouc 2000
Úvod
Zázračná medailka a jiné medailky
Již několik roků, zvláště po koncilu, jsou velmi kritizovány všechny posvátné znaky i medailky. Tyto kritiky jsou většinou negativní. Mají snahu vše zesměšňovat, ničit, bez ohledu na pozitivní hodnoty těchto projevů lidové zbožnosti, které jsou uznávány i Církví.
Je samozřejmé, že Církev žádá, aby v křesťanském životě všechno to vedlejší nenahradilo podstatné a potřebné, aby pobožnosti neškodily zbožnosti, která je zvýrazněná liturgií a svátostmi. Jejím středem je Kristus. K němu mají vésti všechny pobožnosti i mariánská úcta.
Církev ani po koncilu nezavrhuje posvátné znaky. V Konstituci o posvátné liturgii jsou doporučovány svátostiny (č. 60-61). Mezi ně patří i předměty posvěcené dle církevního schválení či obřadu, které mají oživovat víru a zbožnost jejích dětí. Církev není v žádném případě proti nošení posvěcených medailek, když jsou nošeny a chápány v duchu pravé zbožnosti. Naopak.
Mezi medailkami má zvláštní a dá se říci, že místo první „Zázračná medailka“. Církev uznala její nadpřirozený původ. Potvrdily ho nespočitatelné milosti obrácení a obnovy křesťanského života. Toto vše bylo konstatováno mnoha knězi a biskupy po roce 1830. Bylo prokázáno i mnoho tělesných uzdravení, která se nedala popřít.
Ten, kdo se snaží poznat medailku zblízka ví, že je souhrnem celé mariologie, takové, jak ji formuluje věroučná Konstituce o Církvi (Lumen gentium) v osmé kapitole. Medailka a zjevení z roku 1830, při kterých nám byla medailka dána, jsou souhrnem kristocentrické a v duchu Církve hlásané mariologie. O tom se přesvědčíme.
Zjevení vyžadují pozorné zkoumání. V tomto dílku uvádíme:
– Krátký životopis nositelky poselství, sv. Kateřiny Labouré (laburé)
– Popis zjevení na Rue du Bac (rü dü bak)
– Jaké úmysly měla Neposkvrněná
– Pastorační poselství
– Odkaz Panny Marie: „Noste medailku!“
1. kapitola
Nositelka poselství, svatá Kateřina Labouré
Narodila se 2. května r. 1806, v malé vesničce Fainles-Moutiera (fen le mutijé), v kraji Côte-ď Or (kot dór). Byla devátým z jedenácti dětí. Její rodiče, Peter Labouré a Lujza Magdaléna Gontard, samostatní rolníci, byli hluboko věřící křesťané. Svoji početnou rodinu vedli a vychovávali v bázni Boží a v lásce k Bohu. Prokvétala v ní úcta k Panně Marii.
Bohužel, paní Labouré v roce 1815 zemřela. Kateřina měla jen 9 roků. Dítě, sirotek bez pozemské matky, hledalo matku v Panně Marii. Několik dní po matčině smrti byla pomocnice v domácnosti velmi překvapena, když uviděla, jak se Kateřina vyškrábala na stůl, vzala z krbu sošku Panny Marie a silně ji sevřela ve své náruči.[wpex more=“… Více“ less=“Méně“]
Když měla Kateřina 12 roků, její starší sestra odešla do Společnosti dcer křesťanské lásky sv. Vincenta. Vedení domácnosti svěřil otec Kateřině. Pomáhala ji jejich stará pomocnice a mladší sestra Antónie. Říkali ji Tonka. Svědkové při procesu blahořečení dosvědčili, že svoje povinnosti si Kateřina plnila vzorně. Tonka prozradila, že se Kateřina již jako 14-ti letá, začala i při vyčerpávajících pracích pravidelně postit každý pátek a sobotu, a chodívala i během týdne na mši svatou do chudobince v Moutiers Saint Jean (mutijé sen žan). Ten byl vzdálen od domu asi tři kilometry. Do školy nechodila. Číst a psát se naučila později, ale velmi špatně.
Při prvním svatém přijímání uslyšela Boží volání. Chtěla se stát řeholnicí. Vícekrát odmítla nabídku k sňatku. Neměla však jasno v tom, v kterém řeholním společenství by chtěla působit. Pomohl jí sen.
Ve snu viděla ctihodného kněze. Ten jí řekl: „Jednou budeš šťastná, že jsi mou duchovní dcerou. Pán Bůh má s tebou zvláštní úmysly.“ Po nějakém čase navštívila Společnost dcer křesťanské lásky sv. Vincenta v Chätillonsur-Seine (šatijon sür sén). Při vstoupení do hovorny spočinula zrakem na obraze, který visel na stěně. „Aha, to je ten kněz, kterého jsem viděla ve snu. Jak se jmenuje?“ Bylo jí řečeno, že je to svatý Vincent de Paul. Od té chvíle se již nerozmýšlela.
21. dubna r. 1830 byla přijata do noviciátu na Rue du Bac. Za několik dní měla to štěstí, že se mohla zúčastnit slavnostního přenesení ostatků svatého Vincenta de Paul z Notre-Dame (notr dam) do kapličky lazaristů na Rue de Sévres (rü dö sévr).
Její horlivost během noviciátu potvrzují mimořádné milosti, které obdržela. I její duše, hluboko proniknutá úctou a láskou k Panně Marii, jistě oceňovala mimořádnou úctu dcer svatého Vincenta k Neposkvrněné. Nikdo to však nezpozoroval. Při odchodu z noviciátu vypracovali o ní její představení skoro bezvýznamný posudek: „Kateřina Labouré, silná, střední postavy, slabší znalost čtení a psaní. Má dobrou povahu a přiměřený úsudek. Je zbožná a snaží se o ctnost.“
Byla poslána do chudobince na předměstí svatého Antona ve 12. okrese Paříže. Tam strávila celý život. Vykonávala ty nejhorší práce okolo starců, v kuchyni, v krejčovské dílně, v hospodářství a na vrátnici.
Zjevení Panny Marie, kterými byla omilostněna, zachovávala v úplné tajnosti. Jejím důvěrníkem byl jen zpovědník, otec Aladel. Tak si to přála Panna Maria. Když její zpovědník zemřel o několik měsíců dříve než ona, rozhodla se, že je potřebné povědět o zjeveních své sestře představené, neboť socha, kterou žádala Panna Maria, nebyla ještě hotová.
Kateřina zemřela 31. prosince r. 1876. Odpočívala v kapličce ústavu v Reuilly. Dne 21. 3. r. 1933, po exhumaci, bylo její neporušené tělo slavnostně převezeno na Rue du Bac a uložené v kapličce zjevení – pod tím oltářem, u kterého se jí zjevila Panna Maria. Kanonizována byla 27. července r. 1947.
Otec Gasnier, OP, v knize „Zázračná medailka a královská hodnost Panny Marie“, na 7. straně píše: „Taková byla ta, kterou si vyvolila Panna Maria za nositelku poselství, když chtěla dát světu ‘Zázračnou medailku’. Skoro by se nás mohlo zmocnit pokušení podivovat se její volbě. Naše povrchní uvažování, neschopné hodnotit nadpřirozené věci, by rádo našlo u Kateřiny ty nejvíce vynikající vlastnosti, mimořádné události, časté extáze, nápadnější svatost. Ale u ní není nic takového. Máme před sebou přímou, jednoduchou duši, bez nervozity, přepjatosti, která se umí ovládat a umí zachovat dokonalou duševní rovnováhu.“[/wpex]
2. kapitola
Zjevení
Musíme rozlišovat tři:
První zjevení
Odehrálo se v noci z 18. na 19. června r. 1830, na vigílii svátku svatého Vincenta de Paul. Mělo Kateřinu připravit na úkol, kterým ji chtěla Panna Maria pověřit. Svému zpovědníkovi to popsala takto:
„Nastal svátek sv. Vincenta. Naše drahá matka Marta nám den předtím při poučení vyprávěla o úctě k svatým, hlavně o úctě k Panně Marii. Tehdy se mne zmocnila silná touha vidět Pannu Marii. Večer jsem si lehla s přesvědčením, že v noci uvidím svoji drahou Matičku. Vždyť tak dlouho jsem ji toužila spatřit. Po kousíčku nám rozdávali z rochetky (kněžské liturgické oblečení) svatého Vincenta. Odstřihla jsem si polovičku z mého kousíčku a spolkla jsem ji. Usínala jsem s touhou, aby mi svatý Vincent vyprosil milost uvidět Přesvatou Pannu.
O půl dvanácté v noci jsem náhle uslyšela, že mne někdo volá: „Sestřičko, sestřičko, sestřičko!“ Vzbudila jsem se a pohlédla tam, odkud hlas přicházel. Vycházel z uličky u postele. Odhrnula jsem záclonu a uviděla asi 4-5 leté dítě, oblečené do bílých šatů. Řeklo mi: „Pojď do kaple, Panna Maria tě tam čeká.“ Napadlo mi: „Vždyť mě někdo uslyší.“ Dítě však odpovědělo: „Neznepokojuj se! Je půl dvanácté. Všichni tvrdě spí. Pojď! Čekám tě!“[wpex more=“… Více“ less=“Méně“]
Rychle jsem se oblékla a přistoupila k dítěti, které stálo u záhlaví mé postele. Šlo stále po mém levém boku. Všude, kam jsme přicházeli, byla rozžatá světla. Tomu jsem se velmi divila. Navíc mě ještě překvapila skutečnost, že se dveře otvíraly jen na dotek ručky dítěte. Moje překvapení vyvrcholilo, když jsem spatřila rozžaté svíce a všechna světla. Připomínalo mi to půlnoční. Ale Pannu Marii jsem neviděla.
Dítě mě vedlo až ke křeslu otce ředitele. Klekla jsem si. Dítě stálo celou dobu. Měla jsem dojem, že klečím již dlouho. Ohlédla jsem se, jestli nepřicházejí náhodou sestry, které mají noční službu.
Konečně nadešla ta pravá chvíle. Dítě mě upozornilo slovy: „Již je tu Panna Maria. Již je tu.“ Uslyšela jsem něco jako šum hedvábných šatů. Zdálo se mi, že přichází od tribuny u obrazu svatého Josefa. Sedla si na stranu evangelia (v presbytáři na evangelní stranu) do křesla, podobného křeslu svaté Anny. Ale nebylo úplně stejné jako její (sestra vzpomíná obraz sv. Anny nad vchodem do sakristie).
Nemohla jsem uvěřit, že je to Panna Maria. Dítě mi však řeklo: „Panna Maria je tu.“ Těžko mohu vyjádřit, co jsem tehdy v tom okamžiku cítila a co se ve mně odehrávalo. Pořád jsem měla dojem, že Pannu Marii nevidím. Nyní již dítě nemluvilo dětským hlasem, ale hlasem dospělého muže, hlasem silným a přísným. Pohlédla jsem na Pannu Marii a jediným skokem jsem k Ní přiskočila, klekla jsem si na stupně oltáře a ruce jsem položila na Její kolena.
Takto jsem strávila svoje nejvzácnější a nejkrásnější chvíle mého života. Těžko se dá slovy vyjádřit, co jsem tehdy prožívala. Panna Maria mi řekla: „Dítě moje, Bůh tě chce něčím pověřit. Budeš mnoho trpět. Přetrpíš to v přesvědčení, že to děláš pro větší slávu Boží. Sama poznáš, co Bůh chce. Budeš trpět do chvíle, než to povíš svému duchovnímu vůdci. Nebude ti věřit, ale neboj se! Dostane se ti zvláštních milostí. Pověz mu to s důvěrou a jednoduše. Důvěřuj, neboj se! Uvidíš určité věci, které mu musíš oznámit. Ve svých rozjímáních se ti dostane zvláštních vnuknutí.“
Panna Maria mi pověděla, jak se mám chovat ke svému zpovědníkovi. Pověděla mi i jiné věci, ale o nich nesmím hovořit. Panna Maria mi ukázala levou rukou k oltáři a doporučila mi, abych v trápení k němu přicházela, tam vylila své srdce. Ujistila mě, že vždy dostanu potřebnou útěchu.
„Časy jsou velmi zlé. Francii postihne neštěstí. (Týden po zjevení vypukla červnová revoluce, která odstranila krále Karla X. Naznačena byla i válka roku 1870 a komuna v roce 1871 se všemi hrůzami.) Královský trůn padne. Celý svět budou trápit rozličné bídy. (Panna Maria měla při těchto slovech velmi ztrápenou tvář.) Přijďte však sem k oltáři. Zde dostanou milosti všichni, kteří budou s důvěrou a horlivě ve víře prosit. Dostanou je velcí i malí.
Dítě moje, velmi ráda rozdávám milosti, hlavně vaší společnosti. Mám ji velmi ráda… (Následují pokyny a upozornění pro obě společnosti, které založil svatý Vincent de Paul. Otce Aladela poprosila, aby založil družinu dítek Panny Marie.)
Z jiných řeholních společenství mnozí padnou za oběť. (Při těchto slovech Panna Maria měla v očích slzy.) V Paříži padne za oběť i mnoho kněží. Otec arcibiskup zemře. (Opět měla Panna Maria v očích slzy.) Dítě moje, křížem opovrhnou, ulicemi poteče krev. (Panna Maria nemohla dále hovořit. Na tváři Jí bylo vidět bolest.)
Dítě moje, celý svět bude trpět.“ (V letech 1870-1871 se uskutečnilo všechno do nejmenších podrobností.)
Pomyslela jsem si: kdy se to asi stane? Jasně jsem poznala, že po 40 letech.
Nevím, jak dlouho jsem klečela u Panny Marie. Jen vím, že když odešla, měla jsem dojem, jako by zhaslo světlo a jako by se nějaký stín ubíral směrem k tribuně, odkud Panna Maria přišla.
Vstala jsem. Dítě jsem spatřila tam, kde jsem jej nechala stát. Řeklo mi: „Odešla.“ Zpět jsme se vrátili stejnou cestou. Všude se svítilo. Dítě mi šlo stále po levé straně. Myslím si, že to byl můj strážný anděl. Vzal na sebe lidskou podobu, aby mi umožnil vidět Pannu Marii. Vždyť jsem ho tak vroucně a velmi prosila, aby mi zprostředkoval tuto milost. Byl oblečen v bílých šatech. Vycházelo z něj zázračné světlo, vlastně byl celý prozářený zvláštním světlem. Mohl mít 4-5 roků…
Do postele jsem se vrátila o druhé hodině. Slyšela jsem bít hodiny. Ale již jsem neusnula.[/wpex]
Druhé zjevení
To je významné zjevení. Při něm pověřila Panna Maria Kateřinu zvláštním úkolem. Nejlepší ale bude opět odevzdat slovo sestře Kateřině. Vše se odehrálo 27. listopadu 1830, v sobotu, před první nedělí adventní, při večerním rozjímání novicek. Celý výjev se odehrál ve třech po sobě následujících obrazech. Při nich Kateřina postupně jasněji pochopila svoje poslání a celé mariánské tajemství.
„Bylo to 27. listopadu 1830, v sobotu, před první nedělí adventní. Byla jsem pevně přesvědčena, že ještě uvidím Přesvatou Pannu. Žila jsem v naději, že Ji uvidím překrásnou.[wpex more=“… Více“ less=“Méně“]
O půl šesté večer, několik minut po předčítání prvého bodu rozjímání, se mi v hlubokém tichu zdálo, že slyším od tribuny u obrazu svatého Josefa šum hedvábných šatů.
První obraz: Panna se zeměkoulí
Podívala jsem se tím směrem a spatřila jsem Pannu Marii ve výšce obrazu svatého Josefa. Stála. Byla prostřední postavy. Šaty měla z narůžovělého hedvábí. Sahaly Jí až ke krku. Rukávy měla volně spuštěné. Na hlavě měla bílý závoj, který Jí po obou stranách postavy sahal až k nohám. Pod závojem bylo vidět hladce učesané vlasy. Na vlasech měla asi 3 cm široký pásek krajky. Tvář měla odhalenou. Nohama stála na polovině bílé koule, alespoň já jsem to považovala za polokouli. Pod nohami měla hada zelenavé barvy se žlutými skvrnami. Držela zlatou kouli. Na ní byl malý křížek. Koule představovala zeměkouli. Ruce držela volně ve výšce pasu. Oči měla obrácené k nebi. Její tvář byla krásná. Těžko bych ji uměla popsat.
Najednou jsem postřehla na rukách prsteny. Tři na každém prstě. Největší při ruce, střední v prostředku a nejmenší na konci prstu. (Sestra Kateřina chtěla zajisté říci, že prsteny měly rozměry článků, na kterých byly.) V každém prstenu byly přiměřeně velké drahokamy. Největší drahokamy vrhaly nejsilnější paprsky, nejmenší nejslabší. Paprsky se šířily tak, že směrem dolů splývaly. Nohy jsem neviděla.
Při tomto výjevu jsem nic neslyšela. Připravoval se následující. Zeměkoule zmizela. Panna Maria změnila postoj. Sklopila zrak. Na rukou měla stále prsteny se zářivými drahokamy. Pak promluvila k sestře Kateřině.
Druhý obraz: Přední strana medailky
Jak jsem tak hleděla na Pannu Marii, sklopila zrak a podívala se na mě. Uslyšela jsem vnitřní hlas: „Tato koule představuje celý svět, hlavně Francii… a každého člověka zvlášť.“ Neumím vyjádřit, co jsem v těchto chvílích cítila a viděla. „Krása a jas paprsků, takových nádherných, je symbolem milostí, které rozdávám všem, kteří o ně prosí.“ Dala mi pochopit, že je Jí velmi milé, když Jí o milosti prosíme. Jak je velkorysá ke všem, kdo o ně prosí, a jakou radost cítí, když je rozdává… „Drahokamy, které nevyzařují žádné paprsky, představují milosti, o které lidé zapomínají prosit.“
V této chvíli jsem snad ani nebyla při sobě. Měla jsem přenesmírnou radost. Okolo Panny Marie se utvořil oválný obraz. V půlkruhu byl nápis. Začínal ve výšce pravé ruky, přecházel nad hlavou Panny Marie a končil ve výšce levé ruky: „Ó Maria, bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme!“ Byl napsaný zlatým písmem. Slyšela jsem vnitřní hlas: „Nech zhotovit takovou medailku. Ti, kteří ji budou nosit s důvěrou, dostanou mnoho milostí.“
Třetí obraz: Druhá strana medailky
Najednou se mi zdálo, jako by se obraz otočil. Na druhé straně této živé medailky jsem uviděla písmeno M, nad ním kříž. Opíral se o krátkou příčku. Pod písmenem M byla přesvatá Srdce Pána Ježíše a Panny Marie. Rozpoznala jsem je podle toho, že jedno bylo ovinuto trnovou korunou a druhé bylo probodené mečem.
Velmi jsem chtěla vědět, jaký nápis je třeba umístit na tuto druhou stranu medailky. Mnoho jsem se modlila, abych se to dověděla. Jednou při rozjímání se mi zdálo, že slyším hlas: „M a dvě Srdce hovoří dost.“
V poznámkách sestry Kateřiny není zmínky o dvanácti hvězdách, které jsou okolo monogramu Panny Marie a dvou přesvatých Srdcí. Na medailce byly od začátku. Máme morální jistotu, že tuto podrobnost oznámila světice osobně v čase zjevení anebo krátce po nich.[/wpex]
Třetí zjevení
Otec Aladel, zpovědník sestry Kateřiny, přijal oznámení své duchovní dcery lhostejně, dá se říci zamítavě. Zakázal jí věřit, že je to vše pravda. Poslušnost světice, kterou dosvědčil i on sám, nebyla schopna vymazat z jejího srdce vzpomínku na to, co viděla. Vzpomínka na Pannu Marii a na to, co od ní žádala, ji vůbec neopouštěla. Neopouštělo ji ani vnitřní přesvědčení, že Pannu Marii ještě uvidí.[wpex more=“… Více“ less=“Méně“]
A opravdu, v prosinci roku 1830 měla ještě jedno zjevení, celkem podobné zjevení z 27. listopadu. Také při večerním rozjímání. Ale přece byl mezi těmito dvěma zjeveními podstatný rozdíl. Panna Maria se nezjevila ve výšce obrazu svatého Josefa jako při zjevení 27. listopadu, ale při svatostánku, za ním.
Sestra Kateřina musela nabýt jistotu, že se 27. listopadu nemýlila. Znovu dostala příkaz nechat zhotovit medailku, takovou, jakou viděla. Popis tohoto zjevení končí: „Nemohu napsat, co jsem se dověděla, když Panna Maria obětovala zeměkouli Pánu Ježíši. Ani to, co jsem prožívala, když jsem na ni hleděla. V duši jsem uslyšela hlas „Paprsky jsou symbolem milostí, které Panna Maria vyprosí těm, kdo o ně prosí.“
Panna Maria zvlášť zdůraznila symboliku zeměkoule, kterou držela v rukou.
„Dítě moje, tato zeměkoule představuje celý svět, zvlášť Francii a každého člověka.“ Sestra Kateřina zakončila popis slovy:
„Jak bude krásné uslyšet: „Panna Maria je Královnou vesmíru, hlavně Královnou Francie.“ Děti budou volat: „Je Královnou každého člověka!“[/wpex]
3. kapitola
Jaké úmysly měla Neposkvrněná
Odkaz zjevení, kterými byla obdařena svatá Kateřina Labouré, je velmi obsáhlý. Píše o něm otec kanovník Laurentin (loranten) v díle „Krátký náčrt mariologie“. Když vidíme takové velké duchovní bohatství, jsme překvapeni, že se doposud nenašel žádný teolog, který by se mu věnoval, ani historik, který by se podrobně zabýval těmito událostmi.
Když budeme analýzovat věroučný obsah zjevení Panny Marie, uznaných Církví, neměli bychom ho hledat jen ve slovech Panny Marie. Slova jsou provázená skutky, pohyby, symbolickými znaky, ve kterých se skrývají poučení a na které musíme obrátit pozornost.
Panna Maria sama vysvětlila některé podrobnosti zjevení Kateřině Labouré. Tak například jí řekla: „Dítě moje, tato koule představuje celý svět… Paprsky jsou symboly milostí, které rozdávám všem, kteří o ně prosí.“ Dala poznat i určité pravdy, kterým nás chce naučit jen pomocí symbolů. To platí o symbolech na druhé straně medailky. Obsahují hluboká, ale lehce čitelná poučení. Vždyť Panna Maria sama řekla sestře Kateřině, když se zeptala, co je tam třeba napsat: „M a dvě Srdce hovoří dost jasně.“[wpex more=“… Více“ less=“Méně“]
Snažme se dobře poznat jednotlivé prvky poselství z roku 1830. Nechceme je zcela vyčerpat. Naše dílko by na to nestačilo. Podívejme se nejprve na některé všeobecné cíle, které Panna Maria sledovala.
Když srovnáme pozdější zjevení Panny Marie, které Církev schválila, se zjeveními v Rue du Bac, hned zjistíme, že mají mnoho společného.
Nejenom, že je musíme spojit se čtyřmi významnými zjeveními Panny Marie v 19. století ve Francii (1846 La Salette /salet/), 1858 Lurdy, 1871 Pontmain (ponmen), 1876 Pellevoisin (pelvuazen), ale zvlášť musíme zdůraznit i jejich příbuznost se zjeveními ve Fatimě.
Zjevení z roku 1830 v Paříži jsou klíčem, k ostatním zjevením. Ony obsahují vše, co řekla Panna Maria v pozdějších zjeveních jasněji a naléhavěji. Panna Maria měla plán, který při dalších zjeveních upřesnila. Již jsme si řekli, že zjevení Panny Marie Kateřině Labouré bylo začátkem. Z něho vyšly ostatní zjevení.
Když se na to podíváme takto, potom nám pozdější zjevení Panny Marie pomohou najít smysl symbolických znaků zjevení v Rue du Bac. Tak např. při zjeveních v 19. a 20. století kladla Panna Maria velký důraz na modlitbu svatého růžence. V La Salette, kde promluvila početnými symboly, měla v korunce, na obrubě šátku, přehozeného přes ramena, a šatů růžové, červené a zlaté růže. Není pochyb, že chtěla hovořit o radostných, bolestných a slavných tajemstvích růžence. V Lurdech se již vyjadřovala jasněji. Růženec měla v ruce, vzala ho do prstů a dala Bernardetě pokyn, aby se ho modlila. A Panna Maria se k její modlitbě sama připojila. Posouvala mezi prsty zrnka růžence a Sláva Otci se modlila s ní. Ve Fatimě se Panna Maria vyjádřila ještě jasněji. Zjevila se šestkrát. Pokaždé prosila děti, aby se denně modlily růženec. 13. října 1917 při posledním zjevení řekla: „Jsem Růžencová Panna Maria. Přeji si, aby byla zde vystavěna kaple k mé úctě. Ať se denně modlí růženec.“ Když toto vše víme, byli bychom překvapeni, kdyby v roce 1830 nebyl růženec vzpomenut. A opravdu. Jak uvidíme později, zdá se, že 15 prstenů s drahokamy, které měla Panna Maria na každé ruce, naznačují 15 tajemství růžence.
Tato spojitost s pozdějšími zjeveními Panny Marie nám dosvědčuje, jak důležitá a vnitřně bohatá byla zjevení, kterými byla obdařena Kateřina Labouré.
Při zjeveních v roce 1830 měla Panna Maria i jiný cíl. Chtěla připravit lidstvo na vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném Početí.
Je více jak jisté, že Zázračná medailka vyvolala žádoucí živou víru, prosby a je možné říci, že i určitý stupeň duchovního tlaku, jaký byl potřebný k vyhlášení dogmatu v roce 1854.
Medailka Neposkvrněného Početí – tak ji nejprve nazývali – se rozmnožila a rozšířila bleskurychle po celých miliónech nejen v Evropě, ale po celém světě. Všude rozsévala milost obrácení, často zázračného, a proto ji lid zakrátko pojmenoval Zázračnou medailkou. Od roku 1833 (medailka se začala razit již v roce 1832) přicházely do Rue du Bac a na arcibiskupství do Paříže dopisy od otců biskupů. Oznamovali, že od doby, kdy začali rozdávat medailky bez hříchu počaté Panny Marie, která se zjevila v Rue du Bac, víra ožívá, modlitby se šíří, je mnoho obrácení. (Pozn.: Panna Maria si při zjeveních r.1830 počínala jako šikovný psycholog. Věděla, že ve století revolucí, kdy celý svět bude čekat na povel z Francie, bude potřebné vydat ho přímo z Paříže, aby zapůsobil jistěji).
Medailka byla žádána ze všech stran. Nejen jednotlivci. Žádali ji celé farnosti a diecéze. A nápis: „Ó Maria, bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k Tobě utíkáme“, který se v letech 1830 -1835 stal již povzdechem, připravoval srdce všech katolíků na slavnostní akt, při kterém Pius IX. 8. prosince 1854 vyhlásil dogma, v které měl uvěřit celý katolický svět, že Panna Maria byla od prvého okamžiku svého početí uchráněna dědičného hříchu.
I římský kongres, uspořádaný v roce 1904 při příležitosti 50. výročí vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném Početí uznal, že Zázračná medailka přispěla k vytvoření potřebného klimatu pro vyhlášení tohoto dogmatu. Potvrzuje to i formulář mše svaté ke svátku Panny Marie Zázračné medailky. Božská Prozřetelnost řídí všechno zázračně. Vyhlášení dogmatu v roce 1854 předvídala i zjevení v Rue du Bac. A v roce 1858 byla v Lurdech nádherně potvrzená.
Když se Panna Maria zjevila Kateřině Labouré, sledovala i jiný cíl. Chtěla dát lék na vládnoucí racionalismus a blížící se materialismus.
Při příležitosti 100. výročí zjevení v Lurdech uveřejnil otec kanovník Bartas knihu „Od jeskyně (v Lurdech) po zelený dub (ve Fatimě)“.
V knize dokazuje, že nejevidentnější fakt ve zjeveních Panny Marie od roku 1830 – 1853 (Syrakusy) je postupné odkrývání bohatství Jejího Neposkvrněného Srdce. Ona zjevení mají být lékem na falešnou mystiku 19. a 20. století. Důkladně analyzuje zjevení v Lurdech a ve Fatimě. Dokazuje, že Lurdy byly lékem na racionalismus, Fatima na ateismus. Obě zjevení jsou zásahem Neposkvrněné.
Neposkvrněná Panna Maria, která se zjevila v Lurdech, byla prozřetelným lékem na racionalismus. Papežové Řehoř XVI. (1831
-1846) a Pius IX. pochopili, že dogma o Neposkvrněném Početí je protiváhou moderním bludům. Hlavně Pius IX. vytušil skutečný vztah mezi mariánským dogmatem, které je středem tajemství spásy, a negací, nebo překrucováním pravdy, které vyvolal racionalismu. Hlavně proto definoval dogma o Neposkvrněném Početí. (Karel Péquy /pégi/ též vytušil dosah této pravdy. Píše: „Všechny otázky duchovního, věčného i hmotného rázu gravitují okolo ústředního bodu. Na tento myslím neustále. On je završením mého náboženství. Je to Neposkvrněné Početí.“)
Zjevení Neposkvrněného Srdce Panny Marie a Růžencové Panny Marie ve Fatimě bylo lékem na ateismus. Tam se zjevila Panna Maria právě tehdy, když v Rusku vypukla Velká říjnová revoluce. Řekla: „Jak uděláš, o co tě prosím (když se budou denně modlit růženec a když zasvětí svět Neposkvrněnému Srdci), zavládne mír a Rusko se obrátí.“
Když se Panna Maria zjevila na Rue du Bac v roce 1830 a přinesla světu medailku, již tehdy řekla o sobě, že je Neposkvrněné Početí. Zároveň oznamovala i úctu k Neposkvrněnému Srdci. Na medailku dala vyrazit nápis: „Bez hříchu počatá…“ ,což je totožné s tím, co řekla v Lurdech: „Jsem Neposkvrněné Početí.“ Boj proti racionalismu Maria začala již v roce 1830. Na druhé straně medailky je vedle Božského Srdce Ježíšova i Neposkvrněné Srdce Panny Marie. A tak byl započat boj proti materialismu, který se zakrátko objevil.
Vidíme jasně, že zjevení Panny Marie měly vztah k potřebám duší a celé Církve. Byly přizpůsobeny podstatě bludů, proti kterým bylo třeba co nejdříve začít bojovat. Když se papež Řehoř XVI. dozvěděl o zjeveních na Rue du Bac, všemožně podporoval tuto úctu k Zázračné medailce.
Dnes, když hrozí nebezpečí, že teoretický a praktický materialismus vše pohltí, musíme se daleko více než jindy obrátit k Neposkvrněné, poslouchat doporučení Neposkvrněného Srdce Panny Marie, na které již upozorňovala medailka a neustále opakovat povzdech: „Ó Maria, bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k Tobě utíkáme.“[/wpex]
4. kapitola
Věroučné poselství medailky
V předcházející kapitole jsme se pokusili poukázat na několik cílů, které sledovala Panna Maria. Dá se říci, že to je již pastorační stránka zjevení z roku 1830.
O ní si povíme podrobněji v následující kapitole.
V této zdůrazníme:
Věroučné poselství
medailky, zvláště učení o Panně Marii. Zjevení na Rue du Bac obsahují skutečný, úplný kurs mariologie. V roce 1830 nebyla mariologie na té úrovni jako dnes. Její teologickou ubohost bylo cítit i v prvních desetiletích 19. století. Připomíná to i kanovník Lauretin v „Krátkém pojednání o mariologii“. Úcta k Panně Marii se neopírala o solidní učení. Zakládala se spíše na citu. Při zjevení Kateřině Labouré Panna Maria připomenula hluboké teologické základy mariánské úcty a dopředu stručně načrtla celý dogmatický program, který podrobně rozvinula v pozdějších zjeveních.[wpex more=“… Více“ less=“Méně“]
Především nás ohromuje skutečnost, že medailka zobrazuje tajemství Panny Marie tak, jak ho uvádí Písmo svaté, současná teologie a zvláště II. Vatikánský koncil.
Přední strana medailky obsahuje veliký Boží příslib z prvních stránek Svatého Písma. Přislíbení Vykupitele a ženy, která bude zasvěcená a která pošlape hlavu pekelného hada. Neboť Boží rozhodnutí, které žádalo Vykupitele, žádalo i to, aby se k němu přidružila Panna Maria.
Druhá strana medailky zase znázorňuje poslední obraz Panny Marie z Písma Svatého. Obraz ženy, kterou sv. Jan představuje v Apokalypse jako „ženu, oděnou sluncem, s měsícem pod nohami a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy“ (Zj 12,1).
Mezi nimi, jako ústřední stránku zjevení a láskyplného Božího postoje k lidstvu: tajemství vtělení a kříže, kde Vykupitel a jeho Matka jsou spojeni ve společném díle našeho vykoupení. Naznačujte to monogram M s křížem.
Její mečem probodené Srdce trpělo zároveň se Srdcem jejího Syna, „Krále Židů“, kterého ukřižovali a korunovali trním.[/wpex]
Když medailka představuje Pannu Marii spojenou s Jejím Synem, zdůrazňuje i jiný rys pravé mariologie. Dokazuje, že je
Kristocentrická
Panna Maria je úplně ve službách Krista a cílem mariánské úcty je, aby nás přiváděla ke Kristovi.[wpex more=“… Více“ less=“Méně“]
Posláním Panny Marie bylo dát nám Krista. Stala se Matkou Krista, aby ho dala světu. To utvořilo mezi Ní a Ním nerozlučitelný svazek. Spojuje Ji s Ním skrze celé dílo spásy na zemi i na nebi. Bez Krista by Panna Maria nikdy nebyla dostala svá mimořádná privilegia. V Ní všechno sloužilo Kristovi: měla porodit Krista, pomáhat Mu při jeho poslání, přivádět nás ke Kristu. Taková má být i naše úcta k Panně Marii. Pannu Marii nemilujeme jen kvůli Ní, ani kvůli sobě. Milujeme Ji proto, že je Kristovou matkou. Proto, že pro mimořádnou výsadu Božího mateřství dostala všechna ostatní privilegia, která v Ní obdivujeme. Nyní si je přiblížíme.[/wpex]
Po privilegiu Božího mateřství je nejvýznamější Její
Neposkvrněné Početí
Medailka nám to připomíná velmi jasně. Krátký povzdech: „Bez hříchu počatá…“ biblický obraz ženy, která drtí hadovu hlavu. Panna Maria přemohla hřích. Ďábel ji nikdy v ničem nesvedl. Již v prvním okamžiku svého početí byla uchráněna od dědičného hříchu a jeho následků. Je Neposkvrněná, celá čistá, celá svatá. Již od prvního okamžiku života vlastnila větší svatost, než je svatost největšího světce na konci jeho života, anebo dle mínění některých teologů větší, než svatost všech světců dohromady.[wpex more=“… Více“ less=“Méně“]
Výše jsme uvedli, že cílem Panny Marie, nebo spíše Boha při zjevení a bleskovém rozšíření Zázračné medailky, byla příprava na vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném Početí. Musíme věřit, jako článek víry, zjevený Bohem, že Panna Maria byla počata bez hříchu vzhledem k budoucím zásluhám svého Syna. Matka Boží nebyla výjimkou v zákoně Vykoupení. Ona byla zázračněji vykoupená než všichni Adamovi potomci. Ti byli vykoupeni pro zásluhy Ježíše Krista po pádu do hříchu. Panna Maria čerpala užitek ze zásluh svého Syna, i když byla uchráněna od hříchu.
Rádi dokazujeme víru v toto jedinečné privilegium Panny Marie, které je velmi důležité v ekonomii spásy. Opakujme často povzdech: „Bez hříchu počatá…“. Nechť je on i dnes, kdy převládá materialismus, oblíbeným povzdechem, aby nás Panna Maria, tak mocná v přímluvách u Boha, protože Ho nikdy neurazila žádným hříchem, naučila žít tak svatě, jak má podle přání koncilu žít každý pokřtěný a aby pomáhala Církvi v dnešních poměrech, kdy ďábel tak mocně zuří proti Ní.[/wpex]
Medailka potvrdila, že Panna Maria je i
Prostřednicí všech milostí
jak při jejich vyprošování, tak i při rozdávání.
Při zjevení v roce 1830 se Panna Maria nejprve zjevila svaté Kateřině v Neposkvrněné královské nádheře. V rukou držela zeměkouli, představující celý svět i každého člověka. S vroucí prosbou pozvedla oči k nebi a obětovala zeměkouli Pánu Ježíši. Tuto úlohu bude Panna Maria plnit po boku svého Syna do konce světa, neboť Její prostřednictví je zcela závislé na prostřednictví Ježíše Krista. V nebi je Panna Maria nejmocnější prosebnicí a orodovnicí za lidstvo. S Ježíšem a při Něm se neustále přimlouvá za nás za všechny. Naše spása závisí na tomto jediném tajemství prostřednictví.[wpex more=“… Více“ less=“Méně“]
Shoduje se to s učením II. Vatikánského koncilu o Panně Marii. Hovoří o prostřednictví Panny Marie v nebi, ale v závislosti na Kristovi, jediném Prostředníkovi mezi Bohem a lidmi. Toto učení znázorňuje první fáze zjevení 27. listopadu 1830. Sestra Kateřina říká, že Panna Maria obětovala zeměkouli Pánu Ježíši. Od něho vyprošuje všechny milosti, neboť všechno pochází od Něho, jediného Zdroje naší spásy.
K prostřednictví přímluvy se váže prostřednictví rozdávání milostí. Tak to znázorňuje druhý obraz tohoto zjevení. Když se Panna Maria obrátila s vroucí modlitbou na svého Syna a ukázala mu všechny duše s jejich potřebami, objevily se na jejích rukou prsteny. Patnáct na každé ruce. Byly ozdobeny drahokamy, z kterých vyzařovaly paprsky, jeden krásnější než druhý. To byly symboly milostí, které vyprošuje Panna Maria. Její modlitba byla dokonale vyslechnuta, neboť je všemohoucí orodovnicí. A nyní chce milosti rozdávat.
A opravdu, ruce Panny Marie, přetížené milostmi, najednou klesly k zeměkouli, na které stála, aby bylo naznačeno, že rozdává milosti celému světu a každé duši zvlášť.
Dvojité prostřednictví Matky Boží – přímluva a rozdávání – předpokládá od nás povinnost „utíkat se k Ní“, abychom jsme si vyprosili milosti, které jsou nám tolik potřebné. Nezapomínejme o tyto milosti upřímně prosit. Zákon Boží mluví jasně, že je třeba vše v pokoře vyprošovat. Mnohé milosti neobdržíme jen proto, že o ně neprosíme. Panna Maria vysvětlila sestře Kateřině, že drahokamy, které nezáří, představují milosti, o které lidé neprosí a které by nám Ona ráda vyprosila. Obraťme se tedy k naší Nebeské matce s úplnou důvěrou. Když prosíme, shoduje se to s Boží vůlí a Panna Maria nám může vyprosit vše.[/wpex]
Přední strana medailky představuje Pannu Marii jako Prostřednici všech milostí. Druhá strana nás učí o jiné pravdě. Představuje nám Pannu Marii spojenou s Panem Ježíšem při získávání milostí. Panna Marie není jen Prostřednicí všech milostí. S Kristem na kříži je
Spolupracovnicí na díle vykoupení
Se svým Synem získala milosti, jichž může být prostřednicí.
Nad písmenem M je kříž. Opírá se o monogram Panny Marie, jakoby byl do něho zasazený. Vypadá to, že z něho vyrůstá.
Může to být nastínění Božího
Mateřství
Panny Marie. Bezpečně je tímto však potvrzeno, že ve vykupitelským díle jsou Ježíš a Maria nerozlučně spojeni.
Ten stejný význam mají i obě trpící Srdce. Srdce Ježíšovo a Panny Marie. Tato dvě Srdce neoživovala jen ta stejná láska. Oživovala je i ta stejná krev, kterou Syn obětoval na kříži. Byla to krev, kterou Syn přijal od své Matky. A když voják probodl kopím Srdce Ježíšovo, vytekla z Něho krev Jeho Matky.[wpex more=“… Více“ less=“Méně“]
To hovoří i II. Vatikánský koncil v 61. článku věroučné Konstituce o Církvi (Lumen gentium): „Blahoslavena Panna byla od věčnosti, spolu s vtělením Božího Slova, předurčena za Matku Boží a z rozhodnutí Boží prozřetelnosti byla zde na zemi vznešenou matkou Božského Vykupitele, jedinečným způsobem nad jiné velkodušnou společnicí a pokornou služebnicí Pána.Tím, že Krista počala, zrodila, živila, představila v chrámě Otci a trpěla se svým Synem umírajícím na kříži, zcela zvláštním způsobem spolupracovala na díle Spasitelově poslušností, vírou, nadějí a vroucí láskou pro obnovení nadpřirozeného života duší. Proto se stala naší Matkou v řádu milosti.“
Ježíš mohl sám, jako Bůh, být úplným a dostačujícím Vykupitelem. On však chtěl, aby i Jeho Matka měla účast na vykoupení – jiným způsobem, ale také potřebným, pro milost, o kterou se On zasloužil. Při novém Adamovi, Kristovi, je Maria novou Evou. Panna Maria pomáhala svému Synovi při našem vykoupení tak, jako první Eva přispívala s prvním Adamem k naší záhubě.
Nepohoršujme se, že je to násilné vysvětlování učení II. Vatikánského koncilu, že ve výše citovaném textu není řeč o spoluvykoupení. Je pravdou, že v textu není uvedené toto slovo, ale text tuto skutečnost obsahuje. Otec Balic, velký odborník, mariolog, předseda mariánské akademie, neváhal tvrdit před 1200 teology a experty na prvním světovém kongresu pokoncilní teologie, který se konal v Římě koncem prosince 1966, že „koncilový text bezpečně obsahuje potvrzení o tom, že Panna Maria je Prostřednicí a Spoluvykupitelkou. I učení o duchovním mateřství Panny Marie bylo dokazováno tak přesvědčivě jako nikdy předtím“. (Porovnej Lumen gentium b.62-564)[/wpex]
Zázračná medailka nedokazuje jasně
duchovní Mateřství
Panny Marie. A přece ho potvrzuje.
Tím, že Panna Maria pomáhala Vykupitelovi při našem vykoupení, stala se naší duchovní Matkou. Spolu se svým Synem nám dala duchovní život. Tak to uvádí i text výše vzpomenutých koncilových dokumentů. Naší skutečnou duchovní Matkou se stala pod křížem tak, jako se jí stala podle práva již při Vtělení. Když se stala matkou Hlavy mystického těla, stala se i Matkou Jeho údů. Pán Ježíš však chtěl i veřejně vyhlásit, že Panna Maria je duchovní Matkou všech lidí. Udělal to, když umíral na kříži. Tehdy, když svěřil Jana Panně Marii. To proto, že když Panna Maria trpěla s Ním, dávala nám s Ním i duchovní život.[wpex more=“… Více“ less=“Méně“]
Toto duchovní mateřství potvrzuje i první zjevení Kateřině Labouré 19. června 1830. Zjevení a rozhovor Panny Marie s Kateřinou probíhal v ovzduší mateřské něžnosti. Slova, postoje, pohyby Panny Marie byly opravdu mateřské. Celkem přirozeně si sedla do křesla místního duchovního tak, jak bylo vidět Její matku, svatou Annu, na obraze, o kterém se zmiňuje sestra Kateřina. Ta si mohla celkem dětinsky položit svoje ruce na kolena Panny Marie a Nebeská Matka ji oslovila: „Dítě moje!“ Upozornila ji na těžkosti, které ji zastihnou, vzbudila v ní důvěru jako matka. Mateřsky se zajímala o všechny a o všechno. Plakala pro smutné události, které měly nastat. A přitom všem uklidňovala: „Důvěřujte, budu bdít nad vámi!“[/wpex]
Zjevení na Rue du Bac a Zázračná medailka potvrdily i další výsadu Panny Marie. Výsadu
Královny vesmíru.
A to velmi zřetelně.
Otec Gasnier, OP v již vzpomínaném dílku „Zázračná medailka a královská hodnost Panny Marie“ píše: „Tři zjevení Panny Marie Kateřině Labouré mají mnoho společného a poskytují zvláštní poučení… Jsme přesvědčeni, že je to vyučování o královské hodnosti Panny Marie ve třech lekcích.“
Na sestru Kateřinu velmi zapůsobil důraz, který Panna Maria kladla na symboliku „koule“, na které stála. A to hlavně při třetím zjevení. „Tato koule představuje celý svět, zvláště Francii a každého člověka zvlášť.“ Kateřina v tom poznala – jistě z nadpřirozeného vnuknutí – potvrzení královské hodnosti Panny Marie. Ona, vždy tak rezervovaná, mlčenlivá, oduševněně zvolala: „Ach! jak bude krásné slyšet: „Panna Maria je Královnou vesmíru, zvláště Francie.“ A děti budou volat s jásavou radostí: „Je Královnou každého člověka!“ To bude čas pokoje, radosti, dlouhotrvajícího štěstí! Budou nosit Její obraz na zástavách (vlajkách)! Projde celým světem!“[wpex more=“… Více“ less=“Méně“]
Otec Gasnier, který je toho názoru, že zjevení na Rue du Bac měla zvláště poučit svět o královské hodnosti Panny Marie, se odvažuje tvrdit:
„První zjevení, při kterém sestra Kateřina klečela u Panny Marie, nám dává poznat, že Panna Maria je Královnou každého člověka. Druhé zjevení vyjadřuje symbolicky, že Panna Maria je Královnou celého světa. A třetí zjevení, při kterém stála Panna Maria za oltářem u svatostánku, nám připomíná, že Její královská hodnost se uplatňuje i ve světě milosti.“ A tento ctihodný otec analyzuje všechny podrobnosti všech třech zjevení, které se vztahují na královskou hodnost Panny Marie.
Zdá se, že tato slova, která nejjasněji potvrzují královskou hodnost Panny Marie, nejvíce zapůsobila na sestru Kateřinu.
Zázračná medailka a zjevení Panny Marie na Rue du Bac oznamovaly i v této oblasti nové poznatky v mariologii.
1. listopadu 1954 vyhlásil Pius XII. Pannu Marii za Královnu vesmíru, korunoval římský obraz Panny Marie, nazývaný „Salus populi“ a ustanovil svátek Panny Marie Královny vesmíru na 31. května.
Představa Panny Marie nebyla v roce 1830 žádnou novinkou. Sahala do prvních století Církve. Již v katakombách znázorňovali Pannu Marii jako Královnu na trůně. Představuje svého Syna – Krále při klanění Třech králů (mudrců). Panna Maria byla vzývána jako Královna během všech dvaceti století křesťanství. Svědčí o tom i překrásné mariánské písně, např.: „Salve Regina“ aj. Pius XII. jen potvrdil již známou pravdu. A nás naplňuje radostí vědomí, že Pán Ježíš použil skromnou Zázračnou medailku, aby přizdobil královskou korunu své Matky novou ozdobou.
Dvanáct hvězd na druhé straně medailky je jistě narážkou na 12. kapitolu Apokalypsy. Panna Maria je jistě tou ženou, ozdobenou dvanácti hvězdami, kterou viděl svatý Jan v nebeské slávě jako Královnu andělů a lidí.
A navíc obraz Panny Marie, korunované dvanácti hvězdami, je jistě připomínkou Jejího nanebevzetí. Je oděná sluncem, tedy nebeskou slávou, slávou, kterou se skvělo oslavené Tělo Ježíše Krista na hoře Tábor. Svatý Matouš říká: Jeho tvář se tak zaskvěla jako slunce. (Mt 17,2)
Hle, rozličné pravdy mariologie, které nám, podle našeho přesvědčení, potvrzují zjevení na Rue du Bac a Zázračnou medailku. Medailka je skutečnou příručkou mariologie pro křesťanský lid. Mariánská „mikroapokalypsa“, jak říká Jan Guitton. Zkrácená mariologie pro každodenní potřebu „ponížených a malých“, jakými máme být podle přání našeho Pána Ježíše Krista i my.
V medailce je zhuštěné celé mariánské tajemství. Od Neposkvrněného Početí až po slavné Nanebevzetí, při kterém byla Panna Maria korunována na Královnu andělů a lidí. Od První knihy Mojžíšovy, kde se na prvních stranách o Ní hovoří jako o Té, která šlape po hlavě hada, až po Apokalypsu, podle které Panna Maria spolu s Církví, se kterou je úzce spojena a sjednocena, získá konečné vítězství nad Satanem. Dále připomíná Boží mateřství Panny Marie, spolu s Kristem účast na vykoupení, prostřednickou úlohu při vyprošování a rozdávání milostí. Obsahuje celé učení Církve o Panně Marii. Ona je spojena s Kristem, přivádí ke Kristu, je uprostřed Církve. Takové teologické poučení nám dává Zázračná medailka.
Shoduje se s Písmem svatým a s učením Církve. Přivádí ke Kristu. Takovéto poučení nám dal i koncil v krásné 8. kapitole věroučné Konstituce o Církvi.[/wpex]
5. kapitola
Pastorační poselství
Zjevení v roce 1830 obsahují kromě věroučného poselství i praktické poučení pro křesťanský život. V této kapitole chceme na to poukázat konkrétnějí.
Úvodní zpěv z mešního formuláře ze svátku Zázračné medailky krásně hovoří: „A budeš to mít jako znamení na své ruce a jako připomínku mezi svýma očima, aby v tvých ústech zůstal Hospodinův zákon.“ (Ex 13,9), Ve zjeveních 19. a 20. století chtěla Panna Maria připomenout Pánův zákon, hlavně některá důležitá doporučení Církve. Dělá to zvláště prostřednictvím medailky.
První velké poučení zjevení v roce 1830 je celkem jistě výzva k modlitbě.
Historici, kteří porovnávali rozličná, Církví schválená zjevení od roku 1830, zdůrazňují, že v každém je výzva k modlitbě.
Ani se tomu nemůžeme divit, když si uvědomíme, jaké význačné místo má modlitba v životě Církve. Pavel VI. řekl: „První povinností Církve je učit a modlit se. Ona připomíná lidem povinnost se modlit. Probouzí v nich potřebnou přirozenou dispozici pro modlitbu. Učí je proč a jak je potřebné se modlit. Určuje modlitbu jako velký prostředek spásy a prohlašuje ji za hlavní cíl pravého náboženství.“ (Projev na všeobecné audienci 20.6.1966)[wpex more=“… Více“ less=“Méně“]
Výzva k modlitbě a její prvořadý význam v ekonomice spásy jsou zvláště jasné ve zjeveních na Rue du Bac.
To jsou jediná zjevení ze všech ostatních, které uznala Církev jako zjevení nadpřirozeného charakteru, která se odehrávala v kostele „v domě Božím“. Kromě prvního zjevení, další se odehrávaly právě tehdy, když ‘Společnost dcer křesťanské lásky’ rozjímala a modlila se.
I Panna Maria se modlila. Dělala to, co má být Její hlavní úlohou do konce časů: přimlouvala se u svého Syna.
Medailka, kterou nám dala , není žádný talisman či fetiš, který nosíme proto, abychom byli chráněni. Je výzvou k modlitbě.
A právě modlitbou se máme často obracet k Panně Marii s prosbou:
„Ó Maria, bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k Tobě utíkáme.“
Panna Maria nerozdává milosti podle zásluhy. Sestře Kateřině jasně řekla, že rozdává milosti těm, kteří o ně prosí. „Krása a jas paprsků, taková nádhera, je symbolem milostí, které rozdává všem, kdo o ně prosí.“ Abychom toto krásné poučení lépe pochopili, Panna Maria ho zopakovala v negativní formě. Zdůraznila, že mnohé milosti nemůže rozdávat proto, že o ně nikdo neprosí. „Drahokamy, které nevysílají žádné paprsky a nezáří, představují milosti, o které se zapomíná prosit.“
Medailku není možné oddělovat od modlitby. Naopak, medailka nás má povzbuzovat a připomínat, že musíme od Panny Marie prosit všechny milosti, které potřebujeme. Má oživovat naši víru, abychom se ještě více spojili s Bohem prostřednictvím Panny Marie, všemohoucí orodovnice u svého Božského Syna, abychom dosáhli jistěji milostí, potřebných ke správnému křesťanskému životu.
Jedna modlitba je Panně Marii zvlášť milá. Zdá se, že ji při zjevení Kateřině Labouré velmi doporučila. Je to modlitba růžence.
Otec Gasnier v citovaném díle „Zázračná medaile a královská hodnost Panny Marie“ na 18.-19. straně o tom píše:
„Znovu jsme byli jasně poučeni o vynikající modlitbě, kterou se máme obracet na Pannu Marii. Poučily nás o tom paprsky, sálající z drahokamů na prstenech, které zdobí ruce „Překrásné“ jako ruce Královny.“
Na každém prstě byly tři prsteny. Na každém drahokam přiměřené velikosti.
V té době se modlil růženec tak, že se prstýnky s deseti zrnky posunovaly mezi ukazovákem a palcem.
Panna Maria měla na každé ruce všech 15 desátků. Překrásným způsobem nás upozornila, že modlitba, kterou se máme k ní obracet, „Její modlitba“ je růženec. Prostřednictvím růžence proudí z jejích rukou milosti do našich duší.
Na předcházejících stránkách jsme se přesvědčili, že v pozdějších zjeveních Panna Maria toto poučení upřesnila a kladla na něj větší důraz. Ve Fatimě byla její výzva mimořádně slavnostní a naléhavá. Panna Maria považuje růženec za nejúčinnější lék i na současné choroby.
Po celá staletí totéž připomínala prostřednictvím papežů Církev. Lev XIII. uveřejnil dvanáct encyklik, aby připomenul katolickému světu, že je potřebné modlit se růženec. I Pius X., Pius XI., Pius XII., Jan XXIII. a konečně Pavel VI. Všichni tito papežové potvrzovali a rozšiřovali výzvu Panny Marie. Matka Církve a Církev mají jen jeden hlas.
Pavel VI. v encyklice o růženci z 15. září 1966 píše: „Druhý všeobecný vatikánský sněm doporučil všem dětem Církve tuto modlitbu důrazně, i když o růženci výslovně nemluvil: „Ať mají ve velké vážnosti mariánské pobožnosti a náboženské úkony, které v průběhu let doporučoval učitelský úřad Církve.“ (LG čl. 67)
Modleme se tedy růženec, pokud chceme obsáhnout hojnost milostí, které rozdává Panna Maria. Paprsky, znázorňující milosti, vycházely z desátků růžence, které měla Panna Maria na rukou. Modleme se ho však s náležitou zbožností. Cožpak některé drahokamy nezáří, protože se nedbale modlíme? Když sestru Kateřinu na smrtelné posteli prosili, aby řekla něco spolusestrám o Panně Marii, zašeptala: „Řekněte všem, aby se zbožně modlily růženec.“ Ona pochopila důležitost zbožné modlitby růžence.
Zdůrazníme ještě jednou poučení, které jasně vyniká ve zjevení v Rue du Bac. Panna Maria zdůrazňuje úctu k Eucharistii a přivádí k Eucharistii
Zjevila se v kapličce u oltáře u svatostánku. Při prvním a třetím zjevení.
Důrazně povzbuzovala Kateřinu, aby v těžkostech spojených s jejím posláním, přicházela k svatostánku. „Ukázala levou rukou na oltář a doporučila mi, abych s trápením přicházela před oltář a tam si vylévala srdce. Ujistila mě, že tam vždy dostanu potřebnou útěchu.“
Ve zkouškách, které zakrátko postihnou Paříž, mají u svatostánku hledat odvahu a důvěru: „Přijďte sem, k oltáři. Zde dostanou milosti všichni, kteří budou prosit s důvěrou a horlivě. Dostanou je velcí i malí.“
Jak jsme se už zmínili, při třetím zjevení nestála Panna Maria ve výšce obrazu svatého Josefa jako 27. listopadu, ale nad svatostánkem, kousek za ním. Svatostánek byl zaplavený paprsky, které vycházely z jejích rukou. To je velmi významné. Cožpak Ježíš v Eucharistii není nejvzácnější dar, který nám dala Panna Maria? Plnost milostí můžeme dosáhnout jen Eucharistií. To je hlavní a normální prostředek, jak dosáhnout milosti Boží. Eucharistie, ze které vyvěrají všechny ostatní svátosti je vynikajícím prostředkem k získání milostí. Ona je souhrnem všech milostí. Panna Maria nás k Ní vede.
Zjevení v Rue du Bac končí, jak začala: vedou k Eucharistii. Hlavním úkolem Panny Marie je přivádět nás k Pánu Ježíši.
Když nás Panna Maria přivádí k Eucharistii, dává nám poznat kněze, celou Církev, hierarchii, kult, jehož středem je Eucharistie. Připomíná nám o milostech, které Církev rozdává. Přijímáme je prostřednictvím naší Matky Církve. Na to nesmíme zapomínat, když o ně prosíme naši Matku, Pannu Marii.
Hle, několik poučení ze zjevení Panny Marie v roce 1830. Nevyčerpávají úplně bohatou symboliku medaile. Opravdu! Když nad písmenem M ukázala kříž, jistě nám chtěla říct, že náš život, tak jako Její, bude mít podíl na tajemství kříže. Když umístila vedle sebe dvě přesvatá srdce, chtěla v nás oživit úctu k Božskému Srdci a k svému Neposkvrněnému Srdci. Dvanácti hvězdami, v kterých komentátoři Apokalypsy vidí též náznak dvanácti apoštolů, nám chtěla připomenout povinnost apoštolátu, který zavazuje každého pokřtěného. To je možné, i když to není celkem zřejmé. Ale i tak medaile obsahuje mnoho pro nás tak vzácných poučení.[/wpex]
6. kapitola
Nosme Zázračnou medaili
Takový odkaz předala sama Panna Maria Kateřině Labouré: „Dej zhotovit takovou medaili. Ti, kteří ji budou nosit na krku, dostanou velké milosti. Mnoho milostí dostanou všichni, kteří ji budou nosit s důvěrou.“ Sama Panna Maria žádala, abychom medaili nosili a určila také, jak ji nosit.
Takové nošení medaile, které doporučila Panna Maria, je projevem správné úcty k posvátným znakům, Církvi tak drahým. 2. všeobecný nicejský sněm v roce 787 přesně určil ve srovnání s obrazoborci, jaká je katolická úcta k obrazům svatých.[wpex more=“… Více“ less=“Méně“]
Neprotiví se ustanovením Starého zákona, který zakazoval ze dřeva zhotovené sochy a jiné znázornění božstev. Bůh při vtělení vzal na sebe lidskou podobu a tu je možné znázornit.
Obrazům a sochám Pána Ježíše, Panny Marie a svatých připisujeme jen relativní úctu. Neuctíváme kus kovu nebo malbu. Pouze nás vyzývají uctít toho, koho představují. Tak je tomu například, když při sobě nosíme nebo líbáme fotografii matky. Projev úcty nepatří jen kusu papíru, ale matce.
Je celkem přirozenou potřebou i nejvyrovnanějšího člověka mít u sebe obraz milované bytosti, hlavně matky. Proč by tedy křesťan nenosil obraz své nebeské Matky, Panny Marie? Zvlášť Zázračnou medaili, která Ji tak představuje, jak chtěla být Ona sama vyobrazená? A to i tehdy, když nebereme v úvahu, kolik teologického bohatství se v ní skrývá. Ona je geniálním, vnuknutým souhrnem celé mariánské teologie, jak ji podává Církev.
Církev medaili posvětila. Liturgická modlitba posvětila doporučení Panny a přeměnila tak ve svátostinu Její obraz, který máme nosit s vírou a s důvěrou.
Svátostina je Církví ustanovený, schválený, posvěcený prostředek na oživení víry, modlitby a na získání milostí pro duši.
Církev velmi dobře ví, že potřebujeme vnější znaky, abychom oživili svoji modlitbu. Ví, že potřebujeme vidět, dotknout se, políbit křížek, medaili, aby se oživila naše víra a láska k Pánu Ježíši a Panně Marii.
Nošení zázračné medaile nám účinně pomáhá vytvořit dětský, milující postoj k naší nebeské Matce. Zjistili to a mohou to potvrdit všichni, kteří ji nosí. Kolikrát se zapomeneme pomodlit ranní modlitbu? Ten, kdo nosí „Zázračnou medaili“, si spontánně uvědomí hned ráno tuto povinnost a přenese se v myšlenkách k Pánu Ježíši a k Panně Marii. I když to je jen nakrátko, přece začal den s Pánem Bohem a Pannou Marii. Častý pohled na tuto medaili usměrní naše myšlenky na nadpřirozeno, povzbudí nás vzývat Pannu Marii.
Kdo kdy spočítá milosti, které dostaneme právě při rychlé, dětské prosbě k Panně Marii, hlavně když prosíme s důvěrou? „Mnoho milostí dostanou ti, kteří ji budou nosit s důvěrou.“
Kdo ví, kolik proseb a dobrých vnuknutí vzbudí naše medaile u těch, kteří vidí, že ji nosíme?
Kdo je schopný vyjádřit, jaký uctivý postoj zaujme snoubenec, manžel, když vidí, že bytost, kterou tak velmi miluje, je pod ochranou Panny Marie? Zázračná medaile mu připomíná její křesťanskou důstojnost.
Ano, nosme s důvěrou Zázračnou medaili. Církev a Panna Maria, Matka Církve, vědí, co dělají, když vyzývají svoje děti, aby nosily s vírou a důvěrou tento požehnaný předmět, který povzbuzuje k modlitbě, přitahuje milosti do duše a často chrání i tělo.[/wpex]
„Nech zhotovit takovouto medailku.
Všichni, kteří ji budou nosit s důvěrou, dostanou mnoho milostí.“
Slova Panny Marie sv. Kateřině Laboure během zjevení 27.11.1830 v Paříži.
Novéna k uctění Panny Marie Zázračné medaile
Modlitba k Panně Marii Zázračné medaile:
(modlíme se ji po přečtení meditace, určené na každý den novény)
Panno Maria Zázračné medailky, ty ses zjevila sv. Kateřině Labouré jako prostřednice milostí. Vyslechni proto naši naléhavou prosbu.
Do Tvých mateřských rukou vkládáme všechny své úmysly, duchovní i hmotné zájmy. Dovolujeme si svěřit Tvé mateřské dobrotě i tuto zvláštní žádost (zde vyjádři svoji prosbu). Dobrá Matko, pokorně Tě prosíme, přednes ji svému Božskému Synu. Jestliže se nepříčí Jeho vůli a slouží nám k posvěcení, vypros nám ji.
Pozvedni tedy, Panno mocná, své prosící ruce nejprve k Pánu, potom je skloň k nám a sešli na nás paprsky svých milostí, aby se v jejich světle a teple naše duše očistily, aby nelpěly na pozemských věcech a kráčely za Tebou až do dne, kdy se setkáme v nebeské slávě. Amen.
O Maria, bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme. (3x)
1. den
Hodnota medaile – pochází z nebe
Není dílem nějakého zručného mistra. Nevytvořila ji ani zbožná osoba proniknutá úctou k Panně Marii. Darovala nám ji sama Panna Maria. Ona zvolila všechny symboly, které na medaili vidíme.
Medaile, kterou nosím, je znamením toho, že patřím Panně Marii. Pohled na medaili mi Ji pokaždé připomíná. Ona je pro mě vzorem, který mám následovat.
Chápal(a) jsem dosud, jakou má cenu medaile? Nosím ji stále?
Modlitba: Panno Maria…
2. den
Malá důvěrnice Panny Marie
Pán Bůh rád používá k uskutečnění svých úmyslů to, co svět považuje za slabé a hodné pohrdání, aby tak bylo zcela zjevné, že úspěch pochází od Něho a aby bezmocnost stvoření hlásala Jeho moc a moudrost. Jak tomu bylo u sv. Jany z Arku nebo u sv. Bernardety.
Když chtěla svatá Panna dát světu Zázračnou medaili, vyvolila si k tomu nevzdělanou, jednoduchou novicku pocházející z vesnice. Sama sestra Kateřina řekla: „Přesvatá Panna si mě vyvolila jen proto, aby lidé nemohli pochybovat.“ Byla skutečně pokorná, o mimořádných milostech dovedla mlčet celý život. I papež Pius XI. obdivoval toto mlčení ve své homilii při blahořečení služebnice Boží a vydal o ní nádherné svědectví: „Zachovala tajemství své Královny…“
Vidí Panna Maria i na mně ctnosti, které se Jí tolik líbily na sestře Kateřině?
Modlitba: Panno Maria…
3. den
Panna a paprsky
Dogma o Neposkvrněném Početí tak, jak je připomíná medaile, je v souladu se všemi pravdami naší víry, počínaje dogmatem o dědičném hříchu až po ustanovenou památku Panny Marie, Prostřednice všech milostí (8.5.). Při zjevení vycházely z rukou svaté Panny paprsky. Paprsky, podle Jejího vysvětlení, znázorňují milosti, které rozdává všem, kteří o ně prosí.
Když se sestra Kateřina divila, že některé drahokamy na prstech nevyzařovaly paprsky, uslyšela vnitřní hlas: „Drahokamy, které nezáří, představují milosti, o něž lidé neprosí.“
Chápu, že každou milost dostávám prostřednictvím Panny Marie? Prosím o milosti pro sebe, pro bližní i pro ty, kteří o ně neprosí?
Modlitba: Panno Maria…
4.den
„Bez hříchu počatá Panno Maria, oroduj za nás, kteří se k Tobě utíkáme!“
Heslo na medaili. Naučila mě ho Panna Maria. Už je přeložené skoro do všech jazyků. Opakují ho ve všech končinách země. Otevřelo všechny mysli a srdce pro přijetí víry v Neposkvrněné Početí. Neustále ho opakujeme. Naučme tuto větičku děti, nemocné a zvláště ty, kteří trpí. Všude ji šiřme.
Přichází mi tato věta, kterou mě naučila Panna Maria, zcela bezděky na mysl? Opakuji ji s vírou a důvěrou?
Modlitba: Panno Maria…
5. den
Panna Maria šlape hadovi na hlavu…
V knize Genesis čteme: „Nepřátelství ustanovím mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti zasáhne hlavu, zatímco ty zasáhneš jeho patu.“ Touto ženou, vzpomínanou v předjaří světa, je Panna Maria. Proto chtěla, aby ji medaile tak znázorňovala.
Odporného hada dobře známe… Je jím pokušitel, ďábel. Plazí se, vyčkává v zákoutí, syčí, pokouší se Pannu uštknout. Marná snaha! Maria je silnější. Je Neposkvrněná!
I na nás často doráží pokušení jako pekelný had. Nezapomínejme, že k vítězství nám dopomůže Boží milost a Panna Maria!
Prosím v pokušení o pomoc nebeskou Matku? Důvěřuji v Její orodující všemohoucnost?
Modlitba: Panno Maria…
6. den
„M“ na medaili
Na druhé straně medaile je monogram jména Panny Marie, který je podstavcem Ježíšova kříže. Pannu Marii nelze oddělit od Jejího Syna. I já s Ní mám být po celý život úzce ve spojení. Pomáhala by mi lehčeji snášet těžkosti.
Ať je Její jméno vždy v mém srdci, v mých myšlenkách a na mých ústech. Chci často pamatovat na krásná slova svatého Bernarda: „V pokušení, v pochybnosti, v utrpení k hvězdě se dívej, Marii vzývej!“
Má Panna Maria místo v mém osobním, intimním životě? Nepovažuji Ji jen za sochu? Je pro mě živou bytostí, která mě vždy ochotně přijme, vyslechne a odpoví mi?
Modlitba: Panno Maria…
7. den
Kříž na medaili
Kříž nad monogramem Panny Marie je symbol výkupné oběti Ježíše Krista. Připomíná nám, kdo nás vykoupil a za jakou cenu. Je to souhrn křesťanského života. Svatá Panna měla účast na Ježíšově kříži. Stabat Mater… stála pod křížem. Ukazuje nám ho na medaili a ubezpečuje nás, že bude stát i u našeho kříže a že nám ho pomůže nést. Cesta kříže je královskou cestou do nebe. Ať nám to Panna Maria pomůže pochopit.
Prosím Pannu Marii o pomoc v době zkoušek? Jsem přesvědčen(a), že trpí se mnou a chce mi pomoci?
Modlitba: Panno Maria…
8. den
Dvě srdce na medaili
Srdce Ježíšovo ovinuté trním a hned u něho srdce Panny Marie probodené mečem.
Tato dvě srdce jsou stále spojená – jak v radosti, tak i v utrpení. Srdce Ježíšovo je vzorem svatosti, pramenem všech milostí. Srdce Panny Marie je věrným obrazem Boží dokonalosti, průplavem, kterým přichází na svět každá milost.
Matku nemůžeme nikdy oddělit od Syna. Narušili bychom tak Bohem stanovený pořádek. Jděme tedy k Ježíšovi vždy skrze Marii a nikdy je od sebe neoddělujme!
Uctívám věrně Nejsvětější Srdce Ježíšovo každý první pátek v měsíci a Neposkvrněné Srdce Panny Marie každou první sobotu?
Modlitba: Panno Maria…
9. den
Hvězdy na medaili
I hvězdy na medaili jsou symbolem. Připomínají dvanáct apoštolů a svaté, kteří podle jejich příkladu následovali Ježíše a prostřednictvím Panny Marie dosáhli koruny slávy. Hvězdy nám také připomínají, že máme být apoštoly, vyhledávat v našem okolí lhostejné a nevěřící, abychom je skrze Marii přivedli k Ježíšovi. Je jich v dnešní době tolik!
Jsem apoštolem? Pochopil(a) jsem, že i já jsem do určité míry zodpovědný(á) za duše ve svém okolí, zvláště za duše příbuzných?
Modlitba: Panno Maria…