Mým povoláním je Láska!
Povolání bosých karmelitek v církvi je skryté, ale účinné.
text: Sr. Milada Jiřina Burgerová OCD
Sv. Terezii z Lisieux dal Bůh pochopit, že poslání kontemplativních mnišek v rámci mystického těla církve můžeme přirovnat k srdci: jeho „práce“ není navenek viditelná, ale pro život těla je nezbytná.
Karmelitánský řád vznikl v průběhu 12. století ve Svaté zemi, kdy se skupina poustevníků usadila na hoře Karmel. Bratři začali žít z odkazu proroka Eliáše, který horlivě bojoval za kult jediného a pravého Boha, a jako řádová hesla si zvolili jeho zvolání: „Živý je Hospodin, před jehož tváří stojím!“ (1 Král 17,1) a „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů“ (1 Král 19,14). Uprostřed svých pousteven si postavili kapličku, kterou zasvětili Panně Marii. Proto se jim brzo začalo říkat Řád bratří blahoslavené Panny Marie z hory Karmel a jako další typické heslo řádu se vžilo Totus Marianus est Carmelus – Karmel je celý mariánský.
Sv. Terezie od Ježíše a sv. Jan od Kříže
Ve druhé polovině 16. století řád, který se mezitím přemístil do Evropy, reformovala ve Španělsku sv. Terezie od Ježíše (z Avily) a sv. Jan od Kříže. Tak vznikla větev bosých (reformovaných) karmelitánů a karmelitek.
Důvody, které Terezii vedly k obnově řádu, byla hluboká krize církve, která vyústila ve svolání Tridentského koncilu, vznik protestantismu a objev Ameriky spojený s christianizací domorodých obyvatel. Skrze tyto vnější okolnosti vedl Bůh mystickými milostmi budoucí Učitelku církve k tomu, aby své sestry učila, že jejich život, modlitby i oběti mají být zaměřeny „na velké záležitosti církve“ a „spásu všech lidí“.
Plodnost charismatu
Od té doby z rodiny Karmelu vyšlo mnoho svatých. Mezi nejznámější patří další Učitelka církve a patronka misií sv. Terezie z Lisieux a spolupatronka Evropy, filozofka, židovská konvertitka a mučednice sv. Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein).
Do Čech se bosé karmelitky dostaly v polovině 17. století zásluhou Služebnice Boží, matky Marie Elekty od Ježíše, jejíž neporušené tělo se dodnes uchovává na pražském Karmelu.
prameny živé vody
Jak vysvětlit tajemnou plodnost kontemplativních sester na Karmelu, které žijí v přísné klauzuře, oddělené od světa, skrytým životem bez vnějšího apoštolátu?
Františkán Jan Evangelista Urban rozlišoval čtyři stupně apoštolátu: apoštolát slova, skutku, osobnosti a milosti. Podle tohoto teologa mohu o Bohu svědčit nejen mluvením nebo příkladným jednáním, ale i svou osobností, která je natolik produchovnělá, že z ní vyzařuje Kristus. Tak to bylo známo o sv. Janu Pavlu II. nebo o Matce Tereze z Kalkaty, že kam přišli, tam se atmosféra proměnila a lidé se setkali s živým Kristem, který v nich žil. Existuje však typ apoštolátu, kde člověk ani nemusí být vidět – a to je apoštolát milosti. V něm se můžeme odvolat na samotná Ježíšova slova: „Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije, ten, kdo ve mě věří. Jak říká Písmo, potečou proudy vod z jeho nitra“ (Jan 7,37-38).
Sv. Terezie z Lisieux toto Ježíšovo učení rozšířila jiným krásným symbolickým vyjádřením: „Když jsem uvažovala o tajemném těle církve, nepoznávala jsem se v žádném z údů, jak je popisuje sv. Pavel, anebo spíš chtěla jsem být ve všech. Láska mi dala klíč k mému povolání. Pochopila jsem, že má-li církev tělo, složené z různých údů, nechybí jí ten nejpotřebnější, nejušlechtilejší. Pochopila jsem, že církev má srdce a že toto srdce hoří láskou. Pochopila jsem, že jenom láska udržuje údy církve v činnosti. Kdyby láska pohasla, přestali by apoštolové hlásat evangelium, mučedníci by se zdráhali prolít svou krev. Pochopila jsem, že láska v sobě obsahuje všechna povolání, že láska je všechno, že objímá všechny doby a všechna místa, jedním slovem, že je věčná! Tu jsem zvolala v přemíře své blouznivé radosti: „Ano, nalezla jsem své místo v církvi, a toto místo jsi mi dal ty, můj Bože! V srdci své Matky církve budu láskou. Tak budu vším. Takto se splní můj sen!“
Apoštolát lásky a přímluvné modlitby
Velký mystik sv. Jan od Kříže dokonce tvrdil, že „pro církev je prospěšnější i jen trocha čisté lásky, než všechna ostatní díla dohromady“ a že jedině láska je to, z čeho „budeme na konci zkoušeni“. Dosáhnout dokonalé lásky, aby mohly sloužit modlitbou a sebezáporem církvi a napomáhat spáse všech lidí, je dokonce předmětem slibu, který bosé karmelitky činí.
modlitba a ztišení
I když není jejich povoláním vnější apoštolát, komunity kontemplativních sester mohou poskytovat prostor, kam i ostatní lidé mohou přijít a čerpat „více zblízka“ z „pramenů živé vody“, který sestry pro svět a všechny lidi vyprošují.
I to byl jeden z důvodů, proč se komunita bosých karmelitek z Prahy rozhodla přestěhovat z centra města na jeho periferii, do malé vesničky Drasty na Praze-východ, kde v současnosti buduje nový klášter s kaplí, zasvěcenou sv. Terezii z Avily.
Součástí klášterního dvora bude i Dům Navštívení s veřejným lesoparkem, který bude umožňovat jednotlivcům i skupinám prožít odpočinek i duchovní pobyt na místě, kde se sestry přimlouvají za svět, církev a kde odevzdávají Bohu i prosby jednotlivců. V kryptě nové kaple bude modlitební prostor u neporušeného těla matky M. Elekty od Ježíše, kde lidé budou moci této Služebnici Boží svěřovat své potřeby.
Skutek milosrdenství
Protože jsme navzájem provázáni v mystickém těle církve a máme si navzájem pomáhat podle darů, které nám byly dány, chtěly bychom Vás my, bosé karmelitky z Prahy, poprosit podle Vašich možností o skutek milosrdenství při výstavbě našeho nového domova, ať už to bude modlitba za nás, účast na pomocné brigádě nebo finanční dar pro výstavbu Domu Navštívení. Z naší strany Vám můžeme přislíbit přímluvnou modlitbu za Vás a ochotu přijmout Vás v budoucím Domě Navštívení.