Misionářky Lásky zjevují Boží lásku
Těm nejchudším říkáme „naši lidé“.
text: P. Jan Larisch
Dílo Misionářek Lásky započalo v roce 1946, kdy Matka Tereza odešla mezi nejchudší a umírající do ulic Kalkaty. K ní se postupně přidávaly další spolupracovnice a společně založily kongregaci Misionářek Lásky, známou spíše pod jménem zakladatelky jako sestry Matky Terezy z Kalkaty.
Do České republiky přišly Misionářky Lásky v roce 2002 na pozvání kardinála Vlka a první komunitu založily v Praze 8 – Libni, kde dnes žije šest sester. Do Ostravy se pak dostaly v roce 2006 na pozvání diecézního biskupa Františka Lobkowicze, který jejich úkol na území své diecéze vyjádřil slovy: „Žijte svou víru!“
Žízeň po duších
Základním prvkem spirituality Misionářek Lásky je odpověď na výkřik Ježíše umírajícího na kříži: Žízním! Pro sestry není tato odpověď jen v poskytování hmotných prostředků k utišení žízně, ale o nabídnutí utišení touhy Ježíšova srdce po lidských duších. Žízeň umírajícího Spasitele je umenšována dotykem srdcí, jež sestry svou láskou přibližují a otevírají Ježíši Kristu.
Prací sester je apoštolát. V Ostravě-Přívoze koupily dům a přebudovaly jej na klášter, ve kterém dnes žije komunita čtyř sester. „Jsme tam, kde máme být. Bydlíme uprostřed komunity, kterou z 95 % tvoří Romové. Nejde ale o Romy nebo bílé, ale o nejpotřebnější z nejpotřebnějších.“
Buď mým světlem
Jejich každodenní činnost není pro spoluobčany zcela obvyklá, nespadá pod sociální ani charitativní instituce. Nejsou v žádném zaměstnaneckém nebo služebním poměru. Nemají přesně určenou náplň práce a ani nadřízeného ve smyslu provádění odborných či finančních inspekcí. Jsou de facto i de iure úplně mimo jakýkoliv systém sociální sítě pomoci potřebným.
Ony samy svou činnost definují jako apoštolát pro Ježíše Krista: „Chceme lidem ukázat velkou Boží lásku ke každému člověku. Přitom je nám úplně jedno, jakou konkrétní práci děláme. Prostě se staráme o všechny potřebné. Rozdáváme jídlo hladovějícím, máme jídelnu pro lidi zvenčí, pracujeme s dětmi, navštěvujeme domovy důchodců a nemocnice, navštěvujeme lidi pod mosty, v křoví, na ulicích, kdekoliv, kde se nacházejí či bydlí. Povídáme si s nimi o běžných lidských starostech a problémech, o jejich životních situacích, prostě chceme jim zviditelnit a zpřítomnit Boží lásku. Chceme, aby věděli, že někdo má o ně zájem. Chceme, aby pocítili, že o ně má zájem Bůh a že se na nás mohou kdykoliv obrátit. Nečekáme, zda sami přijdou, ale chodíme za nimi.
Žijeme na okraji společnosti
V Ostravě-Přívoze jsou sestry součástí života místní komunity. Společensko-pracovní kontakty na místní úřady nemají a ani o ně neusilují. Ve své práci se soustřeďují na ty nejchudší a nejpotřebnější. Každý se k nim může připojit či jim pomoci a kdokoliv je v tomto ohledu vítán.
Sestry neorganizují žádné propagační nebo náborové akce a ani finanční či materiální sbírky pro svou práci nebo řeholní komunitu. Nedostávají dotace od státu. Nejsou součástí jakýchkoliv krajských či místních sociálních projektů. Jejich práce striktně směřuje k těm nejchudším, kteří jsou často mimo jakoukoliv sociální síť. „Pro blízkost k těmto lidem jsme mimo jakoukoliv síť i my. Žijeme s lidmi na okraji. Žijeme z darů Boží prozřetelnosti, máme jen to, co nám kdo přinese a dá. Nemáme výplatu ani kapesné. Lidé sice pro nás někdy organizují sbírky, ale není to naše iniciativa a ani to nejsme schopny kontrolovat. My se staráme o to, aby ti nejpotřebnější poznali Boží lásku a Pán Bůh se stará o nás. A od nich vlastně nic nechceme a nežádáme.“
Co sestry potřebným nabízejí?
Sestry nemají sklad šatstva ani potravinovou banku. Chtějí hlavně nabízet naději, aby potřební věděli, že se na ně mohou vždy obrátit. Dveře kláštera jsou otevřené, aby potřební mohli kdykoliv přijít. Sestry se věnují dětem i dospělým. V rámci různých setkávání nabízejí pravidelné katecheze, které dle vhodnosti zaměřují na přijetí svátostí, ale to nejpodstatnější pro ně je nabízet osobní setkání s živým Ježíšem.
Naši lidé!
Misionářky Lásky se řídí slovy Ježíše: „Oni mne neznají, ty jdi a buď mým světlem. Když uvidí tvou lásku ke mně, pak mne přijmou.“ Matka Tereza skupinu vyloučených pojmenovává jako „naši lidé“. Když sestry zahlédnou na ulici některého z potřebných, říkají, je to jeden z „našich lidí“. „Je mnoho řeholních řádů a kongregací, které pracují pro lidi různých skupin a na různých úrovních pomoci. Ale nejsou řády a kongregace, které by pracovaly pro ty nejchudší a nejpotřebnější. A po těch já toužím. Těm ukaž mou lásku,“ zní Ježíšova slova Matce Tereze a Misionářky Lásky je naplňují.